RECENZE Království, Jo Nesbø. Brilantní román s vybroušeným napětím na šesti stech stranách
22.11.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Jo Nesbo
Norský spisovatel a hudebník ve svých šedesáti letech nemusí nikomu dokazovat vůbec nic. S jedinou výjimkou; tu představuje on sám. Harry Hole je fantastický, zbylá tvorba, která mu od pokračování série dává vydechnout, jakbysmet. Já se díky Knize Zlín a Albatrosu dostal k nejnovějšímu Království. A jestli je někdo, do koho se začtete hned, pak řeknu, že po Minierovi a Rowlingové (Galbraitha nevyjímaje) je to právě Nesbø. Více autora, mnohokrát překládaného a násobně oceňovaného, představovat nebudu.
Kniha Zlín a překladatelka Kateřina Krištůfková spolu ladí líp než nástroje v Ravelově Boleru. Království je absolutně pohlcující příběh o dvou bratrech na bázi antického dramatu. Z mého pohledu je to zejména Aischylova Oresteia. Ale pokud byste se starořečtiny báli a antické drama jako takové vám bylo cizí, nic se nebojte. Království je bez vedlejších kolejí, dvojsmyslů, zbytečných dějových linií a abych tak řekl, bez zbytečných keců.
Když jsem si na přebalu přečetl Kingova pochvalná slova o tom, že jen horko těžko román odkládal, klausovsky jsem se pousmál. Nadnesené, říkal jsem si. Omyl, velký omyl. Ta kniha, řekl bych, že ji lze bez problémů označit za hit předvánočního trhu, snese jen nejpřísnější měřítka. Tím nejzásadnějším je pro mě následující tvrzení. Kdyby mělo Království zhruba tři stovky stran, bylo by dechberoucí. Rozplétali byste s hlavním vypravěčem jeho dosavadní život, prošli kus odtržené země s pár obchody, kadeřnictvím a pumpou, němě byste užasli nad pointou. Stejně jako já. Jenomže ta kniha nemá tři sta, ale šest stran. Co se tam tedy může dít ve chvíli, kdy v polovině víte, jaké děsivé tajemství dvě hlavní figury románu ukrývaly? Rád bych napověděl, ale připravil bych vás o napětí a vyústění, což logicky neudělám.
Do zapadlé vsi v norských horách se z ciziny vrací zdejší rodák Carl Opgard a přiváží s sebou návrh na výstavbu luxusního wellness hotelu. Jeho bratr Roy se těší, že v malém hospodářství, kde oba vyrůstali, bude konečně živěji. Jenže Carl s sebou přináší také velké problémy a jako vždy spoléhá na to, že je starší sourozenec vyřeší. Udělá však Roy to, co po něm bratr žádá, zvlášť ve chvíli, kdy se začíná ukazovat, co všechno mu Carl zatajil?
Prostá linie. Prostý příběh ale opravdu nečekejte.
Než se mírně ponořím do děje, budu se věnovat knihařině. Vazba je vynikající, pevná, překlad bezchybný, obálka krásná, jazyk vybroušený do posledního citoslovce. Překladatelka Kateřina Krištůfková zná autorův jazyk bezezbytku. Nehraje si, kde nemusí, povoluje, kde může. Kombinace krásné češtiny v její nespisovné formě mě prostě baví. Stejně jako kurzívou ponechané a závěrem vysvětlení anglické pojmy. Jo Nesbø v plné kráse, ano. Jenomže ono toho je víc.
Především se svým šestým románem mimo série dostal do tak hluboké fantazie, že by i Alenka záviděla. Je pochopitelné, proč to udělal. Nemusel navazovat, nemusel vysvětlovat, nemusel kreslit velké finále s pootevřenou oponou. Příběh dvou bratrů v sobě nenese jenom tajemství, ale především silnou touhu milovat, obětovat a trpět. Tak, jak kniha začíná, i končí. Na začátku se dostanete pod kůži dvěma klukům (15, 16), které autor postaví před postřeleného a umírajícího psa. Postupně procházíte jejich život, poznáváte hrstku místních, přírodu, ptáky, podivnou náturu v Americe vyrůstající otce, trpělivou matku i prchlivé povahy... Skáčete z minulosti do současnosti způsobem, který nevadí, neobtěžuje, je tak samozřejmý a plynulý, že jsem se chvílemi přistihnul, jak ho vlastně ani nevnímám.
No a potom je tu zásadní zlom, zvrat, ústřední téma knihy; láska, smrt. Právě to, že Nesbø líčil absolutně normální a obyčejné lidi bez velkých schopností, za to s typickými vlastnostmi i nešvary, mu umožnilo to kouzlo, že vtáhne čtenáře do děje jedna radost. Hlavní postava, aniž bych odkrýval podstatu, je tak strašně zle přirozená, že to z ní dělá opak; nepřirozené dobro. Tahle úvaha by sice našla své opodstatnění spíše v tautologii, ale jakmile román dočtete, jistě mi dáte za pravdu.
Nemám co vytknout. Skvělý, strhující a náramný thriller jen podtrhuje autorovy kvality. Pokud mohu doporučit, soustřeďte se především na postavu otce. Ta je klíčem ke všemu.
Vložil: Zdeněk Svoboda