Kvůli nim létají statisíce a jsou jako sen. Bez nich by to ale nešlo. TV glosář Ely Novákové

Foto: FSB/DEFA

Popisek: Tři příšky pro Popelku v hlavní roli s Libuší Šafránkovou, to byla pro kostýmního výtvarníka mimořádná lahůdka

FOTO / VIDEO Pohádky patří k majstrštykům českých filmařů už dlouhá desetiletí a každý rok s napětím očekáváme hlavně v čase vánočním, čím novým nás televizní obrazovka v tomto žánru překvapí. Těšíme se na princezny i čarodějnice, na čerty i chasníky s dobrým srdcem, na zámky i malované chalupy. To všechno si přejeme vídět také dobře oblečené, protože skvělý kostým k pohádce prostě patří.

Kouzlo příběhů, v nichž dobro vítězí nad zlem, nám přináší dojetí i úsměv, zkrátka tu pravou vánoční náladu. Výprava a kostýmy tvoří kolorit dobře natočené pohádky stejně jako kouzla a triky nadpřirozených postav. Pro kostýmního výtvarníka je pohádka příležitostí vyhrát si s materiály i doplňky, rozehrát fantazii a vytvořit styl, který je oporou vyprávění. Zavzpomínejme teď na nejkrásnější princeznu Libuši Šafránkovou a nahlédněme do kuchyně návrhářů kostýmů letošních nových vánočích pohádek.

Nesmrtelný pohádkový příběh, bez nějž se neobejdou žádné Vánoce, to je vznešená a přitom až obláčkově křehká renesance; foto FSB/DEFA

Popelka a pestré barvy renesance

Theodor Pištěk je držitelem Oscara za kostýmy pro Formanova Amadea, přesto si s láskou zavzpomíná na práci na pohádce Tři oříšky pro Popelku. „Pokaždé, když jsem stál před úkolem pracovat na pohádce, byl jsem trochu na rozpacích. Pamatuju si totiž dobře z dětství, jak jsem se bál hororových pohádek bratří Grimmů. Ale scénář Popelky, to bylo něco jiného. Už z prvních stránek byla cítit pohoda a příslib milé práce. Hned při prvním čtení mě napadlo, že ideální doba pro realizaci bude renesance. Ta je hravá a lehkonohá a krásně barevná.“

Ve stylu našel okamžitou shodu s režisérem Václavem Vorlíčkem, a když si vybojovali i možnost obléknout co nejvíce postav do nově ušitých kostýmů, přišel i okamžik, kdy bylo třeba přesvědčit o kostýmech i herce. „Pochopit charakter postav je zcela zásadní. Ovšem nejen to, důležité je najít srozumění s herci, a to není vždy jednoduché, protože mnozí jsou pěkní ješitové a mají svou vlastní představu, co jim nejvíce sluší. Tady v Popelce jsem nic takového nezažil. Herecké obsazení mi hned napovědělo, kudy se mám ubírat. Rozhodující jsou fyzické a osobní dispozice herců a charakter jejich postav. Když se ale setkáte s Libuškou Šafránkovou, tužka jezdí po papíře sama.“ 

Přestože se sháněním materiálů byl v roce 1973 velký problém a možnosti produkce zdaleka nedosahovaly toho, co později Theodor Pištěk mohl ochutnat při spolupráci s americkými produkcemi Amadea nebo Valmonta, je pro něj Popelka stále krásnou vzpomínkou především kvůli spolupráci s Libuší Šafránkovou. „Určitě jsou nějaké pohádky dobré, o tom nepochybuji. Ale jedno musím říct, ať se všichni snaží sebevíc, nemůžou už nikdy mít takovou Popelku, jako byla Libuška Šafránková. Krásná, roztomilá, něžná, prostě Popelka všech Popelek, co jich bylo a bude. A nikomu se už nikdy nepovede takové finále, jako když ujížděla s vlajícím závojem s princem na koni k bílému horizontu. Popelka má zvláštní kouzlo. Když vstáváte po jejím sledování od televize, máte pocit, jaké jsou to pokaždé krásné Vánoce!“

Secesní ženy jsou jako květiny

Pohádka O léčivé vodě nabízí několik velmi odlišných ženských rolí – laskavou princeznu, bájnou vodní paní a pomstychtivou mrchu. Vyjádřit jejich charaktery kostýmy byla pro výtvaníka Jána Kocmana zábavná práce. A protože mužské postavy jsou zde spíše civilní, rozhodl se pro styl konce 19. století, kdy se mužský a ženský svět vnějškově hodně lišil. „Muži už v podstatě nosili to, co si pak běžně oblékali i ve 20. století – kalhoty, vestu a sako nebo kabát. Je to tedy velmi konzervativní, ale ženy byly stále trošku pohádkové. Je to teda doba na pomezí reality a fantazie. Secese je, například literárně, založena na tom, že žena je květ.“

Princezna Hanka (Darija Pavlovičová) a dobrodruh Jakub (Jakub Spišák)

Linda Rybová hraje Vodní paní, která je velmi pozitivní a mateřská. Ale protože není člověk, tento dar jí není dán. Proto pomáhá princezně a všeobecně lidem nad hladinou jejího království. Vodní svět je zadumaně průzračný a rozevlátý a právě takový je i kostým Lindy Rybové, samý vlající volánek a stříbřitě zelenkavá róba. To princezna Hanička (Darija Pavlovičová) si libuje s nebeské modři plné růžových kvítků.

Křehká, éterická, prostě na první pohled nadpozemská Vodní paní (Linda Rybová)

Nejvýraznější kostým ovšem obléká rázná Henrieta v podání Zuzany Kanócz. „Ján Kocman je vytvořil můj kostým přenádherně. Chtěla bych mu za to poděkovat, protože to velmi pomáhá ve vcítění se do role,“ říká herečka. Ján Kocman si spolupráci s touto herečkou také pochvaluje: „Nemám nikdy žádnou preferovanou postavu, ale musím samozřejmě říct, že vždy jsou vděčné hlavně ty záporné. Například taková Henrieta je vděčná postava. Je to mrcha a ty jsou většinou okouzlující. Navíc ji hraje Zuzka Kanócz, na kterou se dobře navrhuje. Je to výjimečná kombinace výborné herečky a zajímavého charakteru postavy.“

Typicky secesní Henrieta (Zuzana Kanócz)

Právě Henrietu uvidíme v typickém secesním dámském oblečení s přiléhavým živůtkem, zdůrazněným štíhlým pasem a bohatou sukní, zakončenou náznakem vlečky. Dnes se nad takovými šaty můžeme jen tiše zasnít: Jak v tom ty dámy mohly chodit po ulicích?

Ilustrovaný kalendář hvězdného nebe

Když do rázovité horské vesničky spadne živá hvězda a celé nebe za ní otočí zrak, když ve vsi začnou rejdit trpaslíci a objevuje se tu i bruslící pozemská princezna, má návrhář kostýmů opravdu široké pole působnosti. Michaela Horáčková Hořejší se rozhodla pro inspiraci koncem 19. století, za vzor jí posloužil „mile naivní svět tehdejších ilustrovaných kalendářů“. Rozpočet česko-slovensko-německé pohádky umožnil i pořízení nových originálních kostýmů. „Většinu kostýmů jsem navrhovala, objednávala speciální látky po celém světě, a pak v krejčovských dílnách sledovala jejich zrod. Z fundusů jsme půjčovali pouze oblečení pro kompars,“ líčí návrhářka.

Princezna (Leonie Brill) a učitel Václav (Vojtěch Kotek)

A představitelka princezny Amélie, německá herečka Leonie Brill, nešetří chválou: „Bože můj, ty kostýmy! Byly prostě fantastické. Ještě nikdy předtím jsem na sobě ve filmu neměla nic tak krásného. Šikovná paní kostýmní návrhářka odvedla skvělou práci a její tým vytvořil kostýmy, které mi perfektně padly. Jakmile jsem si je oblékla, opravdu jsem se cítila jako princezna – bylo to jako splněný sen!“  Přitom je princezna Amélie jaksi hodně 'venkovská', její teplý kabátek připomíná lidový kroj a snad jen bohatá blankytně modrá sukně upomíná na slečnu ze zámku.

Denička (Tereza Ramba)

To hvězdy Denička a Proxima – Tereza Ramba a Aňa Geislerová – si užily skutečně pohádkové šaty, něžné stříbrnými a zlatými hvězdami pošité šifonové sukně, kouzelné chlupaté kožíšky do pozemské zimy, elegantní rukavičky i teploučké rukávníky, to vše dává vyniknout půvabu obou hereček naplno. A nutno říct, že pánové s sedmiosminových převlečníkách s nápadnými límci a štepováním nezůstávají v eleganci nijak pozadu. V pohádce O vánoční hvězdě si užijeme nejen skvostných kostýmů, ale také umění je nosit, protože hercům skutečně padnou šaty jako ulité a pomáhají jim vytvářet postavy jako živé.

Proxima (Aňa Geislerová)

Vložil: Ela Nováková