Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

I děti milují sci-fi. Napínavý příběh od oceňovaného českého autora ilustroval Karel Jerie

13.11.2020
I děti milují sci-fi. Napínavý příběh od oceňovaného českého autora ilustroval Karel Jerie

Foto: Albatros

Popisek: Ondřej Neff

Jedno tajemství za druhým je postupně odhalováno, až se objeví stopy opravdu velkého zločinu. Dokážou mu Barbora a její kamarádi zabránit? Napínavou sci-fi Ondřeje Neffa pro děti od deseti let vydalo nakladatelství Albatros.

Barbora a její kamarádi se narodili na vzdálené planetě Botera. Proč ale všichni v jejich osadě žijí tak nuzně, když je na druhé straně Mechlesu osada se všemi vymoženostmi pro pohodlný život?

 

Barbora a zlatý robot

 

Něco se změní té noci, kdy v zálivu vyroste nový ostrov a na něm se objeví záhadný Zlatý robot. Kdo to je a proč přišel? Barbora a její přátelé postupně odhalují jedno tajemství za druhým, až přijdou na stopu opravdu velkého zločinu. Dokážou mu zabránit?

Autor: Ondřej Neff
Ilustrace: Karel Jerie
Žánr:
dobrodružství, sci-fi pro děti
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Tábor Beta měl celkem sedmačtyřicet obyvatel. Dětí bylo pět, sourozenci Sutnarovi a Viktorinovi a Veronika Solcová, jedináček. Osadníci žili v domcích vybudovaných z plochých kamenů, pospojovaných živým mechem. Zato Společenský dům byl z plastových panelů a podobal se domům v táboře Alfa a samozřejmě také domům na Zemi, jak je děti znaly ze školy od paní Ingrid. V jeho zadní části bydlel kapitán Horác, velitel tábora. Společnou ubikaci v něm měli tři muži strážního oddílu, vedeného poddůstojníkem třetí třídy Rufusem, strážní Bisan, Kastaron a Relik. Ve své kóji žila v domě také paní Ingrid, která se starala o zdraví obyvatel tábora a vzdělávání kadetů. Nástup se pravidelně konal na prostranství před domem, krytém plastovou střechou podepřenou karbonovými tyčemi. Účastnili se ho vždycky všichni dospělí i kadeti. V táboře byla pořád ještě mlha, i když ne tak hustá jako v noci. Hodně se stáhla k moři, směrem k Haroldovu zálivu.
Nástup byl tak trochu obřad, každý den s výjimkou dne sedmého, určeného k odpočinku. Řeč měl kapitán Horác. Vedle něho postával poddůstojník třetí třídy Rufus a pokukoval, jak se kdo tváří. Sotva se někdo zatvářil nepatřičně, šeptal kapitánovi do ucha. Opodál stáli Arty s Treipou, roboti určení ke všem možným úkolům, včetně výuky. Byli už hodně opotřebovaní a zpravidla se drželi pospolu, protože když se jeden z nich pokazil, druhý ho musel opravovat. Pro přehlednost měli na hlavě majáčky. Když oba fungovali, svítily jim zeleně. Jakmile se jeden porouchal, začal mu majáček blikat červeně, druhému se rozblikal modře a ten šel opravovat. Tentokrát Arty s modrým majáčkem na hlavě vrtal Treipovi do levého loketního kloubu. Treipův majáček červeně pomrkával jako bolestná slza.
Kapitán shromážděným oznámil to, co všichni dobře věděli, že v noci došlo k bouři provázené zemětřesením. Tři domky jsou silně poškozené, jednomu se sesuly dokonce dvě stěny. Kapitán Horác určil četu deseti mužů, aby pomohli domky opravit. Děti, tedy oddíl kadetů, dostaly za úkol co nejrychleji natrhat živý mech. To byla část jejich denních povinností. Kvůli mimořádné události měly dnes shromáždit trojnásobné množství na vyspravení zdiva. Dopravu natrhaného mechu zajistí robot Treipa, až ho robot Arty opraví.
„Odchod, do práce, pohyb, honem,“ povykoval poddůstojník třetí třídy Rufus.
Dětský oddíl, vybavený vaky, se vypravil na pláň sbírat mech. Robot Treipa se jim vlekl v patách následovaný robotem Artym pro případ, že by Treipa vysadil. Oba svítili zeleně. Dospělí, s výjimkou pracovníků přidělených na opravy domků, odešli na zeleninové plantáže.
Děti táhly skalnatou planinou k místům, kde rostly rozsáhlé tabule živého mechu. V řídké mlze byla vidět tmavozelená hradba. Mlha poskytla novou vláhu a Mechles se rozšířil. Největší stromy postoupily na svých kořenových nohách až o několik desítek metrů. Táta Sutnar říkal, že kdyby Mechles chtěl, mohl by se dát na pochod a smetl by celý tábor Beta do Haroldova zálivu. Museli bychom mu ustoupit, jsme tu hosté. Nepatříme sem. Chovejte se k Mechlesu s úctou, opakoval jim často. Hlavně se vyhýbejte slonkům a těm malým štiplům, tak nabádali svoje děti všichni rodiče a také ostatní dospělí s nimi byli zajedno.
Tedy až na kapitána Horáce a jeho strážné. Podle nich jsou slonkové hnusná pakáž. Jsou to foklové, tak jim nadávali. Kapitán Horác vyhrožoval, že kdyby Mechles překročil určitou hranici, bylo by třeba ho zahnat zpátky všemi prostředky. Pak by pomohl tábor Alfa. Tam se s nikým a ničím nemažou, ani s Mechlesem, ani s fokly.
Jenže mechové stromy nikdy daleko neputovaly a Horácovu hranici mimoděk dodržovaly. Někdy se den dva potulovaly po pláni nad mořem a pak se vrátily. Mezi kameny po nich zůstaly suché větve a úlomky kořenů. Slonkové a jejich menší odrůdy štiplové se ale někdy vypravili třeba až na mořské útesy. Děti věřily, že to jsou živí tvorové, třebaže jim rodiče i paní Ingrid dokazovali, že to jsou jenom menší druhy pochodujících stromů Pitcairnu.
„Jsou to pseudoorganismy,“ říkala paní Ingrid při hodinách výuky. Stála a za zády měla robota, který právě fungoval. Z třetího oka v kulaté hlavě promítal na stěnu obrázky. „Pamatujte. Pseudo-orga-nismy. Opakujte to.“
„Pseudo-orga-nismy,“ hučely děti.
Tadeáš se poškleboval. „Teď bude sub-ani-málně,“ šeptal.
„Tvoří přechod mezi živočichy a rostlinami. Nemají žádné rozumové schopnosti. Je třeba počítat s tím, že jsou schopné jednat subanimálně, zcela pudově, s ohledem na okamžitý vlastní zájem. Opakujte všichni se mnou: sub-ani-málně.“
Učebnou zaznělo „sub-ani-málně“. Jako už tolikrát předtím. Tentokrát ale zvedla ruku Veronika.
„Jak to můžete vědět, když jste nikdy žádného slonka nepotkala?“ ptala se.
„Naším úkolem zde není výzkum, ale zabezpečení tábora Alfa, kadete Solcová! Prostředky k výzkumu mají v táboře Alfa. Pseudoživot tam zkoumají a svoje poznatky nám předávají. My se jimi musíme řídit. Mějte se před fokly na pozoru a opakuji, nepřibližujte se k nim.“
„Co se slonky v táboře Alfa dělají?“ ptala se nedávno Veronika.
Otázka paní Ingrid trochu zaskočila.
„Co by s nimi dělali? Nic. My jim taky nic neděláme.“
„Prý je zabíjejí.“
„Kdo ti říkal takové věci?“
„Nevím,“ odpověděla dívenka. „Někde jsem to slyšela.“
Upírala na paní Ingrid temně hnědé oči. Skoro černé vlasy jí obepínaly okrouhlou tvář jako pevná přilba.
„Tábor Alfa má svoje Civilizační Poslání a tábor Beta má za úkol ho podporovat. Necháme teď zbytečných řečí a věnujeme se výuce. Připravte si psací potřeby a přečtu vám zadání. Připraveni? Vypíšete zvlášť přítoky levého břehu řeky Amazonky a potom pravého břehu téže řeky. Začněte, máte na to deset minut.“
Ohlédla se k robotovi Treipovi a dala mu pokyn, aby měřil čas…

Vložil: Adina Janovská