O jedné z kapitol balkánského konfliktu vypráví film, který v českých kinech ani v televizi zaručeně neuvidíte. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: Bless Film (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Jednu z hlavních postav, velitele speciální jednotky Andreje Šatalova, hraje Anton Pampušnyj

Mám rád válečné filmy a je mi úplně fuk, zda jsou americké, ruské, anglické nebo francouzské. Zkrátka na hrdinství těch statisíců známých i neznámých lidí, kteří bojovali někdy za svou vlast, jindy za svobodu úplně jiné země, bychom neměli zapomínat a měli bychom si je připomínat při každé příležitosti. Jedním z filmů, které se nyní objevily v online prostoru je rusko - srbský film Balkánská hranice a před pár dny jej dokonce odvysílala slovenská televizní stanice Plus. Silně ale pochybuji, že by se film někdy objevil na obrazovkách České televize.

Proč? Je to jednoduché. Za prvé jde o film rusko-srbský a za druhé film vypovídá o jedné temné kapitole války v Jugoslávii v roce 1999, v době kosovsko-srbského konfliktu, vykládaného v naší zemi značně jednostranně. Kosovem táhly jednotky Kosovské osvobozenecké armády (UCK), považované dodnes za teroristickou organizaci, které bez milosti vypalovaly srbské vesnice a vyvražďovaly jejich obyvatelstvo, včetně žen a dětí. Film je to drsný až brutální a bez servítků odhaluje válečné zločiny kosovských Albánců. Navíc v té době přichází nemilosrdný letecký úder NATO, kdy bomby dopadaly i na civilní objekty. Během náletů, trvajících od 24. března do 10. června 1999, zahynulo na 2500 civilistů a na Jugoslávii dopadlo na 420 000 leteckých bomb. Bomby zasáhly 14 letišť, téměř 40 nemocnic a zdravotních středisek, na 100 škol a školek. A právě v této době se odehrává i děj filmu.

Nejde o nacionalismus ani šovinismus

Některé kritiky označují film za nacionalistický, ale jednotka hlavních hrdinů se skládá z příslušníků mnoha národů Ruska a slouží v ní i kosovský Albánec. Stejně tak je někdy film nálepkován jako šovinistický, protože ukazuje muslimy jako nemilosrdné vrahy, násilníky, pašeráky drog a náboženské fanatiky, kteří zabíjejí civilisty, vyjímají jim zaživa orgány, zabíjejí kněze a znesvěcují křesťanské náboženské symboly. Jenže ono se to všechno ve skutečnosti dělo, jen se o tom dodnes taktně mlčelo. Teď ale můžeme očekávat, že se pomalu začnou konečně zločiny kosovských Albánců rozkrývat. Před pár dny byl totiž zatčen samotný prezident Kosova Hashim Thaci, který sám patřil za jugoslávské války k vůdcům UCK a je obviněn z válečných zločinů, zejména za vraždy 100 civilistů, jíž se měl zúčastnit.

Snímek se nese ve velmi realistické linii

Všichni jdou na jasnou smrt

Film Balkánská hranice je natočen podle skutečné události. 12. června 1999 dostává ruská speciální jednotka rozkaz získat kontrolu nad letištěm Slatina v Kosově a udržet jej do příchodu mezinárodních spojeneckých sil. Všichni členové jednotky jsou si vědomi toho, že jdou nejspíše na smrt, protože jak letiště, tak jeho okolí ovládají těžce vyzbrojené síly UCK. Samozřejmě, že si tvůrci filmu příběh trochu přikrášlili, vložili do něj milostný příběh velitele speciální jednotky Andreje Šatalova (Anton Pampušnyj) a srbské lékařky Jasny (Milena Radulović), kterou teroristé z UCK drží na letišti v zajetí. Jakmile jde o ruský válečný film, nesmí v něm chybět odvážná odstřelovačka Vera (Ravšana Kurkova). V dalších rolích se objevil například indiánský hrdina německých westernů Gojko Mitič a v malé roli taxikáře si zahrál i nám dobře známý Emir Kusturica. Jednou z nejvýraznějších postav filmu je pak určitě nemilosrdný padouch, velitel jednotek UCK Smuk (Aleksandar Srećković).

Love story nesmí chybět

Film má i své mouchy

Jasně, film, jako většina válečných snímků, zobrazuje ruské speciální jednotky jako nezničitelné superhrdiny, kteří přežijí, i když jsou provrtáni kulkami skrz naskrz a potrháni výbuchy granátů. Ale dobře víme, že úplně stejně vykreslují své válečné hrdiny i američtí filmaři. Hrdinové pak likvidují nepřátele jako mouchy, a ještě přitom žertují. Jasně, můžete kroutit hlavou nad postupem, kdy je vydán rozkaz k obsazení letiště otevřeným spojením, bez použití šifrování. Jasně, některé bojové scény nepůsobí moc realisticky, ale co byste nechtěli, když film byl natočen s rozpočtem nějaké 3 miliony dolarů, zatímco podobné americké válečné filmy přijdou na stovky milionů dolarů. Jasně, film má pro Srby neobyčejně vlastenecký význam, ale stejně velké vlastenectví vidíme i ve válečných filmech amerických. To všechno je ale vedlejší vzhledem k pravdivému zobrazení utrpení srbského lidu, likvidovaného bez milosti albánskými teroristy i bombami z letadel NATO.

Fešná odstřelovačka Vera v podání uzbekistánské herečky Ravšany Kurkovy

Postavám hrdinů se dá věřit

Ačkoli ve filmu je na tucet hlavních postav, které dostávají ve filmu téměř stejný prostor, nejsou to jen jakési imaginární hrdinské postavy, ale lidé z masa a krve. Ruskému režiséru Andreji Volkinovi se podařilo vytvořit živé a působivé postavy, z nichž některé musíte obdivovat, jiné nenávidět a přát jim to nejhorší. A herci, kteří je představují, odvedli fakt dobrou práci, takže se jim dá věřit. Jejich emoce vypadají přirozeně a není v nich ani příliš patosu, na jaký býváme u ruských filmů zvyklí. Věrohodnost navíc filmu dodávají i dokládají dokumentární záběry utrpení srbských civilistů pod bombami NATO a albánských teroristů, které se ve filmu objevují několikrát, přičemž nevypadají nijak násilně, ale jako jeho nedílná součást. Tohle všechno se odehrává v takovém tempu, že ty dvě a půl hodiny stopáže vám utečou jako voda. Napětí a akce fungují od začátku do konce, takže se rozhodně nudit nebudete.

Jednotky Kosovské osvobozenecké armády bez milosti vypalovaly srbské vesnice a vyvražďovaly jejich obyvatelstvo

Silná hudba a silné scény

Hudební doprovod dává každé akční scéně zvláštní náboj a před samotnou akcí už stupňuje napětí. Jakmile se začne střílet, hudba nabírá na síle a zdůrazňuje nadcházející krveprolití a válečnou vřavu. Na druhé straně jsou scény utrpení a smrti srbských civilistů či hlavních postav, doprovázené zvláštní kombinací symfonické a duchovní hudby, která umocňuje emoce diváků.

Zajímavé je, že na tiskové konferenci při premiéře filmu poukázal režisér Andrej Volgin na to, že se jedná o „umělecký projekt s nádechem dokumentu“ a že nejde o žádnou ideologickou prezentaci. Volgin uvedl, že 70 procent scén bylo natočeno v Srbsku, zatímco zbytek byl natočen v Rusku, aby nedošlo ke zbytečnému zpolitizování natáčení, pokud by musely být ruské tanky, použité ve filmu, přivezeny do Srbska.

Při natáčení: Režisér Andrej Volgin vlevo

Film vás zaujme i několika silnými scénami jako zasažení porodnice bombou NATO jen chvíli poté, co do ní manžel přiváží svou těhotnou ženu. V jedné scéně ukazuje i ruského prezidenta Jelcina jako slabocha, který nařizuje zastavit kolonu ruských tanků těsně před letištěm, přestože jej ona jednotka speciálních sil brání z posledních sil. Silně zapůsobí i scéna, kdy malý muslimský chlapec, vyslaný na průzkum letiště obsazeného ruskými speciálními jednotkami, projíždí kolem nich na kole a gestem jim naznačuje podřezávání krků.

Co říká o filmu Emír Kusturica?

Přestože ve filmu nehraje žádnou výraznou roli, označil ji za svůj způsob, „jak vzdát hold Rusku, které mám moc rád,“ řekl médiím. Zároveň zdůraznil: „Je důležité, aby si každý pamatoval agresi NATO vůči Jugoslávii v roce 1999. Je třeba natočit 500 takových filmů o onom ´humanitárním bombardování´, jako je Balkánská hranice, aby Srbové nikdy nezapomněli na hrůzy, které při něm prožívali.“ Slavný režisér apeloval na všechny filmaře, aby se v budoucnu více zabývali problematikou agrese NATO na Srbsko. „I Hollywood by měl takové filmy natáčet, ale problémem je, že západní elity, které tyto filmy financují, to nikdy nedovolí. V naší zemi je bohužel skoro všechno zapomenuto, protože mladí lidé nemají žádné historické povědomí,“ řekl Kusturica.

I v Česku známý a obdivovaný Emir Kusturica

Vzpomněl i na to, jak tyto události ovlivnily jeho rodinu. „Během těch strašných událostí byly zničeny domy mých příbuzných v Sarajevu. Můj otec zemřel na infarkt. Když jsem viděl, co se děje s mojí zemí, začal jsem pracovat na filmu The Underground, který byl oceněn na festivalu v Cannes. Po občanské válce v Jugoslávii zůstaly jen trosky naší nádherné středověké srbské civilizace,“ konstatoval Kusturica smutně.

Poradcem byl skutečný velitel akce

S myšlenkou natočit film o událostech v Jugoslávii přišel ukrajinský herec a producent Jurij Goša Kucenko už v roce 2012. K napsání scénáře byl přizván spisovatel Ivan Naumov, který vytvořil 600stránkový příběh ruské speciální jednotky. Kucenko se později setkal s producentem Vadimem Byrkinem a generálem Junus-Bekem Jevkurovem, kteří souhlasili, že mu pomohou. Skutečné podrobnosti o operaci, které se Jevkurov osobně účastnil (v té době byl major speciálních sil GRU), jsou stále pod rouškou tajemství, takže scenáristé vymysleli děj podle svých představ a Jevkurov jim přitom radil, co a jak se mohlo na letišti Slatina tehdy odehrávat.

70 procent scén bylo natočeno v Srbsku, zatímco zbytek byl natočen v Rusku

Zajímavé je i to, že pro autentičnost filmu si museli všichni herci, hrající role v jednotce speciálních sil, projít náročným dvouměsíčním tréninkem, což výrazně vylepšilo jejich fyzickou kondičku, kterou v některých záběrech pořádně využili.

Svět na pokraji války

Film mapuje pro nás už poměrně zapomenutou, ale významnou historickou kapitolu, kdy došlo málem k přímému střetu mezi Američany a Rusy. Události na letišti Slatina totiž označují historici za nejnebezpečnější okamžik od kubánské krize v 50. letech, kdy se dostal svět na samý pokraj války mezi Ruskem a Západem. Film Balkánská hranice je nyní k vidění na celé řadě českých online portálů, i když jde o formát, kterému by hodně slušelo i velké plátno v kinech. Bohužel, v kině jej diváci mohli u nás vidět jen jednou, a to během festivalu Nový ruský film na podzim loňského roku.

Padoušský velitel jednotek UCK Smuk, kterého hraje srbský herec Aleksandar Srećković

Na zločiny kosovských Albánců se dodnes zapomínalo

Závěrem považuji za nutné říci ještě pár slov. I když může moje hodnocení filmu Balkánská hranice vypadat poněkud jednostranně, jako oslava hrdinství ruských a srbských vojáků za balkánské války, jde mi především o profesionální kvalitu filmu a v žádném případě o politikum. Je mi jasné, že válečných zločinů se v onom dramatickém konfliktu dopouštěly obě strany. A ať se jich dopustil Srb nebo Albánec, mělo by být měřeno všem stejným metrem a jejich strůjci by měli stanout před řádným soudem.

Odsouzeni byli mezinárodním tribunálem například srbští velitelé Ratko Mladič nebo Radovan Karadžič, a to za zločiny spáchané během obléhání Sarajeva či za etnickou čistku ve Srebrenici, při níž bosenskosrbské síly v roce 1995 povraždily na 8 tisíc muslimů. Konečně se ale letos, po více než 20 letech, začíná Mezinárodní soudní dvůr v Haagu zabývat i válečnými zločiny kosovských Albánců a začal hned u hlavního velitele tehdejší kosovské armády UCK Hasima Thaciho, současného kosovského prezidenta, který měl nepochybně řadu zvěrstev na svědomí. Otázkou je, proč až teď? Zdá se, že někomu by odsouzení kosovských vůdců hodně vadilo a není prý vyloučeno, že k otevření procesu přispěl právě o film Balkánská hranice.

Vložil: Pavel Přeučil