TV RECENZE Tereza Ramba v medvědím kožichu řeší rodinné nesváry v hořké komedii Chata na prodej

Foto: ČT

Popisek: Tereza Ramba točila Chatu na prodej ještě jako Voříšková

Česká televize o nedělních večerech pokračuje i nadále s vysíláním současných českých filmů. Tento týden nás v hlavním vysílacím čase čeká hořká konverzační komedie Chata na prodej z roku 2018. Mimo jiné se v ní můžete těšit na silné herecké obsazení v čele s Ivanou Chýlkovou.

Děj filmu sleduje peripetie jedné rodiny okolo prodeje jejich chaty. Těsně před prodejem nemovitosti se ovšem manželská dvojice v podání Ivany Chýlkové a Davida Vávry rozhodne svolat všechny rodinné příslušníky, aby zde strávili pospolu poslední noc. Od samého počátku se ovšem rodinná slezina ani omylem nenese v přátelském duchu. Naopak se zdá, že valná většina postav by chtěla být kdekoli jinde, jen ne pod jednou střechou se svými nejbližšími.

Ivana Chýlková a David Vávra

Chata na prodej je druhým celovečerním snímkem mladého režiséra a scenáristy Tomáše Pavlíčka. Film má komorní charakter a je situován do značně omezeného časoprostoru. Většina dění je tak soustředěna především do jednoho místa, a to právě na onu rodinnou chatu. Vše se navíc stane v krátkém časovém horizontu tří dnů. To dává vyniknout tomu, co je ve filmu nejdůležitější, a to postavám a jejich vzájemným vztahům.

Podzim, chata, která se má prodat a rodina u venkovního stolu. Děda (Jan Kačer) už je duchem spíše nepřítomen, otec (David Vávra) rodinné akce odmítá, syn (Jan Strejcovský) je věčně přiopilý a ironicky glosuje svět kolem sebe včetně rozpadajícího se vztahu s jeho přítelkyní (Judit Bárdos). Jediná babička (Jana Synková) má opravdový zájem, ale pokládá všem až příliš upřímné dotazy. Dcera (Tereza Ramba), stále pochybující o svém životě, na chatu pozve svého úspěšného německého přítele (Michael Pitthan), který se jediný na rodinný výlet těší. Představa rodinné idyly rychle skončí. Opravdové dobrodružství začne těsně nad ránem, když rodina zjistí, že se kamsi vytratil dědeček. Stopy vedou do lesa…

Všichni jsme úplně blbí

„Všichni jsme úplně blbí,“ říká v jednom momentě postava Jany Synkové mířící tak do řad vlastní rodiny. A není třeba ji to rozmlouvat. Od začátku nejsou jednotlivé postavy profilované jako kdovíjak sympatické. Spíše naopak. Při sledování jejich počínání se může divákovi leckdy začít otevírat kudla v kapse. To je však naprosto v pořádku, vzhledem k faktu, že to, že se lidi chovají jako idioti, patří k jejich přirozenosti. Navíc je to v tomto případě hlavním těžištěm humorných situací. Důležité je, aby posléze toto jejich chování dostalo patřičný kontext, který by jejich jednání učinil alespoň trochu pochopitelným. Toho se naštěstí v průběhu snímku minimálně z části dočkáme, přesto si však myslím, že v tomto ohledu mohli být tvůrci ještě o něco důslednější a alespoň v některých případech propracovat pozadí svých postav o něco lépe, případně občas jejich chování lépe motivovat.

Jana Synková, Ivana Chýlková a Tereza Ramba v popředí

Každá postava zde nakonec představuje především určitý typ, soubor omezených charakterizací, který definuje každého rodinného příslušníka. Ten navíc v některých případech odpovídá i obvyklé škatulce jejího představitele. Minimálně Jana Synková opět dostala příležitost oprášit svůj prototyp uječené megery, jak ji známe například v kultovní roli tety Kateřiny z filmu a seriálu Saturnin. Tentokrát si střihla charakter obdobného naturelu těžko snesitelné matky rodu. Naopak může překvapit nezvykle umírněný projev Davida Vávry v roli flegmatického otce.

Tereza Ramba a Jan Strejcovský

Úhelným kamenem filmu je tedy herecké obsazení. Pavlíček dal dohromady opravdu zajímavou skvadru hereckých osobností, mezi kterými nalezneme jak staré herecké matadory (Jan Kačer, Jana Synková), současné populární herečky (Judit Bárdos, Tereza Ramba), ale i úplné nováčky (Jan Strejcovský). Každý představitel se ujal své role se ctí, ale tento nezvyklý herecký mix občas způsobuje určitou nekoherentnost obecného hereckého pojetí snímku, které osciluje mezi různými úrovněmi herecké stylizace.

Chata místo moře

Zkoumání této narušené rodinky a jejích problematických vztahů je pro film jistě stěžejním tématem. Sám režisér tvrdí, že se zde snažil podat jakýsi mezigenerační portrét, přičemž vycházel z vlastních životních zkušeností. V klíčovou noc za vydatné podpory alkoholového opojení začnou vyplouvat na povrch staré nesváry a křivdy, které se ovšem ve filmu řeší především s humorným nadhledem.

Michael Pitthan s Vávrou a Chýlkovou

Kromě toho zde můžeme vypozorovat i snahu o obecnější společenskou reflexi a charakterizaci naší národní povahy. Samotný fenomén chatařství je zde prezentován jako specifický národní rys a přežitek z dob socialismu, k němuž se váže jistý druh nostalgie, neboť chata pro Čechy symbolizovala, jak přímo říká ve filmu jedna z postav, „jejich malý osobní moře“. K určení výlučnosti tohoto českého specifika využívá film také postavu Němce Sebastiana, skrze jehož charakter je konfrontováno české prostředí s perspektivou jiného národa. O nějaké hluboké reflexi české mentality bych ovšem přímo nemluvil. Sebastian ve své německé upjatosti slouží spíše jako záminka k rozvádění humorných situací, kdy je pak jeho náhled na Čechy shrnut v jednoduché replice „Crazy Czechs.“

Nenaplněný potenciál

Vzhledem k výše popsanému konceptu konverzační komedie je film formálně uchopen tak, aby dal vyniknout především herecké akci, proto jí je většina výrazových prostředků podřízena. Veškerá dynamika scén je rovněž určována skrze hereckou složku, v tomto případě zvláště na úrovni dialogových výměn a jejich více či méně úspěšného vypointování. Zde bych chtěl říct, že ačkoli dokážou tvůrci některé scény vypointovat dobře a ty pak zvládnou pobavit a takříkajíc ´nešustí příliš papírem´, není to v tomto ohledu určitě stoprocentní.

Jan Kačer

Občas něco drhne, ať už je to dáno právě málo údernou pointou určité situace, nevhodným hereckým podáním určité repliky či nevhodnou režijní inscenací některé scény. Myslím si, že Pavlíčkově režii občas ještě chybí kýžená lehkost a jistota, která je pro takovýto žánr klíčová. Schází větší přirozenost a údernost. Komický potenciál některých situací pak nebyl pokaždé zcela využit. Je zde několik zábavných scén a motivů (medvědí kostým, knižní přestřelka, závěrečný úprk), některé ale nakonec vyšumí zbytečně do ztracena.

Sympatická tendence

Přes veškeré výhrady, které k snímku mám, ho ale nemůžu než doporučit. I když ho v některých ohledech shledávám nedotaženým, stále toho má dost co nabídnout. Nepředpokládám, že by se u něj divák potrhal smíchy, ale to pravděpodobně ani nebylo jeho účelem. Humorné scény zde jdou v ruku v ruce s těmi vážnějšími a ačkoli by mu možná více slušelo, kdyby jednu či druhou z těchto svých poloh propracoval o něco více, neznamená to, že se mu občas nepodaří upřímně pobavit či dokonce dojmout.

Tereza Ramba

Navíc zvolené koncepční pojetí filmu sympaticky odkazuje k tomu lepšímu z české komedie z let dávno minulých a doufám, že se touto cestou bude Pavlíček ubírat i nadále a do budoucna přijde se snímkem podobného ražení, ale uchopeným jistější rukou. Tato tendence ambicióznějších autorských komedií s určitým přesahem by se pak mohla uchytit i u jiných tvůrců, jak dokazují o rok mladší Vlastníci Jiřího Havelky. Ti, ačkoli volili odlišný formální přístup a podléhali divadelní stylizaci, se také pokoušeli skrze situační komiku diváka nejen pobavit, ale i předat o něco hlubší myšlenku.

Vložil: Tomáš Vahala