RECENZE Navzdory očekávání trhák Inkoust od Alison Belshamové pokulhával
18.11.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Alison Belshamová
Nemůžu si pomoct, ale do té knihy mi nešlo ponořit se. Zdlouhavé dialogy, taková hodně naivní pointa, podivně nastavený drobnohled na pachatele a dokonce i toho napětí mi přišlo poskrovnu. Navíc bych rozhodně neřekl, že právě tenhle čtenářský hit vydá Kniha Zlín, která se vždy snažila o poněkud jiný pohled na literaturu. I k tomu se za chvíli dostanu.
Edice TOP thriller je výkladní skříní Albatrosu. Veškeré tituly vydané v téhle řadě jsou obvykle doprovázeny čtenářským zájmem a očekáváním. Osobně jsem většinu z těch titulů četl, recenzoval a u všech musím pochválit kvalitu. Připomenu tvorbu Bernarda Miniera, Mlčící pacientku Alexe Michaelidese nebo Kaštánek Sorena Sveistrupa. Fakticky úžasné a strhující věci. Inkoust mi mezi ně nezapadnul.
Alison Belshamová se narodila ve městě Hampshire ve Spojeném království. Začala psát, protože se chtěla stát scenáristkou. V osobním životě pak na čas upřednostnila rodinu, aby se o to dravěji na literární scénu vrátila. V roce 2016 získala s námětem románu Tatérka suverénně první místo v soutěži Pitch Perfect pořádané během skotského festivalu detektivek Bloody Scotland. Román vyšel na jaře roku 2018 a obratem se stal mezinárodním trhákem.
Zmíněnou Tatérku vydalo na podzim roku 2018 nakladatelství PLUS. Nyní, o dva roky později, se Inkoust ocitnul pod křídly Knihy Zlín, čemuž příliš nerozumím. Tihle vydavatelé mají vždycky jiné knihy; výběrem autora počínaje, vazbou konče. Kniha Zlín a její díla byla také vždy o poznání dražší, což je podle mě dáno nákupem autorských práv. Krom nakladatele se změnila i překladatelka, to se také děje málokdy. Múzicky potetovanou Alžbětu Frankovou nahradila Alžběta Ambrožová. Anebo se první jmenovaná vdala, aniž bych to byl schopen kdekoli najít a ověřit…
K překladu mohu říct jediné: místy mi přišel kostrbatý, patvary slovesa být (ty jseš) bouchaly do očí. Jinak jsem našel asi jen dvě chyby, kdy chyběly čárky mezi slovesy, což je zcela v pořádku. Lidský faktor je lidský faktor a bezchybnost, jakási touha po dokonalosti, mi celkem vadí.

Co ovšem nepřekousnu a nemohu to vynechat, je chyba v názvu jedné z kapitol. To uteklo jak překladu, tak redakci. Jde o kapitoly 8 a 9, kdy u té druhé je špatně přeložený den. Místo neděle je v názvu sobota (13. srpna 2017). Nebylo by na tom nic prazvláštního, pakliže by kapitola osmá nepopsala nedělní události vrcholící smrtí mladé, sotva osmnáctileté dívky. A kapitola devět, sobotní, to neoznámila o den dřív. Prostě chyba, která by utéct neměla. Ačkoli jde o jediné slovo, mě to nutilo se vracet k ději, abych si nepřipadal jako v bijáku Na hromnice o den více.
Pro knihu jako celek tyto drobnosti nemají principiální význam, jenomže tím, že jde o očekávaný hit, jsem si jim musel věnovat.
Tak jako v Tatérce, i zde se potkáváme s Marni a Thierrym, jejich synem Alexem, detektivem Frankem a jeho kolegy Rorym a Angie. Dialogy jsou hodně svižné a ději přidávají. Samotná pointa mi ale přišla okoukaná, čin zabíjení nikoli, ten se mi líbil extrémně, protože jsem se s ním nikdy v minulosti nepotkal.
V temných uličkách Brightonu kdosi napadl mladou ženu. Zranění se zprvu nezdají vážná, ale oběť za 24 hodin umírá v agónii a na jejím těle se najde smrtící tetování psané latinou. Po zmizení druhé ženy už inspektor Francis Sullivan ví, že čelí sériovému vrahovi. Jedno ale nečekal: hlavním podezřelým je Alex Mullins, syn tatérky a jeho bývalé milenky Marni. Dokážou se přenést přes minulost a spojit síly, než se rozsudek smrti objeví na kůži další oběti?
Polovina thrilleru mi dala zabrat, jelikož se všechna pozornost soustředila právě na Alexe. Je to černoch, má dredy, což a priori znamená odsouzení. Že to Alex neudělal, mi bylo poměrně brzo jasné, a nebyl jsem sám. Postupně přibývají oběti, jejichž utrpení je zachyceno skutečně věrně. Do lineárního děje jsou vkládané kurzívou psané pasáže, jejichž smysl se ukáže ke konci. Mají být jistým vodítkem. Mně se tedy líbily, přestože jsem se místy nedokázal zbavit dojmu zbytečně nastavované kaše.
Inkoust z edice TOP thrillery mi do této řady nesedí. Všechny ostatní recenze jsem psal s nadšením podobným tomu, s jakým jsem četl. Když se budu věnovat tématice hodně přízemně, tak mi to prostě přišlo ušité horkou jehlou. Inkoust vidím tak na 70 procent. Na trhu najdete mnoho násobně lepších detektivek.
Vložil: Zdeněk Svoboda