Svět, jak ho známe, může navždy zmizet během okamžiku. Jak na to, abychom přežili?
05.11.2020
Foto: knihovna-snu.cz
Popisek: Ferdinand Šmikmátor
Výčet potenciálních krizových událostí je obsáhlý a každá může dočasně či natrvalo změnit svět, ve kterém žijeme. A co dál? Praktickou příručku pro přežití Ing. Ferdinanda Šmikmátora vydalo nakladatelství cPress.
Systém, v němž žijeme, rozhodně není pevný jako skála. Naopak. Stačí několik zdánlivě nepatrných událostí, které mohou uvést do pohybu běh věcí tak, že ze dne na den nastane situace, jež je pro většinu lidí nepředstavitelná. Výčet potenciálních krizových možností je obsáhlý – neznámý virus, blackout, ekonomický kolaps, katastrofální sucho, válka…
Každá tato událost může dočasně či natrvalo změnit svět, ve kterém žijeme. A co dál, co budeme dělat POTOM? Jak přežijeme, když v zásuvkách nepůjde elektrický proud, jak nasytíme sebe a své děti v případě rozpadu fungujícího ekonomického systému? Štěstí přeje připraveným, a právě tato kniha poskytuje rozsáhlý soubor informací a rad, jak se na možné budoucí scénáře připravit.
Z obsahu knihy:
Psychická příprava a nácvik dovedností
Vyhodnocení situace, první kroky
Přežití v obydlených místech
Přežití na neobydlených místech
Farmaření
Vzduch, voda, potraviny
Zdraví
Materiální vybavení
Obydlí
Doprava
Energie
Ferdinand Šmikmátorabsolvoval v roce 1982 Fakultu strojní Vysokého učení technického v Brně. Po několika pokusech v zaměstnáních v podmínkách pozdního reálného socialismu odešel v roce 1988 do emigrace v Rakousku. Zde působil mj. jako šéfkonstruktér firmy, vyrábějící vodní armatury. V roce 2006 se vrátil z rakouského exilu a žije trvale jako zahraniční Rakušan v Bystřici nad Pernštejnem.
Trampská, vodácká, speleologická a cestovatelská praxe mu poskytla potřebnou základní průpravu pro hledání nekonvenčních podob životního stylu. Vedle technické praxe se věnuje publikační a překladatelské činnosti a zabývá se teoreticky i prakticky různými aspekty alternativních možností řešení nestandardních situací běžného života. V současnosti působí jako vedoucí servisního oddělení mezinárodní společnosti, zabývající se technologiemi pro zásobování obyvatelstva vodou a energiemi.
Autor: Ferdinand Šmikmátor
Žánr: hobby, military
Nakladatelství: cPress
Ukázka z knihy:
Zajištění pitné vody je jednou z hlavních priorit. Při přerušení dodávek z veřejné sítě nebudeme mít mnoho času, abychom si vodu zajistili jinak. Pokud by tato situace nastala, měli bychom být schopni si opatřit alespoň 3 litry pitné vody na osobu a den. Je dobře, že v oblasti úpravy vody jde vývoj nových prostředků velmi rychle kupředu. Proto je nutné novinky na trhu sledovat, zkoušet a poté si vybrat to nejlepší, co nám s minimálními náklady spolehlivě pomůže otázku zabezpečení rodiny pitnou vodou vyřešit.
Pitná a užitková voda při výpadku sítě
Pitná voda
Bereme jako samozřejmost, že z vodovodní baterie teče pitná voda. Naprosto nejsme připraveni na to, že by voda nemusela téct několik dnů, natož měsíců. Přitom se to stát může a příčin může být víc. Následky havárií přivaděčů lze odstranit v normálních podmínkách rychle. Selhání klíčových zařízení však může znamenat být bez vody déle, než jsme schopni bez přípravy zvládnout.
Vytvoření zásoby vody je v krizové situaci věcí nejvyšší důležitosti. Je tou první, která by se v rámci rodinné připravenosti měla řešit. Doporučené množství 2–3 litry na osobu a den stačí jen k přežití, protože vody potřebujeme více i pro další účely. I když bude maximálně šetřit, spotřebuje čtyřčlenná rodina asi 30 litrů pitné vody denně. Trvanlivé potraviny a voda jsou dvě strany jedné mince. Je-li většina potravin sušených a koncentrovaných, musí se přidat voda. Jen s konzervami nelze vystačit dlouho a pak přijde na řadu vaření. Při něm se spotřebuje spousta vody, protože k němu patří i umývání nádobí. Nouzově se lze méně umývat a prát prádlo, ale jen dočasně. Poté se obojí stane otázkou bytí a nebytí. Proto není životně důležité jen nějakou vodu získat, ale vědět, jak ji co nejefektivněji využívat.
Nejprve bychom měli zjistit, jak dlouho budeme bez vody. Zeptáme se sousedů, na obecním úřadě či u vodárenské společnosti. Prvním opatřením musí být zavedení úsporného režimu! Ihned si připravíme alespoň určité zásoby do nádob. Největší v bytě bývá koupací vana, tedy rezervoár pro 200 litrů. Do ní můžeme vložit tzv. WaterBOB, což je skládací plastová nádrž s ručním čerpadlem, ten lze nahradit i igelitovou fólií. Koupelnu zatemníme a do vody aplikujeme dezinfekční prostředek. Další nádoby s vodou by měly být jinde, např. ve sklepě. Při manipulaci použijeme několik plastových kbelíků a dva plastové kanystry. Ty jsou velice užitečné při donášce vody zvenčí, např. od cisterny na ulici. Doma by měla být jedna nádoba opatřena malým vypouštěcím kohoutkem, abychom mohli odběr jemně regulovat a tím šetřit.
Dále se podíváme, jaké zdroje ještě máme k dispozici, ačkoliv by nás to dřív ani nenapadlo. Každý by se měl orientovat v okolí a vědět, kde najde vodu. Nejen prameny, ale i kalné řeky jsou zdrojem vody, ze které lze učinit vodu pitnou. Také si můžeme na břehu vyhloubit indiánskou studánku. Budeme-li mít na výběr z několika toků, dáme přednost rychle tekoucím a mělkým. V nich je voda čistší. Někteří lidé vlastní doma malý rybníček. Jestliže dají přednost svému životu před chovem rybiček, mají další zásobník s vodou.
Opomíjené jsou venkovní nádrže. I vodu z jezírek a bazénů lze po úpravě pít. Pokud by k tomu mělo dojít, bude nutné, abychom upravili své návyky při provozování těchto nádrží. Ve zvýšené míře budeme dbát na hygienu před koupáním a učiníme opatření, aby se voda neznečišťovala. Pro dezinfekci a potlačení růstu řas využijeme jen šetrné přípravky, ponejvíce na bázi chlóru. Ten se působením slunečního záření z vody ztrácí a je nutné jej doplňovat. Preventivně budeme nádrž přikrývat tmavou fólií. Tím se omezí nejen její znečišťování předměty a prachem či vyprchávání volného chlóru, ale i množení řas. Voda se upraví na pitnou níže uvedenými postupy.
Dalším eventuálním zdrojem vody je led z mrazničky, bojler na ohřev teplé vody a nádržka splachovacího záchodu. Nenechejte se odradit jejím odpuzujícím vzhledem uvnitř. Jde o vodní kámen a železité usazeniny, které máte i ve varné konvici. Voda jí protéká celý den a je čistší než v jiných spotřebičích, protože s ničím nečistým nepřijde do styku. Podle jejího umístění z ní lze vodu dostat nasátím hadičkou na stáčení vína nebo kuchyňskou naběračkou.
Bojler je nouzovým zásobníkem podstatně větším, ale poskytuje vodu sice pitnou, leč méně chutnou. Bez přítoku studené vody se k této vodě dostanou nepoučení uživatelé jen stěží. Pro ně alespoň malé instalatérské minimum: Nejprve je nutné vypnout elektrický proud. Poté se uzavře přívod studené vody. Dalším krokem je otevření některého kohoutku teplé vody, aby se bojler zavzdušnil a voda mohla odtékat. Nyní již stačí pootočit kolečkem pojistného ventilu a jímat odtékající vodu. Jestliže to není možné nebo je ventil umístěn nevhodně, lze se k vodě dostat také uvolněním převlečné matice šroubení (holendru) 330 nebo 331, popř. jiného šroubového spoje. K tomu je potřeba nářadí, které ale každý doma nemá.
Co si však každý, alespoň v malém rozsahu i v malém bytě zařídit může, je nějaká forma jímání vody dešťové. Lze ji získat instalací sběrných fólií, korýtek a nádob na okenních parapetech a balkonech…
Vložil: Adina Janovská