Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zplodili je fanatici a největší váleční zločinci všech dob. Jak se žije s takovým stigmatem?

03.11.2020
Zplodili je fanatici a největší váleční zločinci všech dob. Jak se žije s takovým stigmatem?

Foto: repro z knihy Děti nacistů - cPress

Popisek: Vůdce SS Heinrich Himmler s dcerou Gudrun

I nacističtí pohlaváři měli rodiny a děti. Jak se jejich potomci vyrovnali s následky druhé světové války? A bylo to vůbec možné? Poválečné osudy dětí osmi klíčových postav Hitlerovy Třetí říše přináší mimořádně čtivá kniha, kterou vydalo nakladatelství cPress.

Fascinující příběh dětí osmi klíčových postav Třetí říše – říšského vůdce SS Heinricha Himmlera, vrchního velitele Luftwaffe a říšského maršála Hermanna Göringa, Hitlerova zástupce Rudolfa Hesse, státního ministra pro Protektorát Čechy a Morava Karla Hermanna Franka, Hitlerova tajemníka, vedoucího hlavní kanceláře NSDAP a říšského ministra Martina Bormanna, ministra zbrojního a válečného průmyslu Alberta Speera, prvního hlavního velitele koncentračního tábora Osvětim Rudolfa Hösse a sadistického osvětimského lékaře Josefa Mengeleho, přezdívaného Anděl smrti – a jejich cesty od potomků hrdinů k potomkům zločinců.

V roce 1940 byli synové a dcery nacistických pohlavárů privilegovanými dětmi ve věku čtyř, pěti nebo deseti let. Byli obklopeni milujícími a všemocnými rodiči. Ačkoliv si tehdy nebyli vědomi toho, co se děje, později objevili rozsah činů svých otců. Tito muži byli schopni milovat své děti… a současně iniciovali monstrózní zločiny, za něž byli po válce odsouzeni. Pro jejich děti byla porážka nacistického Německa současně okamžikem rozbití rodiny a prozření a počátkem chudoby.

 

Děti nacistů

 

Jak se potomci nejvyšších představitelů nacismu vyrovnali s následky války a vzpomínkami, které je pronásledovaly? Někteří se rozhodli odmítnout svou minulost. Jiní ne. Někteří odsoudili své otce. Ostatní je až do konce bezpodmínečně uctívali. Tania Crasnianski zkoumá ve své knize zodpovědnost potomků, chycených někde mezi stigmatizací, uctíváním a ztrátou paměti. Sledováním jejich neopakovatelných zkušeností zkoumá otázku, zda a jak tuto zodpovědnost za činy a vinu svých rodičů nesou.

Autor: Tania Crasnianski
Žánr:
Historie, literatura faktu
Nakladatelství:
cPress

Ukázka z knihy:

Ačkoliv byla Gudrun dcerou říšského vedoucího Schutzstaffel (SS), fanatického a nesporného pána nejobávanější agentury Třetí říše, o jejích osudech se v historických knihách nedočteme. Himmlerovi přátelé z dětství vzpomínali, že nedokázal ublížit ani mouše. Jako dospělý se stal šéfem gestapa a SS a architektem koncentračních táborů a vyhlazení evropského židovstva.

Heinrich Himmler se s Gudruninou matkou Margarete Siegrothovou (rozenou Bodenovou), rozvedenou zdravotní sestrou, setkal v roce 1927 ve vlaku cestou z Mnichova do Berchtesgadenu, a to poblíž rakouské hranice. Bylo mu tehdy sedmadvacet let, byl spíše malý, krátkozraký, s ustupující bradou. Rozhodně nevyhlížel jako árijský ideál krásy a kvůli svému zjevu trpěl komplexem méněcennosti. Kvůli křehké fyzické konstituci a slabému žaludku si musel odepřít sport a kamarádské pitky. Byl vojákem, ale nikdy se nedostal do pole, a tak se u něj vyvinula posedlost disciplínou a uniformami, což mu pomáhalo podepřít vlastní sebedůvěru. Jako mladý muž měl tak malé zkušenosti ve styku se ženami, že začal vychvalovat přednosti sexuální abstinence. Později litoval, že v mládí nerozséval své semeno, první sexuální zkušenost měl až v osmadvaceti letech. Margarete, či zkráceně „Marga“, byla vysoká, modrooká plavovláska, a navíc protestantka – ideální árijská žena. Himmler se jí dvořil tak, že ji zásoboval knihami o svobodných zednářích a „světovém židovském spiknutí“. Německé hospodářství na tom nebylo dobře a země potřebovala „zachránce“ i obětní beránky. Marga nebyla imunní vůči okolnímu latentnímu antisemitismu. „Jednou Žid, vždycky Žid “, ukončila charakteristiku obchodního partnera na klinice, kterou vlastnila, když po seznámení s Himmlerem prodávala svůj vlastnický podíl.
Nesmělý Heinrich jí psal romantické dopisy, které někdy podepisoval jako „Tvůj lancknecht“, čímž odkazoval na hrdinné, individualistické a surové námezdné vojáky šestnáctého a sedmnáctého století. „Musíme být šťastní,“ odpovídala mu, ale jejich manželství bylo svazkem založeným spíše na náklonnosti než na lásce. Marga byla o sedm let starší než Heinrich a jeho katolická rodina ji nikdy nepřijala, ze všeho nejméně pak Heinrichova velmi zbožná matka. Marga byla rozvedená protestantská Prušačka, úzkostlivá a ve společnosti nejistá. Himmlerovi měli obavy, že poskvrní jejich dobrou pověst a nepřišli ani na jejich svatbu, která se odehrála v Berlíně-Schönebergu 3. července 1928. Gudrun se narodila 8. srpna 1929, modrooká holčička vážila přes tři a půl kilogramu a měřila třiapadesát centimetrů. Měla se stát Heinrichovou jedinou legitimní dcerou, jeho püppi, jeho malou panenkou.
Byla Gudrun pojmenována po hrdince Heinrichovy oblíbené dětské knihy, Ságy o Gudrún? Ta opěvuje ctnostnou Seveřanku, pro kterou by každý muž položil život. Ukázalo se, že Marga už nemůže mít další děti, a pár později adoptoval syna zemřelého vojáka SS. Ale chlapec v jejich domě nikdy nepocítil vřelost milující rodiny. Marga si do svého deníku poznamenala, že hoch má „kriminální charakter“ a označila ho za lháře, a dokonce i zloděje. Poslali ho do internátní školy a nakonec do sekce Národní politické akademie, která sloužila jako střední škola pro budoucí nacistickou elitu. Naopak Gudrun byla přímo obrazem dokonalosti; Margu nikdy neomrzelo zaznamenávat si do deníku, jak je příjemná a milá: „Püppi ist liebe u. nett.“ Jinde, když psala o germanizaci Polska, poznamenala, „Přečetla jsem to Püppi a vysvětlila jí, co to znamená – cestu a návrat k vlasti. Je to neuvěřitelný čin. Lidé o něm budou mluvit ještě za tisíce let.“
Heinrich, který studoval agronomii na mnichovské univerzitě, investoval v roce 1928 věno své manželky do slepičí farmy v nedalekém Waldtruderingu. Novomanželé snili o tom, že se z nich stanou zemědělci a Heinrich tu hodlal s manželkou a dcerou žít. Avšak Marga a Gudrun Heinricha většinou příliš neviděly a Marga farmu řídila sama. Navíc slepice málo snášely, kuřata umírala a celý plán brzy zkrachoval. Marga si stěžovala na Heinrichovu častou nepřítomnost – která se nakonec změnila na trvalou – a upadala do deprese. Čím častější a delší byla Heinrichova nepřítomnost, tím prchlivější, agresivnější a pohrdavější se Margarete stávala. V roce 1933 Himmlerovi farmu prodali a přestěhovali se do centra Mnichova. „Milý malý muž“ s dobrým, i když pravděpodobně nestálým srdcem, jak ho viděli straničtí vůdci, se stal velitelem politické policie a poté náčelníkem německé policie na ministerstvu vnitra, aby konečně v červnu 1936 stanul v čele SS. Reichsführer SS Himmler byl chladný a počtářský Velký inkvizitor, který nyní mohl konečně ovládnout své komplexy méněcennosti tím, že v sobě vypěstoval posedlost rasovou čistotou.

Po krátkém pobytu v Mnichově v letech 1936 a 1937 se Himmlerovi přestěhovali k jezeru Tegernsee v Horním Bavorsku, kde Heinrich v roce 1934 koupil dům v Gmundu. Avšak s tím, jak Himmler získával stále větší vliv a odpovědnost ve straně, manželku opustil, stal se sexuálně aktivním a začal se zajímat o různé aspekty sexuality ve společnosti. Smířil se s tím, že Marga nemůže za svou neplodnost, on sám se ale nemínil vzdát vyhlídky na to, že zplodí další děti. Monogamii považoval za „ďáblovo dílo“ a výmysl katolické církve hodný toho, aby se s ním skoncovalo. Své ideály založil na germánské prehistorii – svobodný, rasově čistý příslušník nordické rasy mohl vstoupit do druhého manželství, pokud se v něm narodily děti. Himmler svým důstojníkům, kteří měli problémy v manželství, dovoloval, aby se rozvedli nebo si pořídili milenku. Podle jeho názoru by se zdravý muž neměl na celý život spokojit s jedinou ženou. Věřil také, že bigamie donutí ženy soupeřit o přízeň mužů.
Pro některé vůdce SS byly bigamie a polygamie také užitečnými nástroji, jak během války udržet porodnost. Tak například říšský ministr propagandy Joseph Goebbels přiměl ženu, která mu později porodila šest dětí, aby s ním před sňatkem uzavřela předmanželskou smlouvu umožňující mimomanželské poměry. Podobně manželka Martina Bormanna, vedoucího stranické kanceláře a Hitlerova blízkého poradce, měla deset dětí, než přišla s plánem, jak podpořit „věc“ tím, že bude manželovy milenky hostit pod vlastní střechou. Jejím plánem bylo: „Dát děti dohromady v domě u jezera a žít společně.“ Bormannovi byli pevně přesvědčeni, že by měl být zaveden zákon umožňující „zdravým, plodným mužům mít dvě ženy... Tolika dobrým ženám je souzeno zůstat bezdětnými... Potřebujeme děti i od těchto žen!“ Bormann chtěl zakázat termín „nelegitimní“ a vymýtit i užívání výrazu „mít poměr“ kvůli jejich pejorativním konotacím.
Himmler navrhl, aby byly v zájmu za války pokleslé porodnosti legalizovány mimomanželské porody – doufal, že se tak zvýší počet narozených dětí. To v roce 1936 vedlo k zahájení programu Lebensborn – byl to „chovný“ program podporující rození dětí neprovdanými árijskými matkami. O potlačení homosexuality pak usiloval Himmler tím, když navrhoval organizované setkávání dospívající mládeže obou pohlaví. V projevu o homosexualitě, který pronesl v Bad Tölzu 18. února 1937, uvedl: „Považuji za nezbytné zajistit, že se mladí chlapci ve věku patnáct až šestnáct let setkají s dívkami na hodinách tance, společenských večerech nebo při jakýchkoli jiných příležitostech. Právě ve věku patnácti nebo šestnácti let (jak ukázala zkušenost) mladí chlapci procházejí obdobím nestability. Pokud si najde dívku k tanci nebo mladou lásku, bude zachráněn, unikne nebezpečí.“ Nepoznáváme Himmlera, který jako mladý muž pěl chválu na sexuální abstinenci…

 

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace