RECENZE Úžasný Ikabog J. K. Rowlingové. Něco mezi Němcovou a Erbenem. Chytré, veselé, přitom nesmírně tragické
01.12.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: J. K. Rowling
„Tenhle příběh jsem psala v přestávkách mezi knížkami o Harry Potterovi. Příběh se nikdy nijak zvlášť neměnil. Už v první verzi začínal smrtí nebohé paní Hrdličkové a končil… a to vám neřeknu, kdybyste ho náhodou četli poprvé!" uvádí slavná spisovatelka úvodem své nejnovější knihy. Ta v českém překladu Petra Eliáše vychází prakticky totožně s původní verzí (The Ickabog), opět pod značkou ALBATROS a jako odměna čtenářům ji doprovází dětští ilustrátoři z celé země. Kniha je to hodně zvláštní. Kouzelné a až pohádkové listování střídají pasáže, kdy se mi jen stěží věřilo, že jde o četbu pro sedmileté…
Království jménem Přehršlánie bývalo nejšťastnější na světě. Oplývalo spoustami zlata, zdejší král měl nejkrásnější knír ze všech a po místních dobrotách lidé tančili blahem. Jen v mlžném Mokřadu na severu žil podle legendy strašlivý Ikabog. Všichni věděli, že jsou to povídačky, ale ty někdy začnou žít vlastním životem. Co když se taková legenda rozhodne srazit království na kolena a unést dvě děti ve víru dobrodružství, o které ani za mák nestály? Tak zní stručný, ale jasný a pochopitelný úvod, která je určen především těm nejmenším. A zde bych trochu zabrzdil.
Až tolik tomu, že jde výhradně o dětskou četbu, nevěřím. Jistě, nacházíme se v krásné zemi plné obdivuhodných postav a profesí, jazyk je díky překladu ladný, hravý a báječně zpracovaný, jenomže ten děj už takhle jednoznačně charakteristický nebude. Nevím, kdy naposledy jsem četl o přibývajících hrobech mrňat, která nevydržela sirotčinec bábi Vrčavé. Tolik na okraj. Smrti, věznění, vražd a únosů si čtenář užije dosyta. Mně podobný přístup k ději docela zaskočil.
Co rovněž přiznávám, a co jsem vyzkoušel, je hodně složitý úvod, který mnoha dětem způsobí potíže. První dvě kapitoly - byly dostupné online během vrcholící pandemie - dají zabrat; Přehršlánie, král Norbert Neohrožený, jeho otec Pravoslav Počestný, rádci Flusbrock a Kydlián, města Tvarošice, Vurstpork, Kruasany, Lijawské království… Eliášův překlad navazuje na um Ladislava Šenkyříka a Vladimíra Medka. Zejména Přehršlánie je skvěle vyvozená (Cornucopia), profese sýrařů, vojáků, zbrojnošů a dalších figur jakbysmet. Čeština je skutečně úžasná a mnohdy převyšuje původní jazyk. Stačí vidět strohý název King Fred the Fearless a vedle toho Norberta Neohroženého. Stejně tak Marshlands a Mokřady. Je to sice hodně pocitová věc, i přesto mi čeština zní o mnoho lépe než Rowlingové mateřština.
Kdybych mluvil k dětem, shrnul bych Ikaboga jako hrozně pěkný příběh o obrovi, jehož nikdo nikdy neviděl a který možná žije, možná nežije. Pokud žije, je ukrytý uprostřed hlubokých lesů a mnoha lidem nahání strach. Ti, kdo zlobí, se s ním prý potkají tváří v tvář. Takže, milé děti, buďte hodné. Pakliže bych mluvil k dospělým, zdůrazním fakt, že Ikabog umírá proto, aby se jeho děti narodily. Tento prvek jsem četl snad vůbec poprvé. Dokazuje fantastickou představivost autorky a přesahuje vlastně celou její knihu. Ikabog je o naději ve smrti. Jako se rodil Harry Potter v době, kdy spisovatelce umírala matka. Jiný příměr mě nenapadá.
Překrásnou knihu si zamilují všichni. Ať už ji budete vnímat coby pohádku nebo román pro dospívající, má hrozně moc vedlejších linek, trpkých a nečekaných. Ačkoli se ve finále všechno spojí a konec je šťastný, tak děj, který předchází, je opravdu laděný do Erbenových balad.
Vložil: Zdeněk Svoboda