TV RECENZE Velká, emocemi nabitá role pro herce vedlejších úloh přišla až v osmdesáti. A vynesla ho do výšek
02.12.2020
Foto: ČT / repro (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Alois Švehlík... „Oceňuji, že si to Jirka Mádl nedělá vůbec snadné. Příběh postavený na dvou postavách, starém zahořklém muži a vietnamském chlapci (oba na snímku), Jirkovi nenabízí příliš prostředků, jak barvitě a zábavně vyprávět o hledání naděje, když máte pocit, že už žádná není. Ale ono to takové je. Nápadité, křehké i vtipné,“ říká Michal Reitler, kreativní producent ČT, která je koproducentem filmu
Alois Švehlík baví i dojímá ve snímku o generačně-kulturním střetu dvou individualit. Jinak herec převážně vedlejších filmových rolí dostal po delší době možnost prokázat naplno svůj herecký um. Tuto neděli se o tom můžete přesvědčit v hlavním vysílacím čase na prvním programu České televize při sledování druhého celovečerního počinu Jiřího Mádla Na střeše. Snímek oscilující na hraně dramatu a komedie bude naše veřejnoprávní stanice uvádět ve své televizní premiéře. Na co se můžete těšit?
Jméno Jiřího Mádla jistě není třeba obšírněji představovat. Společně s Vojtěchem Kotkem tvořili v první dekádě nového tisíciletí nerozlučný puberťácký tandem a svou popularitu nabyli především ve dvojici teenagerských komedií Karla Janáka Snowboarďáci a Rafťáci. Tyto doby jsou už ale dávno pryč a kromě toho, že oba pokračují po vlastní ose ve svých hereckých profesích, jejich umělecké ambice přerostly z prostoru před kamerou až k režisérské sesli. Nejdříve se svou režijní prvotinou Pojedeme k moři přišel v roce 2014 Jiří Mádl, přičemž v těsném závěsu, o rok později, natočil Kotek jako debut komedii Padesátka.
Mádlova herecká kariéra se souběžně prolíná s režijní, ale ve svém filmu Na střeše se neobjeví ani v malé roli. „Já bych to asi zatím nedokázal. Když režíruju, jsem v jiným stavu mysli než před kamerou, pomalu si ani nezavážu tkaničky, natož abych se ještě soustředil na roli,“ vysvětlil pro ČT Jiří Mádl
Nutno ale říci, že minimálně lepšímu kritickému přijetí se těšil právě první zmiňovaný. Mádlův debut Pojedeme k moři mnohé překvapil. Především pak originálním způsobem vyprávění ve formě videodeníku postavy malého chlapce, jehož optikou byli události filmu nazírány. Mádl tak dal před několika lety jasně najevo, že se s ním musí do budoucna jako s režisérem počítat a že jeho snímky budou zároveň koncipovány i s nemalými uměleckými ambicemi. Jakým způsobem na nečekaný úspěch navázal, se podíváme níže.
Povědomý námět
Vysloužilý pedantský profesor Rypar žije ve svém bytě už několik let osamocen. Okolnímu světu už příliš nerozumí a popravdě o to nemá ani zájem. Jednoho dne ale na střeše svého činžovního domu narazí na Vietnamce Songa, jenž se kvůli bezvýchodné životní situaci odhodlává seskočit z okraje budovy a spáchat sebevraždu. Ryparovi se podaří mladého muže přesvědčit, aby si zachoval život a zároveň se mu rozhodne na přechodnou dobu poskytnout útočiště. To je výchozí situace snímku následovaná postupným sbližováním této nesourodé dvojice.
Herecký koncert pro jednoho herce (Alois Švehlík) a jednoho neherce (Duy Anh Tran): Jména některých postav mají docela zajímavou historii. Pan Rypar se například jmenuje podle hudebního skladatele Reného Rypara, který složil hudbu k oběma filmům Jiřího Mádla. Na jméno přišel při diskusích s režisérem ještě herec Jan Tříska, který měl původně postavu Rypara vytvořit
Samotná premisa filmu jistě divákovi připomene některé jiné filmy, ve kterých dochází k obdobnému generačnímu či kulturnímu střetu, díky němuž postarší protagonista relativizuje své dosavadní životní hodnoty. Samotný Mádl se odkazuje k určitému subžánru, který pro něj reprezentuje například Svěrákův oscarový Kolja.
Bigotní stařík?
Je překvapivé, že pro Rypara není samotný fakt sdílení domácnosti s vietnamským cizincem takovou překážkou, jak by se dalo zpočátku usuzovat. Ačkoli snímek v několika momentech naznačí, že bychom Švehlíkovu postavu měli vnímat jako světu uzavřeného bigotního důchodce, tato rovina jeho osobnosti probleskuje ve filmu spíše nárazově a naštvaného důchodce střídá šmahem téměř rozverný dětina. Ačkoli díky této ambivalentnosti jeho charakter působí více sympaticky, zároveň působí v některých momentech trošku neuvěřitelně. Proces sbližování obou postav se pak zdá až příliš náhlý. Navíc i když jsou oba v základu čitelně charakterizováni, především postavě Songa by prospělo více prokreslit její pozadí.
Profesor Rypar je ze staré školy a tak je mu dovoleno kouřit
Vtipné i napínavé zvraty
Vedení příběhu může s ohledem na námět leckterého diváka překvapit. To má své pozitivní i negativní důsledky. Mádl nám zde naservíruje minimálně tři důležité zvraty. První z nich, téměř až thrillerového ražení, přináší nečekané napětí, ovšem ve výsledku vyšumí do ztracena, přičemž se na něj v následujícím dění jakoby zapomnělo. Druhý z nich je o něco funkčnější a kromě toho, že funguje jako dobře vypointovaná anekdota, neočekávaně klade Songovi do cesty už druhou překážku k dosažení jeho hlavního cíle, přičemž posílá zbytek vyprávění jiným směrem. Bohužel následně zvolená cesta vedoucí k rozhřešení Songovy ústřední příběhové linie je korunována posledním a poměrně hloupým zvratem, který film jako celek dost sráží. O něco lépe pak vrcholí linie, která se soustředí přednostně na Rypara a jeho minulost, ačkoli by opět nebylo na škodu vědět o pozadí jeho postavy více informací. Jednotlivé zvraty sice udržují divákovu pozornost a v jistém ohledu sympaticky narušují jeho očekávání, v kontextu filmu jako celku ovšem fungují jenom částečně.
V rolích otce a syna Ryparových se setkávají skutečný otec a syn, herci Alois Švehlík a David Švehlík. V rolích otce a syna se potkali v krátké době již podruhé, v roce 2018 se ve stejné kombinaci objevili v jedné situaci ve filmu Úsměvy smutných mužů, hráli spolu i v Operaci Silver A
Kulturní střet
Motiv konfrontace starého bílého muže s mladým Vietnamcem by mohl napovídat, že se snímek bude snažit zprostředkovávat určitou společenskou sondu, ovšem pokud tak činí, tak spíše povrchně. Vietnamský původ Tranovy postavy není tematizovaný natolik, aby podal divákovi více informací, než je nutné pro elementární funkčnost zápletky. V úvodu letmo nahlédneme do prostředí vietnamské tržnice a lehce se nás dotkne exotické genius loci tohoto místa, které je i na minimálním prostoru hezky vystiženo. Je možná škoda, že se ve výsledku o samotné komunitě příliš nedozvídáme. Stejně tak Ryparovy předsudky jsou relativizovány na základě ne příliš přesvědčivých argumentů, kdy se v rámci příběhu příliš neřeší, co je problémem špatné společenské situace a co už individuálního Songova charakteru.
„V momentě, kdy jsem se dozvěděl o castingu k filmu Na Střeše, skrze sociální sítě, přesdílené mými přáteli, jsem zrovna procházel těžším obdobím a hrozilo mi ´profesní vyhoření´. Díky tomu jsem ovšem měl příležitost a čas přemýšlet a byl jsem tzv. ve správný čas, na správném místě. Video, ve kterém Jirka zval mladé Vietnamce do hlavních a vedlejších rolí, mě v ten moment zaujalo natolik, abych si řekl, proč ne. A tak jsem jel na svůj první casting v životě do Brna - hotel Rakovník,“ vzpomíná představitel Songa Duy Anh Tran
Koncert pro jednoho herce
Hlavní devízou filmu nakonec zůstává především představitel ústřední role Alois Švehlík. Ve své roli zůstává víceméně přirozený a zvládá správně prodat jak komické, tak dramatické situace. Určitá působivost této postavy je do velké míry zásluhou jeho hereckého výkonu. Některé monology dokáže pronést s patřičnou naléhavostí (noční park, závěrečná konfrontace) a humor zvládá často zprostředkovat čistě skrze subtilní mimiku. Zbytek hereckého osazenstva, které je vzhledem ke komornosti snímku útlé, mu herecky zdatně sekunduje. A to včetně vietnamského neherce Duy Anh Trana, který, přestože umí ve skutečnosti velmi dobře česky, dokázal svůj mluvený projev dostatečně uvěřitelně zprznit. Švehlík ale bez pochyby svým hereckým výkonem zaujme nejvíce.
Domovní důvěrník Kokeš (Adrian Jastraban) má jméno podle domácího z režisérova prvního podnájmu. Přestože filmový Kokeš je trošku protiva a pedant a od své předlohy se liší. „Můj pan Kokeš byl strašně, ale opravdu strašně milej chlápek, a tak jsem to pojmenování udělal spíš jako poctu. Moc rád na něj vzpomínám a zdravím ho,“ říká režisér
Více při zemi
V předešlém filmu Pojedeme k moři spočívala atraktivita snímku do velké míry v jeho experimentálním formálním uchopení. Zároveň už zde ukázal Mádl svou oblibu v nečekaných zvratech, které převracejí význam i náladu díla. Oproti tomu Na střeše není ani v jednom z těchto aspektů takto radikální. Mádl se tentokrát vydal o něco konvenčnější cestou vyprávění i formálního pojetí. To však neznamená, že zde nenajdeme zajímavé režijní, ale i scenáristické nápady. V některých momentech režisér dokazuje, že je dostatečně hravý, ať v rovině samotného obsahu nebo jeho režijní inscenace (štítky, namlouvání). Nakonec působivost některých replik není jen zásluhou Švehlíkova hereckého projevu, ale samozřejmě i toho, jak jsou napsány a zinscenovány (opět např. monolog v parku).
Vojta Dyk to měl jisté… „Tohle byla asi role, o jejímž obsazení jsem měl nejvíc jasno,“ říká Jiří Mádl o postavě Marka, kterého hraje Vojtěch Dyk. „Vojtu jsem na tu roli chtěl, protože on je takovej fešák, ale zároveň si dokáže sám ze sebe udělat srandu a vypadat hloupě. Což přesně tenhle Marek je. Kluk, co nic moc neumí, ale chce mít hodně peněz.“
Vizuální stránka je celkově na vysoké úrovni. Podíl na tom má jistě i kamera Martina Žiarana snímající prostory v zajímavých kompozicích společně s výpravou a kostýmy hrajícími si decentně s barevnou paletou. Produkční hodnoty jsou i na poměry skromného komorního snímku relativně působivé a na film se v tomto ohledu opravdu příjemně kouká.
Kamera Martina Žiarana snímá prostory v zajímavých kompozicích
Nakonec před sebou máme trochu rozporuplný snímek. Námět je v mnoha ohledech zpracován kreativně a film oplývá zajímavými režijními a scenáristickými nápady. Ty ale navzdory vnější atraktivitě někdy trochu narušují konzistentnost postav i celého příběhu. Nalezneme zde jak pasáže, které dokážou pobavit, tak dojemnější momenty. Ty se však nikdy nespojí v zcela funkční celek, který by dokázal v plné síle udeřit na solar a zanechal tak v recipientovi trvalejší zážitek.
Vložil: Tomáš Vahala