RECENZE Paseka vydala strhující autobiografii Vladimira Nabokova. Promluv, paměti
04.11.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Vladimir Nabokov v raritním záznamu z padesátých let
Překlad Pavla Dominika (tak jako v minulosti například prvotina Mášenka, stěžejní Lužinova obrana či skandalizovaná Lolita), vynikající doslov a rozbor textu perem Richarda Olehly, typografie a obálka Vladimíra Nárožníka, nakladatelství Paseka. Sestava par excellence.
Kniha Promluv, paměti je dle slov Vladimira Nabokova systematicky sladěnou asambláží osobních vzpomínek, zeměpisně sahajících od Sankt-Petěrburgu do Saint-Nazaire na Loiře a zachycujících třicet sedm let, od srpna 1903 do května 1940. Už samotná předmluva dá pocítit, o jaký typ autobiografie v tomto případě půjde. Výraz asambláž je výtvarná technika, která dává dvojrozměrnému obrazu třetí, prostorovou dimenzi.
Lze tedy hovořit o popisu místa a děje, které čtenáře (nebo autora) přesune právě mezi ty vzpomínky. Anebo je ještě jedna možná interpretace. Tedy ta, že ploché líčení bude sloužit někomu jinému. K podobnému názoru se ostatně v doslovu blíží taky Richard Olehla, kdy tvrdí, že text mohl být určen témuž člověku, kterému je věnován, manželce Věře Slonimové.
Vladimir Nabokov se narodil 10. (22.) dubna 1899 v Petrohradu do velmi zámožné rodiny. Jeho otec, Vladimir Dmitrijevič Nabokov (1869–1922), byl právník, známý politik a jeden z hlavních představitelů Konstitučně demokratické strany (Kadetů, kterou někdejší reakční tisk ustavičně napadal a Nabokovova otce karikoval). Pocházel ze starého ruského šlechtického rodu. Dmitrij Nikolajevič Nabokov, jeho dědeček, byl ministrem spravedlnosti ve vládách Alexandra II. a Alexandra III., babička z matčiny strany Olga Nikolajevna, rozená Kozlová (1845-1901), byla dcerou radního Nikolaje Illarionoviče Kozlova. Spisovatelův pradědeček byl generál Alexandr Ivanovič Nabokov, velitel takzvaného Nabokovova pluku za vlády Pavla I.
Jeho matka, Jelena Ivanovna (rozená Rukavišnikovová; 1876–1939), byla dcerou bohatého obchodníka se zlatem. Vladimir Nabokov měl dva bratry, dvě sestry, byl obklopen až neuvěřitelným počtem služebnictva (vychovatelek, vychovatelů, kuchařů, lokajů, zahradníků), přičemž snad ani jednou není v jeho autobiografii postaveno jmění nad rozum.
Racionalita rodiny spočívá taky v naprostém přijetí kontrastu, kdy z popsané životní úrovně po bolševické revoluci (VŘSR) museli do exilu. Tahle pasáž je korunována střídmým pohledem na Prahu, kde Nabokovova matka téměř v osamění zemřela, přičemž účast na pohřbu nebyla kvůli protektorátu možná... Není divu, že Nabokov Prahu málokdy zdůraznil, natož aby to provázelo jakékoli pozitivní adjektivum. Mimochodem; její hrob najdete na Olšanech.
Nabokovův rukopis lze považovat za charakteristický, náročný, obtížně přijatelný. Kombinace detailů (zejména 2. kapitola popisující rodokmen) svědčí o absolutní znalosti a dokonalém přehledu. Jiné části směřují tam, kam míří i většina psychologů, do dětství. Biografie, výše charakterizovaná, nepostupuje ani lineárně, ani nelineárně. Je vyprávěna tak, jak ji autor tvořil, aniž by se vyhýbal jakékoli polemice. Kde nevěděl, tuto skutečnost neobchází.
Velkou škodou pro milovníky díla rusko-amerického velikána bude to, že vynechává veškeré vzpomínky na svou tvorbu. Zarážející... A přitom bychom do roku 1940 vtěsnali hned několik zásadních děl. Mášenkou počínaje a Darem konče. Všechny romány bez problémů koupíte na Pasece, neváhejte.
Jak autor vkládá do úst svého otce, že Madame Bovary je nepřekonatelnou prózou, o Nabokovovi to platí stejně. Z autobiografie se dozvíte i řadu dalších, všeobecně málo nebo neznámých skutečností. Motýly počínaje, doučováním ruského pravopisu konče. Samozřejmě doporučuji znalcům i laikům.
Vložil: Zdeněk Svoboda