RECENZE Očekávaná kniha Roberta Bryndzy znovu na výbornou. Mlha nad Shadow Sands
26.11.2020
Foto: Facebook / Ján Bryndza
Popisek: Robert Bryndza
Robertu Bryndzovi se věnuji roky. Roky ho čtu, roky ho chválím, roky se mi líbí. Jeho knížky jsou takříkajíc lidské, napětí vybroušené a pochopitelné, pointy odůvodnitelné, zločiny, jak už to tak bývá, nepochopitelné a nevysvětlitelné. Hlavním postavám (Kate Marshallová a Erika Fosterová) věřím a baví mě. Co víc si přát...
První díl série s inspektorkou Erikou Fosterovou vyšel už v roce 2016 pod názvem Dívka v ledu. Poté, co byla kniha veřejností kladně přijata, následovaly v rychlém tempu další detektivní příběhy, a to Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu a Chladnokrevně. Zatím poslední knihou v sérii jsou Smrtící tajnosti. Poté se Bryndza vrhnul na Kate Marshallovou, aby čtenářům představil Kanibala z Nine Elms a nejnověji Mlhu nad Shadow Sands.
Úvod, který neznalému čtenáři nepřinese žádnou reminiscenci, zařazuji z jednoho důvodu; autor ve své poslední knize pravidelně navazuje na již napsané. Celkem rychle se tak dostanete do děje, pochopíte, proč už Kate není policistkou, zjistíte více o jejím synovi, o rodině. Taková hezká vsuvka v jinak čistě detektivním charakteru prózy. Kromě té vyšetřovací linie bych chtěl upozornit ještě na jednu věc. Robert Bryndza je gay, který žije se svým manželem na Slovensku. Nebudu muset hlouběji vysvětlovat, že jakákoli menšina je v téhle části Evropy poměrně citelně zasahována. Tím víc se mi líbí, že Bryndza zařadil jeden takový osud do svého románu (detektivní partner Kate Tristan). Přidal i zmínky o Asiatech a Afroameričanovi. To je ušlechtilé. Myslím, že to hodně lidí přejde, aniž by si dovodilo pravý záměr zmíněných vět. Jistě, jde o upozornění a zrovnoprávnění. Nenásilnou a velice přirozenou cestou.
Mlha nad Shadow Sands: Druhý případ Kate Marshallové opět vychází v nakladatelství Cosmopolis, jemuž děkuji za recenzní výtisk. Překlad znovu zabezpečila Kateřina Elisová, jež Bryndzovo dílo překládá kompletně. Nenašel jsem hrubku ani chybu. K jazyku bych poznamenal snad jen to, že se zbytečně vyhýbá slangům, hovorovým vrstvám a vulgarismům. Pakliže muž míří brokovnicí v potemnělém sklepě tanečního klubu na dva soukromé detektivy, nevěřím tomu, že je osloví: „Vylezte z toho zatraceného výtahu". Podobné scéně by jistě slušela rozkazovací věta, aby „kurva vylezli z toho vejtahu!" Nebo něco na ten způsob. Totožný styl prolínání jazykových vrstev bezvadně používá Nesbø, aniž by to čtenáře jakkoli obtěžovalo, natož vadilo. Ale to je jenom taková poznámka na okraj, respektive pod čarou.
Urputná Kate Marshallová a její asistent Tristan Harper vyšetřují nový případ. Jak spolu souvisí zmizení mladých lidí a oblast Shadow Sands? A jakou roli hraje hustá anglická mlha? Při potápění ve vodní nádrži Shadow Sands totiž objeví Kate Marshallová mrtvé tělo mladíka, který býval vynikajícím plavcem, adeptem na olympiádu v Londýně. Přivolaní policisté případ označí za tragickou nehodu, přestože má Kate své pochybnosti. Postupně se pochybností a otázek vynořuje víc: Proč si šla oběť zaplavat uprostřed noci? Proč jeho zranění neodpovídají policejnímu scénáři? A proč je mrtvých těl, která se v nádrži našla, víc? Je to jen nešťastná souhra náhod, nebo úkladný vrah zneužívá toho, že na něj nikdo nevidí? Je těch vrahů více? Souvisí nějak zmíněná úmrtí s mocnou rodinou, jíž patří část zatopené oblasti, domy a panství kolem?

Otazníků mnoho, odpovědí jakbysmet. Chválím, a to podtrhuji, že napětí je v Bryndzově románu dovedeno až na úplný okraj. I já, která četl tisíce knih, jsem měl problém dojít k tomu, kdo a proč to dělá. Práci mi to dalo hlavně proto, že jsem hledal logickou spojitost. Chyba. Vrazi vraždí proto, že... doplňte dle svého uvážení. Já to nevím. Nevím, proč bezproblémový Pavel Peca vyvraždil sekerou vlastní rodinu včetně malých dcer. Nevím, proč to udělal Dahlgren. Takže bych chtěl doporučit; nechte se tou četbou provést. Nebudete litovat. Záblesky rodinných vztahů ve všech směrech a taky u všech postav nebudou na překážku, je patrné, že Bryndza připravuje řadu pokračování a plasticita postav mu v tom pomáhá. Tím, jak je vyvíjí, odhaluje část minulosti, která nutně vede k progresu, a to pro změnu k dramatickému přístupu k látce.
Osobně se mi četl nový autorův román velice dobře. Má optimální počet stran (343) a řadu dovětků. Ať už jde o upřímné a čisté poděkování, anotace předešlé tvorby nebo o takzvané vakáty pro poznámky. Nejvíc oceňuji postavu Kate Marshallové, touhu po upozornění na lidské odlišnosti a detaily; osmnáctiletý mladík bojující o život ve vodě, tma a zelené brýle, únos profesorky Magdaleny a v neposlední řadě dávivý kašel jednoho z těch, co se rozhodli promluvit... To jsou přesně pasáže, jež přesvědčují o autorových dovednostech. Drobné výtky mám jen k té přehnané spisovnosti.
Vložil: Zdeněk Svoboda