Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nevypočitatelný sluha, před kterým není žádná mísa koblih v bezpečí, je zpět

15.11.2020
Nevypočitatelný sluha, před kterým není žádná mísa koblih v bezpečí, je zpět

Autor: Facebook

Popisek: Miroslav Macek

Legendární Saturnin pojede lyžovat do malebného prostředí zasněžených Orlických hor. Oficiální pokračování humorných příběhů Saturnina a jeho přátel či zaměstnavatelů vydalo nakladatelství XYZ.

Do malebného prostředí zasněžených Orlických hor se vydá opět v doprovodu starých známých: věčně nesnesitelné tety Kateřiny, jejího neotesaného synka Milouše, sarkastického doktora Vlacha i laskavého dědečka, který nosí po kapsách nevyčerpatelnou zásobu povedených historek. Kdo tímto dobrodružstvím prosviští s elegantními obloučky? Komu se podaří salto nazad? A pro koho se tentokrát rozezní svatební zvony?

 

Saturnin zasahuje

 

Již téměř tři čtvrtě století Miroslav Macek oblažuje i popuzuje svou přítomností tento svět, a ačkoliv se o něm nedá říct, že překrásně bruslí (co by také dělal v létě), má spoustu jiných zálib a koníčků. Povoláním sice stomatolog a krátkou dobu též politik je dnes hlavně zahradníkem na plný úvazek, sbírá vše, čeho jsou více než tři kusy, miluje les, běh luhy a háji, dobré jídlo a víno, poezii, černé kočky a svoji podezřele mladou ženu. Také pořád něco píše a překládá a se setrvalým úsměvem na rtech poklidně čeká na zubatou…

Autor: Miroslav Macek
Ilustrace: Zdenka Krejčová
Žánr:
humor
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Kapitola 1
Doktor Vlach se nedrží své vlastní zásady – Nástup k oltáři – Chrámovou lodí se nenese jen hudba, ale též přísloví – Podivuhodný závěr svatebního obřadu – Známý z bridžového klubu – Hostina na tvrzi Skalka – Příbuzní novomanželů – Zbloudilá stará paní – První svatba doktora Vlacha
Byl to sice sám doktor Vlach, který tvrdil, že nejhorší věcí na světě je, když člověk strká prsty tam, kam nemá, kupříkladu do snubního prstýnku, aby ovšem nakonec sám tak učinil. Odolat mladé, půvabné a chytré Zorce Kadláčkové bylo prostě nad jeho síly a Saturnin to při obřadu ve vinohradském chrámu svaté Ludmily v okamžiku, kdy nás míjeli cestou k oltáři, pojmenoval „vítězství moderních zbraní nad starosvětským pacifismem“.
Chrámovou lodí zněl tradiční Mendelssohnův Svatební pochod a nevěsta doprovázená otcem se spolu se ženichem blížili k oltáři.
Továrník Kadláček působil impozantním dojmem dokonale oholeného Krakonoše, ani hůl mu nechyběla, byť nešlo o sukovici, ale o elegantní vycházkovou hůlku se stříbrnou rukojetí, nevěsta byla nadpozemsky krásná a doktor Vlach v antracitovém žaketu jako by zrovna sestoupil z filmového plátna.
Strýc František spočinul zrakem zálibně na nevěstě, poté na ženichovi a pak pravil, že toto manželství určitě vydrží, neboť doktor Vlach je gentleman ze staré školy, který ani v nejhorších životních situacích nepáchá sebevraždu, ale vždy hrdinně vytrvá až do konce.
Teta Kateřina v šatech, v nichž připomínala šlehačkový větrník umístěný poblíž ventilátoru, s neupřímně starostlivou tváří pravila, že „dvojí jed kazí duši – víno a krásná žena“ a „mladá žena – starému do nebe kočár“.
Dědeček jí však na to odvětil, že „staré víno, mladá žena, to je žití pravá cena“, pročež se teta Kateřina urazila a zmlkla, neboť nemá ráda, když někdo jiný používá přísloví, kterými naopak ona neustále zásobuje široké okolí. Dědeček tedy už jen suše podotkl, že „dveře, které nevržou, a žena, která mlčí, jsou nejlepší“ a pohlédl něžným pohledem na slečnu Barboru.
Slečna Barbora, sedící po mé pravici a neméně krásná nežli nevěsta, opravdu mlčela a měla v očích jakýsi zvláštní lesk, zřejmě odraz od barevných vitráží chrámových oken.
Milouše jsem nikde neviděl a teprve později jsem se do-zvěděl, že ho tovární mistr odmítl uvolnit dříve z práce se slovy „komu je práce zábavou, jiná povyražení nepotřebuje“, takže dorazí až na svatební hostinu.
Obřad probíhal bez jakéhokoliv zádrhelu až do okamžiku, kdy se kněz obrátil na nevěstu a ženicha se slovy: „A nyní se otočte k sobě a pohlédněte si do očí,“ aby po dramatické pauze dodal: „Teď se díváte do očí člověka, u něhož je největší statistická pravděpodobnost, že Vás zavraždí. A nyní se polibte.“
V nastalém šumu, kdy se mladí lidé pochechtávali a starší se nevěřícně ptali jeden druhého, zda se nepřeslechli, jsem se obrátil na Saturnina s dotazem, jestli se náhodou s oddávajícím knězem nezná, a nebyl jsem překvapen jeho odpovědí, že je to jeho letitý známý z bridžového klubu. Saturnin se nicméně dušoval, že s tímto podivuhodným závěrem svatebního obřadu nemá nic společného a je sám překvapen, neboť doposud znal kněze jako suchara, který dokonce i hlášku „velký slam“ vyslovuje podivuhodně mírným, až mdlým hlasem.
Vše nakonec zachránila varhanní hudba hrající Wagnerův svatební pochod z Lohengrina, ač jsem celou tu dobu, kdy jsme vycházeli z kostela, trnul, zda varhaník též není členem stejného bridžového klubu a náhle nezazní Siegfriedův pohřební marš.
Nezazněl.
Vlastními auty a nájemnými vozy jsme se měli co nejrychleji dopravit na tvrz Skalku, kde byla v loveckém salónku připravena svatební hostina. Salónek jsme důvěrně poznali již za naší loňské, poněkud dobrodružné návštěvy. Zde se také dnešní novomanželé poprvé setkali, takže beze zbytku platila dědečkova slova, která pronesl, když se dozvěděl o místě konání svatební hostiny, totiž že pachatelé se vždy vracejí na místo činu.
Slečna Barbora zručně řídila svůj sportovní automobil a cestou jsme si povídali o svatebním ceremoniálu a vlídně pomlouvali příbuzné novomanželů, se kterými jsme měli tu čest a potěšení setkat se před obřadem. Slečnu Barboru zvláště zaujal bratr továrníka Kadláčka, obchodník s kaktusy, za nimiž se dokonce už dvakrát vypravil až do Mexika, a který se v toku času začal svým miláčkům svojí celkovou ježatostí silně podobat.
Mne však více zaujal jeho rozhovor se strýcem Františkem, který vždy tvrdí, že obchodníci se dělí na obchodníky dokonalé a nedokonalé, přičemž jen obchodníci nedokonalí myslí neustále na peníze, kdežto obchodníci dokonalí myslí na peníze i tehdy, když myslí na něco jiného. Proto se ihned po vzájemném představení kaktusáře Kadláčka zeptal, zda není mezi kaktusy, které jsou známy svými leckdy podivuhodnými účinky, některý, který by vybuzoval například chuť na čokoládu. Celý svůj obchodnický život totiž touží po tom, vyrobit limonádu se zaručeně neškodnou látkou, po níž by dostal člověk chuť na čokoládu, samozřejmě jím vyráběnou, přičemž ta čokoláda by opět obsahovala neškodnou látku, po níž by člověk dostal chuť na jeho limonádu. Prostě takové obchodnické perpetuum mobile.
Kaktusáři Kadláčkovi se jeho nápad zřetelně zalíbil a strýci Františkovi přislíbil, že se místních Indiánů během své příští návštěvy Mexika řádně vyptá, musí však na to jít velmi opatrně, neboť svá tajemství žárlivě střeží. Některá dokonce natolik, že neodbytné zvědavce přiváží ke kaktusu Carnegigea gigantea a postupně, velmi pomalu utahují řemeny. Na tato slova sebou strýc František lehce trhl a omluvil se s tím, že si právě vzpomněl na jeden příkaz své zákonité manželky Kateřiny, který nesnese odkladu, a urychleně odešel.
Mne zase zaujala továrníkova sestra, vysoká hubená blondýna jménem Adriana.
„Moji rodiče totiž milovali Jadran, to nádherné modré moře, roztomilé rybářské chýše a bílé plachty na obzoru,“ neopomněla dodat afektovaným pisklavým hlasem, který by mohl od minuty soupeřit s hlasem tety Kateřiny a měl by vysokou šanci zvítězit.
Její krajkové šaty navíc vypadaly, jako by si je oblékla ve vzteku a za silné bouře, takže v tu chvíli připomínala Fúrii pronásledující Oresta.
„Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem,“ zapěla náhle bez jakéhokoliv varování, až jsme sebou všichni trhli, ovšem až na Saturnina stojícího poblíž, který se k ní v mžiku přitočil a pokračoval přívětivým tlumeným tenorem:

„Snad si vzpomínáte, zlatovlasá paní,
kdo za noci připlul
ještě před svítáním
k vám.

Kdo vás sladce zlíbal
tam na moři v dálce
a kdo dneska pluje
v opuštěné bárce
sám.“

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace