Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Petra Soukupová a její Věci, na které nastal čas. Depka bez katarze, špičkově napsaná

03.12.2020
RECENZE Petra Soukupová a její Věci, na které nastal čas. Depka bez katarze, špičkově napsaná

Foto: Youtube / repro

Popisek: Petra Soukupová

Větosloví neboli syntax. To je disciplína, u níž by měl mít každý jazykovědec na paměti dvě jména. Jáchyma Topola a Petru Soukupovou. Oba v přirozené nepřirozenosti jazyka po stránce větné skladby vynikají jako málokdo.

Shodou okolností, což se mi vybavuje až při psaní, Sestru i Soukupovou vydává brněnský HOST. Paradox zejména proto, že čím dále od metropole člověk je, tím více se hledí právě na spisovnost a pečlivost. Při jistém pokusu o komparaci dvou zmíněných spisovatelů musím zohlednit ještě další atributy: profánnost života u Soukupové, jeho extrémní a drsnou stránku u Topola.

Pokud byste od aktuální novinky očekávali Sestru, zmýlili byste se. Jak je Topol často daleko od toho normálního, o to víc je mu Soukupová blízko.

Spisovatelka a scenáristka se proslavila zejména svým románem Zmizet. Vystřelil ji mezi laureáty cen Magnesia Litera a zaměřil pozornost čtenářů. O něco víc si ovšem považuji knihy K moři (2007), jelikož se dostala do polohy, v níž mám autorku nejraději. K tomu se ještě dostanu. Za zmínku bezesporu stojí i Bertík a čmuchadlo (2014), Pod sněhem (2015) a Klub divných dětí (2019). Všechny vydává mateřský HOST a překlady se objevily v Bosně a Hercegovině, v Bulharsku, Chorvatsku, Itálii, Maďarsku, Polsku a ve Slovinsku.

Věci, na které nastal čas je románové vyprávění složené z krátkých literárních útvarů, lehko zaměnitelných za povídky. Mají totiž začátek, svou pointu i konec. Vzájemně jsou však propleteny do osudů jedné naprosto obyčejné a normální rodiny, čítající ženu, muže, syna a dceru. Krom toho taky řadu vyřčených i neslyšitelných přání, rozporů, zmínek o styku, hledání, ztrácení a všech možných jiných substantiv, jež každodenně provází lidský život.

A jak ty takzvaně obyčejné věci mohou obvykle navzdory své přirozené podstatě vést k rozvoji, u Soukupové je ten přístup opačný; vedou k redukci. Chuti po životě, touze po změně, naději v hledání, zoufalství z dospívání (ve všech věkových kategoriích). Děj je přitom celkem pevně semknutý a lineárně přizpůsobený. Primární obsahy (život) jsou z hlediska logiky docela často interpretovány jako ospravedlňující. Nikoli ospravedlnitelné. Logika se v podobném duchu universa vyhýbá i personifikaci. Stejně, aniž by měla Soukupová zálibu v Husserlovi a dalších, tato žena přistupuje ke své próze.

 

Obyčejnost a šeď vede k rozpadu, čímž se vymezuje jak vůči Páralovi, tak logice, ale i zde se snaží nacházet něco nového. Na první dobrou mohu zdůraznit zvíře (pes, kočka, králík), což je její často užívaný postup. Jenomže mě šlo hlavně o tu fázi druhou, o tu katarzi. Jak moc bych ji čekal, nepřišla. Z hlediska filozofie se nedostavilo nic jiného než neutrálno. Proto depka. Pakliže se chlap odstěhuje k jiné ženě, mohl by být náš dietlovský záměr ukončen. Minimálně na papíře. Jenomže tomu tak není.

Čtěte Soukupovou pozorně a dbejte na hlavního vypravěče.

Tím se dostávám k výše naťuknuté pointě. Aktuální román precizní autorky není pohledem rodičů, natož otce nebo matky, jde o jejich děti. To jsou nositelé děje. Takový Stendhalův Fabrizio naruby… Jo, jo, excelentní knížka, vytříbený záměr, ale hlavně perfektně odvedená forma vyprávění. Otázkou zůstává pouze to, a já odpověď nevím, zda u Petry Soukupové není dobro světa nad dobrem osobním…:

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace