Děti sice rostou, z roztomilých výtržností ale jen tak nevyrostou
07.12.2020
Foto: Facebook
Popisek: Vojtěch Bernatský
Zábavné rodinné historky známého sportovního moderátora zaručeně zaženou všechny chmury jako mávnutím kouzelného proutku. Pokračování bestselleru Vojtěcha Bernatského Dvojtáta vydalo nakladatelství BizBooks.
Děti Vojtěcha Bernatského pomalu rostou, ale jak se zdá, z roztomilých výtržností jen tak nevyrostou. Vtipný deník populárního sportovního moderátora, plný rodinných dobrodružství, hledá odpovědi na zásadní otázky: Lze jíst jako prase, když jíte kuře? Dokážou si vaše děti zalehnout oko? A kdo je naučil zrovna tohle slovo?! Příhody ze života dvojnásobného tatínka vám přirostou k srdci natolik, že nebudete chtít, aby tahle laskavě bláznivá jízda skončila.
Vojtěch Bernatský vystudoval katedru filmové a televizní produkce na pražské FAMU, ale už od konce střední školy je členem redakce sportu České televize. Až s narozením potomků podle svých slov poznal, co je to pravý život. Příběhy a zážitky, které s dětmi souvisejí, sepsal už do dvou knih. Z úspěšného moderátora se tak stává úspěšný spisovatel.
Vojtěch Bernatský vystudoval na pražské FAMU katedru filmové a televizní produkce, ale už od konce střední školy je členem redakce sportu České televize. Za 25 let ve veřejnoprávní televizi toho zvládnul hodně. Sedmkrát byl průvodcem olympijského studia, odmoderoval více než 4000 zpravodajských relací Branky, body vteřiny, uváděl zábavné pořady Svět rekordů a kuriozit, Devatero řemesel či Výletníci a s Petrou Janů vyhrál pěveckou televizní soutěž Duety… když hvězdy zpívají.
Je čtyřnásobných vítězem ankety TýTý v kategorii sportovní moderátor. Nicméně až s narozením prvního potomka podle svých slov poznal, co je to pravý život. Dnes je už dvojtátou a své příběhy a zážitky, které s dětmi souvisejí, sepsal do stejnojmenné prvotiny. Po bestselleru Dvojtáta je tu další deník svérázného tatínka s názvem Tati, už tam budem?
Autor: Vojtěch Bernatský
Žánr: próza, humor
Nakladatelství: BizBooks
Ukázka z knihy:
25. května 2019
Jenom si to pedstav
Tak tohle je asi nejvíc. Náš Matyáš se naučil od Elišky vtip. Stoupl si před jídelní stůl a s neuvěřitelným hereckým výrazem povídá:
Jeden Pepíčet přišel ze školy a říká mamince: Pedstav si, že jsem dostal jedničtu.
Vážně?
Néé, jenom si to pedstav.
A v tu chvíli se smíchy svalí pod stůl. On asi vážně bude trošku po tátovi. Když už jsme u synů a otců... Zrovna včera jsem si v hospůdce povídal s kamarádem o jeho synovi Matyášovi. Je v první třídě jako naše Eliška. Přišel takhle ze školy a povídá:
„Tati, mám holku.“
„Matýsku, ale uvědom si, že holky mají někdy víc kluků.“
„Ale to mě teda bude mrzet, protože holku hledám sedm let.“
Jeho spolužák mu prý ještě ten večer napsal SMS zprávu: Nevemeš mi holku, idiote! Docela drsný na první třídu, ne? Budu samozřejmě celou kauzu sledovat i nadále. Nedávno prý byli společně i s maminkou v parku a ta se na chvíli někam ztratila. A ten můj kamarád po pár minutách z legrace Matýskovi povídá: „No tak když máma zmizela, co třeba támhleta blondýnka?“ – „Tati, pěkná je, ale ještě chvilku počkej.“ (Informace pro zvídavé: Rodiče Matýska se nakonec bohužel přece jen rozešli. A pozor, mohla za to opravdu blondýnka.)
26. května – 2. června 2019
Turecko s křupkou
Život je moc krátkej. Tak už jsme zase na palubě. Letíme s kamarády do našeho oblíbeného resortu v tureckém Beleku. Jsem v tomhle konzerva. Když se mi někde líbí, věrně se tam vracím.
Moje žena je člověk, který si tyhle chvíle u moře zaslouží úplně nejvíc. Ještě že tě, Káťo, mám. Teplota, tlak, rosný bod a hlavně pohoda a láska na ideálních hodnotách.
A taky je jasný, že minimálně na téhle dovolené máme nového člena rodiny. Je to černobílá fena a podle Máti a Elišky se jmenuje Křupka. Sežrala totiž z kočárku úplně všechny. A zrovna tyhle mám tak rád. Křupka má asi taky blechy. Sice jsem Elišce říkal, že jsou to blechy psí a ty na člověka nejdou... Ale celou noc mě něco kousalo. A manželka to bohužel nebyla. Padla za vlast a trošku i chrápala, chudinka. Takže máme Křupku i Chrupku.
À propos, pes pozná dobrého člověka. Proto si samozřejmě vždycky lehne pod mým lehátkem. Někde v těch místech taky Eliška ztratila prstýnek. A tatínek se rozhodl, že ho prostě najde. Nejdřív jsem zkontroloval, jestli ho nemá v tlamě Křupka, a pak jsem začal kopat. Hrabal jsem v písku dlouho a hodně. Po dvou hodinách intenzivní práce, kdy už jsem měl pocit, že se konečky prstů dotýkám Austrálie, Eliška zjistila, že si prstýnek sundala a schovala si ho do kočárku. Tomu se říká realita všedních dovolenkových dnů.
Dvě tváře, dvě povahy, dvě barvy, dva výrazy, dvě lásky, jedna rodina. Vše nej, pupíčci naši! Slavíme Den dětí. Máťa měl v noze malou třísku a nebyla šance se na ni podívat, natož se ji pokusit odstranit. Eliška jen podotkla: „To jste prostě vy Panny. Vy si prostě nedáte říct a nedáte.“ (Určitě už od nás o Pannách něco zaslechla. Ve stejném znamení jsou totiž narození můj táta, tchán i přítel mojí maminky.) Na řadu tedy musel přijít výměnný obchod – něco za něco. Zkusíme třísku vytáhnout jehlou, a když to Máťa vydrží, dostane tři bonbony. Kupodivu souhlasil a tříska byla za minutu venku. Malý obchodník se jen otočil a povídá: „A teď ty čtyži bonbonky.“
Úsměv, pozitivní vlny, život. Můj dědeček Láďa byl chemik a já jsem miloval jeho kouzla s lakmusovým papírkem. Vždycky papírek ponořil do speciální tekutiny a ten změnil barvu. A malý Vovo byl u vytržení. Tenhle dědeček mi vždycky říkal, že je potřeba žít naplno. Žít tak, jako by to zítra mělo skončit. Já věřím, že to zítra neskončí, ale držím se toho. Žiju, směju se a užívám si. A vedu tak i svoje nejbližší. Dívám se na manželku s Matyášem, jak odpočívají na lehátku pár metrů od mořského příboje. Povídají si a smějí se. Tenhle jedinečný pohled mě utvrzuje v tom, že měl děda pravdu.
Nastává čas loučení. A tentokrát bude ještě o něco smutnější. Fenka Křupka si snad najde další rodinku, ale nám se teda bude fest stýskat. A nejvíc asi Matýskovi. Naše psí kamarádka dostala pytel dobrot a její majitelce, kterou jsme objevili kousek od našeho areálu ( je to taková hezká babička), jsme slíbili, že za oběma zase přijedeme…
Vložil: Adina Janovská