Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Riskoval vlastní život, aby zachránil nespočet dalších. Skutečný příběh hrdiny druhé světové války

08.12.2020
Riskoval vlastní život, aby zachránil nespočet dalších. Skutečný příběh hrdiny druhé světové války

Foto: albatrosmedia.cz

Popisek: Britský novinář Jack Fairweather

V roce 1940 se stalo cílem Witoldovy mise infiltrovat koncentrační tábor Osvětim a nashromáždit důkazy o nacistických zvěrstvech. Skutečný příběh polozapomenutého hrdiny, který sepsal bývalý britský válečný reportér, vydalo nakladatelství cPress.

Ač to zní neuvěřitelně, toto je skutečný příběh Witolda Pileckého, polozapomenutého hrdiny druhé světové války, který se nechal dobrovolně uvěznit v táboře smrti Osvětim. Více než dva roky shromažďoval informace o nacistických zločinech, aby nakonec uprchl a zúčastnil se Varšavského povstání. Jeho životní osudy jsou strhující oslavou lidské odvahy a odhodlání bojovat i v těch nejtemnějších časech.

 

Dobrovolník

 

Jack Fairweather je bývalý válečný reportér, který působil mimo jiné v Iráku a Afghánistánu. Válečné reportáže psal či natáčel pro renomovaná média, konkrétně Daily Telegraph a Washington Post. Za výjimečné válečné zpravodajství získal rovněž cenu British Press Awards. Všechny jeho knihy získaly zasloužený ohlas a za Dobrovolníka obdržel Costa Book Award za nejlepší biografickou knihu. Žije střídavě ve Velké Británii a americkém Vermontu.

Autor: Jack Fairweather
Žánr:
historie, military
Nakladatelství:
cPress

Ukázka z knihy:

Ještě než Witold definitivně opustil své panství, zastavil se nedaleko domu u hrobu rodičů (otec zemřel už před lety, ale matka jen několik měsíců před jeho odjezdem na frontu). Uvázal koně ke stromu, uchopil šavli, vzdal oběma hold a pak už se vydal na cestu, jen si přitom v duchu říkal, zda ještě někdy uvidí všechny ty lipové aleje kolem.
Své muže dohonil, když už se blížili ke kasárnám v Lidě. Tam se s nimi připojil k ostatním útvarům, načež jejich řadami začal procházet kněz a kropil vojáky svěcenou vodou. Přes dav lidí, kteří se shromáždili, aby je mohli vyprovodit, viděl na transportní vlak, čekající na vedlejší koleji. Většina příslušníků jeho jednotky byla představou, že jedou do války, vzrušená, a dokonce i on sám cítil pohnutí, i když na rozdíl od nich už opravdový boj zažil. Poté, co vystoupil s emociálním projevem důstojník velící celému pluku, spustila vojenská kapela, ale než Witoldovi muži naložili všechny koně a zásoby a uvnitř nákladních vagonů si na slámě našli svá místa, už dávno dohrála a domů se i odebrali všichni obyvatelé města.
Nakonec vyrazil do tmy i vlak, ale než překonal 386 kilometrů do Varšavy, často musel zastavovat, takže do hlavního města přijeli až 30. srpna před půlnocí. Z vagonu se zde Witoldovi naskytly první letmé pohledy – viděl kavárny a bary, jejichž okna byla kvůli očekávaným německým náletům zatemněná, a po ulicích chodila i v tuto pozdní hodinu spousta lidí s plynovými maskami přes rameno, příliš rozrušených a také rozpálených horkem, než aby mohli spát. Někteří na projíždějící vojenské vlaky mávali.
Milionová Varšava tehdy patřila k nejrychleji rostoucím městům v Evropě. Barokní paláce a pastelově zbarvené historické jádro nad řekou Vislou připomínaly její minulost, zatímco jeřáby, lešení a ještě nehotové nové ulice končící v polích dávaly jakousi představu o tom, jak bude možná vypadat v budoucnu. Polská metropole ale byla po New Yorku také nejrušnějším světovým centrem židovské kultury, domovem její vibrující hudby a nejrůznějších divadelních představení, kam se navíc uchýlilo množství uprchlíků z třetí říše. Všude se dal koupit tisk v jidiš a hebrejštině a město překypovalo i množstvím politických a náboženských proudů počínaje světskými sionisty, kteří snili o státě Izrael, a konče stoupenci chasidismu, kteří pro změnu mluvili o zázracích, k nimž podle nich v Polsku docházelo.
Varšavské hlavní nádraží bylo doslova zaplaveno vojáky, kteří se snažili prodrat do vagonů, zatímco jiní seděli na zemi, opření o svá zavazadla, a pokoušeli se spát. Logistická operace spočívající v přepravě více jak milionu příslušníků polské armády do shromaždišť podél hranice s Německem doslova zahltila železniční síť země. Witoldovi a jeho mužům se nakonec podařil přesun dal-ších padesát kilometrů západním směrem a tři dny poté, co vyjeli z Lidy, dorazili do Sochaczewa. Odtud už museli pěšky, do téměř sto šedesát kilometrů vzdáleného městečka Piotrków Trybunalski, kde měli bránit hlavní přístupovou silnici do Varšavy. Dlouhá několikatisícová kolona vojáků se každou chvíli zastavovala kvůli nepojízdným povozům; Witoldův útvar sice překonával pole svižně, protože všichni jeli na koních, ale ostatní jednotky pochodovaly celý den a celou noc a stejně ještě nedosáhly cíle. „Sledujeme se závistí příslušníky kavalerií – drží se vzpřímeně v sedlech, ve tváři energický výraz, a tryskem pádí vpřed jako na nějaké přehlídce,“ poznamenal si jeden z vojáků nucených plahočit se po svých.
Za rozbřesku následujícího dne, tedy 1. září 1939, uviděl Witold, jak se na obzoru objevila první vlna německých bombardérů Heinkel, Dornier a Junker, protože jejich trupy se v ranním světle doslova třpytily. Většina letadel zůstala vysoko nad zemí a pokračovala směrem na Varšavu, ale jedno se přiblížilo k silnici a začalo střílet. Polákům se jej podařilo naštěstí zasáhnout, takže se s tlumeným duněním zřítilo do nedalekého pole, což v jejich řadách na chvíli zvedlo bojovou morálku. Večer však byli vojáci stále ještě na cestě a stejně tak i celý příští den, přičemž začínali vypadat stejně strhaně jako uprchlíci z řad civilistů, které potkávali. Cíle nakonec dosáhli až večer 4. září, tedy po více jak týdnu od vyhlášení mobilizace, kdy se utábořili v lesích poblíž malého města Piotrków Trybunalski. O situaci na frontě zde získali jen velmi málo seriózních zpráv, nicméně kolovaly rozsáhlé zvěsti, že Němci velmi rychle postupují, a země se každopádně chvěla od vzdálené dělostřelecké palby.
Příštího dne ráno k nim dorazil ve svém otevřeném džípu značky Fiat major Mieczysław Gawryłkiewicz, Witoldův nadřízený, a rozkázal, aby jeho útvar zaujal postavení jižně od dotyčného městečka. Přesunovat se mají po silnicích, nikoli lesem. Witold si pomyslel, že se tím pádem stanou pro nepřítele snadným terčem, přesto rozkazu uposlechl; sotva se však vydali na cestu, už nad nimi skutečně přelétla německá stíhačka a o pár minut později se vrátila v doprovodu šesti bombardérů, které na polskou kolonu začaly útočit. Všichni okamžitě strhli své koně do příkopů podél silnice, kde i sami zalehli, zatímco kolem nich dopadaly bomby. Poté se letadla vzdálila, ale vzápětí se objevila znovu a Witoldovu jednotku pro změnu zasypala kulometnou palbou. Tentokrát ještě nebyl nikdo raněn, nicméně všichni už věděli, co je čeká…

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace