Šéf Pohlreich učí šetřit hospodyně i hospodské. Z penze ho vyhnala korona. TV glosář Ely Novákové
07.12.2020
Foto: Facebook (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Zdeněk Pohlreich ve své restauraci, Café Imperial v Praze
Je to dva roky, co Zdeněk Pohlreich prohlásil, že končí s pořadem Ano, šéfe. Prima za něj dokonce našla náhradu, ta ale velmi rychle propadla. Ukázalo se, že Šéf je v Čechách jenom jeden, takže dnes má hned několik pořadů, vydává jednu kuchařku za druhou a v jeho restauracích se na rezervaci čeká. I jeho ovšem zasáhla koronavirová krize. Kvůli ní musel odložit i odchod do důchodu.
Fenomén Šéf je na Primě velký tahoun. Zdeněk Pohlreich se nechal dokonce přemluvit k účasti na hudebně zábavné show Zlatá maska. Vypadl sice jako Krokouš hned v prvním kole, ale svou roli zvládl. Prima měla zkrátka před lety šťastnou ruku, když pro pořad Ano, šéfe vybrala muže, který je nejen skvěle a s láskou vaří a je výborný manažer, zároveň mu ale nechybí herecký talent. Zkrátka je showman. I jemu ale v poslední době ubylo zábavy a přibylo starostí, protože osud mnoha českých restaurací je na vážkách.
Superšéf: 24 hodin do pekla a zpět
Paradoxně v době, kdy po řadě týdnů uzavření a stále ještě omezeném provozu kolabují i restaurační provozy, kde se vaří a hospodaří dobře, nabízí Prima v nedělním hlavním vysílacím čase další ´šéfovskou´ show. Tentokrát se Zdeněk Pohlreich vydává inkognito do restauračních kuchyní na pouhých 24 hodin, aby se pokusil rozhýbat a motivovat místní kuchaře a majitele a nabídl jim plán, jal svůj podnik udělat originální a vaření kvalitní a přitažlivé pro lokální klientelu. Kolik z těchto provozů přežije krizi, je otázka, na druhou stranu bez skutečně kvalitní, nápadité, chutné, ale i cenově přijatelné gastronomie nepřežije žádný, tím spíš, že konkurenční boj o strávníky bude čím dál ostřejší.
Pojízdná kuchyně Superšéfa
Během jediného dne se tak v pořadu tým Zdeňka Pohlreicha pokouší o malý zázrak – udělat z chcípající hospody konkurenceschopnou restauraci. Od rána do rána tak proběhne redesign interiéru, ale především nastavení konceptu kuchyně. Mezitím driluje Šéf v pojízdné kuchyni personál a učí ho vařit a servírovat jídla, která jsou podle něj pro konkrétní podnik vhodná. Jestli podnik po tomto radikálním zásahu přežije, je ovšem otázkou motivace, nadšení a neúnavné práce všech členů týmu, od majitele až po pomocnou sílu v kuchyni.
Superšéf přichází inkognito
Mohlo by se zdát, že v době, kdy do restaurace nemůžeme, je trochu marné předělávat koncepty upadajících podniků. Opak je ale pravdou – v tuto chvíli mají totiž problémy restaurace úplně všechny a přežijí jen ty, v nichž pracují lidé schopní se rychle přizpůsobit potřebám okamžiku, aby nejen dostali co nejvíce jídel ke klientům, ale aby je zároveň motivovali k tomu, aby s radostí přišli za svým oblíbeným kuchařem do hezké restaurace hned, jak to je možné. Přizpůsobivost, kreativita a samozřejmě dobré hospodaření, to je to, co může podnik v krizi zachránit a po ní ho rychle nakopnout.
Pohlreichovo Café Imperial
Zdeněk Pohlreich se spojil s dopravcem, vytvořil pro klienty týdenní menu a rozvážel jim ho po celé Praze. Cena tohoto menu byla přitom tak nízká, jakou jindy v jeho restauraci nenajdete. Musel provoz dotovat, na tomto konceptu se prostě podnik udržet v plusu nemohlo podařit. Na druhou stranu se jeho jídla dostala i ke klientele, která jeho podnik normálně nenavštěvuje, protože se jí zdá drahý. Servis a ochutnávka v krizi však řadu z těchto lidí bude motivovat k tomu, aby ´k Pohlreichovi´ zašli i v době, kdy si budou chtít zase užít posezení v restauraci u dobrého jídla s rodinou nebo přáteli. Na facebookové stránce klubu Zdeňka Pohlreicha vidíte, jak pružně reagoval jeho tým na potřebu doby. Čtyřiadvacetihodinový koncept Superšéfa tedy nemusí být jen televizní pohádka, ale naopak obraz toho, jak se dnes musí dobrý manažer restaurace chovat. Reagovat na potřebu klientely, ale také počítat, počítat a počítat, vystihnout, kde investovat a kde ušetřit, aby propad tržeb přežil a svůj podnik vyvedl z krize.
Pohlreichův rozvoz
Šéfem za pár minut
Na druhé straně gastronomického světa jsou naše domácí kuchyně. Tady si na luxusní vychytávky hrajeme jen občas, zato vaříme denně. Protože jsme zaměstnaní, nechceme trávit v kuchyni dlouhé hodiny času, chceme se prostě najíst zdravě, chutně a hospodárně. Ostatně takhle se učily vařit už naše zaměstnané matky, pro ně kdysi vyšel evergreen moderních kuchařských knih právě s tímto názvem, který se vydává dodnes a který občas stejným sloganem v pořadu Šéfem za pár minut připomíná i Zdeněk Pohlreich. Základem hospodárné kuchyně je nic nevyhodit a umět uvařit z pár surovin, které lednička a spíž zrovna nabízí. Prakticky cokoliv nám od jednoho oběda zbude, dá se využít na nové čerstvě připravené jídlo.
Pohlreich ve ´své´ kuchyni
Čeho si v pořadu všimnout? Šéf má vždy po ruce čerstvou zeleninu, salát, bylinky. To všechno můžete považovat za malý luxus, protože to není úplně levné, k modernímu zdravému vaření to ale neodmyslitelně patří. Doplníte tím pohlreichovské rychlé kreace z uzeného nebo mletého masa, ryb i těstovin. Zásobárnu receptů z toho pořadu určitě uvítají všechny kuchařky začátečnice, protože Zdeněk Pohlreich nelení a připomíná při všem tom fofru i praktické rady, jako je třeba koření zabalené v plátýnku při vaření vývaru, jemné krájení cibule a podobně. V Čechách si potrpíme i na moučníky, proto na konci každého dílu přináší postupy na klasické dortíky a zákusky skvělá cukrářka Iveta Fabešová. Pozorovat Zdeňka a Ivetu při vaření a pečení je radost. Předvádějí svěží kulinářskou show bez pitvoření, bez zbytečného řečnění - prostě jen a jen báječné video recepty, podle kterých dokážete všechna ta jídla uvařit stejně dobře, jako oni sami.
Zdeněk a Iveta
Celebrita, jejíž slovo má váhu
Zdeněk Pohlreich se chystal do důchodu – má na něj věk a po celoživotní dřině bezpochyby i právo. Doba ovšem zamíchala kartami, a tak místo penze Šéf znovu staví na nohy své podniky. Nejen to, aktivně komentuje současnou podnikatelskou situaci, bez obalu, jak je u něj zvykem, se vyjadřuje ke všem těm opatřením, která do české gastronomie přinesla mrazivou atmosféru krize. Mistr kuchař a restauratér si nehraje na spasitele české ekonomiky, k situaci se staví prakticky, i když s trochou smutku.
„Bavit se v téhle chvíli o budoucnosti gastronomie nebo něčeho jiného nedává smysl. Nikdo nevíme, co bude. Ale všichni doufáme, že se život bude vracet k normálu. To, jak se budeme mít, samozřejmě strašně moc záleží na ekonomické kondici České republiky a lidí tady. Pak teprve gastronomie bude mít nějakou šanci se vyvíjet dál. Protože záleží na tom, kolik restaurací přežije, kolik budou mít lidi peněz, jaký bude životní styl a co všechno budou muset řešit,“ říká v rozhovoru pro iDnes. A tamtéž dodává: „Myslím, že se změní hodně. Že hromada lidí zjistí, že svět je jiný, než si mysleli. A budou se muset adaptovat na novou realitu. To docela určitě. Posledních pět sedm let tady nikomu nepřišlo na mysl, že by třeba mohl přijít o práci, nebo že by třeba mohly přijít horší časy. Museli jsme se to všichni dost tvrdě naučit. A já z toho žádnou radost nemám. Víte, já si myslím, že z jedné strany je to trošku trest a z druhé strany je to zrcadlo toho, jak žijeme. A jak jsme si to tady nastavili. Ale to by bylo na delší povídání. Já ovšem na druhou stranu věřím na občanskou společnost a na lidi jako takové. Oni ochutnali, co to je žít dobře, a budou to chtít zpátky. Ale budou se muset naučit vzít osud do vlastních rukou. Víc, než tomu bylo doposud.“
Vložil: Ela Nováková