Kdo příliš špicuje uši, může se dovědět i to, o co nestojí. TV glosář Ely Novákové

Foto: Bioscop (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: S obrovskýma zaječíma ušima se Miroslav Krobot procházel při natáčení i zaplněným obchodním centrem, nikdo z kolemjdoucích přesto ani nehnul brvou. Díky bláznivé době, v níž žijeme, nás zřejmě nepřekvapí už vůbec nic.

FOTO / VIDEO Nové filmy to teď mají těžké, kina se tu trochu pootevřou, tu zase úplně zavřou, a tak pustit nový film do distribuce je hodně riskantní. Česko-slovenská hořká komedie Muž se zaječíma ušima, natočená v koprodukci s Českou televizí, čeká na premiéru už od léta. Teď je naplánovaná na únor, snad do té doby diváci dostanou šanci zase do kina chodit.

Jsou lidé, které velice zajímá, co se kde šustne a co se povídá o nich. Pak jsou ale naopak takoví, kterým je to úplně jedno, protože jsou přesvědčení, že dokonale znají nejen sebe, ale i svou pověst. Hrdina filmu Muž se zaječíma ušima patří mezi ty druhé. Jenže jednoho dne mu nečekaně narostou dlouhé, a hlavně hodně citlivé zaječí slechy. Díky nim slyší nejen to, co si lidé tiše povídají, ale dokonce i to, co si myslí. Ke svému překvapení tak zjišťuje, že jeho okolí ho považuje za egoistu, kterému na druhých nezáleží.

Co teď s tím? Může se chlap středního věku změnit? Josefovi ovšem osud podává pomocnou ruku, protože ho postaví do situace, kterou nečekal. Jeho mladá přítelkyně Katka mu oznamuje, že s ním čeká dítě. Josefovi je jasné, že tohle je poslední šance, jak si uspořádat dosavadní rozháraný život. Jednoduché to ale není, protože jeho změnu musí přijmout také ti, co ho dlouho znali jinak.

Místo seriálu filmy

Scenárista Marek Leščák a režisér Martin Šulík chystali nejprve televizní seriál o deseti různých povoláních, v nichž se zobrazí deset konfliktů. Ale televize o něj neměly zájem. Začali tedy jednotlivé díly připravovat jako filmy.

První byl Tlumočník (na Berlinale 2018 se hrál v sekci Special a získal šest slovenských výročních cen Slnko v sieti), hrdinou druhého, Muže se zaječíma ušima, je spisovatel Josef, který se rozhlíží kolem sebe, a to, co vidí, se snaží zpracovat. To měl být v seriálu první díl, a je ze všech nejbláznivější. Má několik rovin. Jedna je vlastní spisovatelův příběh, dále povídka, kterou píše a s níž jsou spojeny zaječí uši. Leščák ji napsal jako vlastní povídku a tu do filmu použili.

Čeká nás tedy sarkastická komedie, která má několik příběhových rovin, vyjádřených i filmovou formou. Nejlépe to popisuje kameraman Martin Štrba: „Scénář mě zaujal několika formálními vrstvami, které vypovídají i o obsahu. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Ve filmu se hodně pracuje s posunutou realitou a s tónováním, je tam hodně černobílých tónů i barevné kinematografie. Jedno se vrství přes druhé, takže jsem opravdu zvědavý, jak to nakonec dopadne.“

Muž na prahu důchodu a mladá milenka - téma staré jako lidstvo samo. Jenže tentokrát to není tak jednoznačné. Biologické hodiny 'mladé' partnerky (Alexandra Borbély) se už proměnily v londýnský Big Ben, táhle jí totiž už na čtyřicítku. Takže teď, nebo nikdy.

Obsazení hlavní role bylo jasné od začátku

Autoři roli spisovatele psali Miroslavu Krobotovi přímo na tělo. „Věděl to už dávno, protože ji měl hrát v původně zamýšleném seriálu. Ale vyšlo to až na třetí pokus, protože seriál se netočil a natáčení filmu bylo jednou odloženo. Měl navíc dobré nápady, všechny jsme se pokusili do filmu zakomponovat. Vytvořili s Oldřichem Kaiserem velmi organickou dvojici, oba jsou spisovatelé a kamarádi, kteří se scházejí, přemýšlejí o životě i literatuře… Takhle řečeno to vypadá strašně intelektuálně, ale není,“ říká o obsazení Miroslav Šulík. To, že jako parťák pro Krobota přišel do filmu Oldřich Kaiser, hned jasné nebylo. Producent Rudolf Bierman vzpomíná na diskuse kolem herců: „Herecké obsazení je můj koníček. Tentokrát jsme to měli snadné. Myslím, že do hlavní role jsme nikdy neuvažovali nad nikým jiným než Mirkem Krobotem. Co se týká Kaisera, Martin se obával, zda není příliš odvážné, požádat ho o spolupráci. Nakonec ale diváci uvidí, proč to hraje právě on. Obsadit ženské postavy bylo naopak velmi snadné.“

'Sparring partnera' hlavního hrdiny hraje Oldřich Kaiser. Proč právě on, to během sledování děje pochopíte velmi brzy.

Ulítlý scénář nabídl zajímavé herecké příležitosti

Právě ženské postavy ovšem hrají v příběhu velkou roli. Bývalá manželka, dospělá dcera, mladá těhotná milenka – každá z nich je odrazem některých vlastností hlavního hrdiny. „Nejdřív jsem nevěděla, co si o scénáři mám myslet. Líbilo se mi, že je v něm hodně tajemství, líbilo se mi, že jsem nevěděla, co si mám myslet o hlavní postavě. Nebyla jsem si jistá, zda je to skvělý chlapík a výborný spisovatel nebo – s dovolením – malý hajzlík. Tohle už říkám i tak trochu za moji postavu, protože hraju jeho bývalou manželku. Scénář je zvláštně ulítlý, a to se mi na něm líbí,“ líčí svůj vztah ke scénáři Zuzana Krónerová. Hraje Josefovu bývalou manželku, v níž i po letech zůstalo hodně hořkosti, nezapomněla, neodpustila.

Naopak dospělá dcera v podání Tatiany Pauhofové má k otci celkem jasný vztah: „Já myslím, že moc hezký. Není jednoduchý, je složitý, tak jak to v takových vztazích bývá, ale ve své podstatě je hezký. Mají se rádi,“ říká. Nejkomplikovanější to má samozřejmě o mnoho let mladší těhotná milenka, kterou hraje Alexandra Borbély: „Líbí se mi, že postava Kataríny, kterou hraju, je velmi rozhodná. I to, že je těhotná, protože já bych už také chtěla otěhotnět. Líbí se mi, že má komplex z toho, že chodí se starším, o hodně starším mužem a že to mezi nimi funguje. Ta chemie, smysl pro humor, který je spojuje. Scénář je velmi vtipný, líbí se mi. Zároveň je i smutný a tragický. V tom filmu je prostě všechno, co tam má být.“

Zuzana Krónerová coby manželka. Tenhle vztah už dávno nefunguje, teprve se šesti křížky na krku ale osud hlavního hrdinu konečně přiměje k radikálnímu rozhodnutí.

Festivalové ocenění

Film měl světovou premiéru na filmovém festivalu ve Varšavě v říjnu letošního roku a zaznamenal velký úspěch – Martin Šulík získal cenu za režii a film samotný pak Cenu ekumenické poroty. Martin Šulík se sice zúčastnil promítání, ale byl z něj velmi rozpačitý. „Slyšel jsem smích, měl jsem pocit, že publikum reaguje relativně dobře, ale pak se rozsvítilo v sále a člověk viděl jen roušky a nad nimi oči. Celá ta situace je strašně nepřirozená. Ztrácíme zpětnou vazbu, kterou jsme měli z besed s diváky, protože filmař na rozdíl od divadelníka jinou zpětnou vazbu nemá,“ líčí své zkušenosti a doufá: „Teď všichni čekáme, až budeme moci dát film do kin. Uvažujeme o začátku února, protože se domníváme, že to, co se teď děje, do konce roku neskončí a online Muže se zaječíma ušima uvádět nechceme. Byl bych rád, aby ho viděli diváci v kině, protože online to je přece jen poloviční zážitek.“

Dcera v podání Táni Pauhofové přijme otcovy vztahové kotrmelce mnohem lépe, než čekal

Neviditelné uši, nebo lhostejní chodci?

Dlouhé zaječí uši na hlavě Miroslava Krobota hrají ve filmu důležitou roli. Při natáčení jich bylo použito dvanáct párů a jsou výtvorem nadaného maskéra i velkých hollywoodských produkcí Martina Jankoviče. Jeden pár těchto zaječích uší měl na hlavě Miroslav Krobot při natáčení v přeplněném pražském centru. Zajímavé bylo, že přestože se jednalo o tajné natáčení, tvůrci ani Mirek Krobot se nesetkali s žádnými překvapenými reakcemi či pohledy. Našel se pouze jeden asijský turista, který si herce při natáčení této scény vyfotil.

Vložil: Ela Nováková