Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Co zpočátku vypadalo jako další rutinní kšeft, se brzy změní v drsnou hru bez pravidel

30.10.2020
Co zpočátku vypadalo jako další rutinní kšeft, se brzy změní v drsnou hru bez pravidel

Foto: Facebook

Popisek: Martin Stručovský

Po nocích Matěj pomáhá lidem, tentokrát se ale kauza neodbytného stalkera promění v dramatický boj. Skvělá detektivka z pera talentovaného českého autora vydalo jako audioknihu nakladatelství Voxi.

„Už delší dobu mě obtěžuje jeden muž. Píše mi esemesky. Volá mi. Byl dokonce i u mě v bytě. Já… už jsem se pár týdnů pořádně nevyspala.“ Tato zoufalá prosba mladé ženy přiměje k akci Matěje Mlynáře, který žije dvojím životem. Přes den pracuje jako knihkupec, po nocích pomáhá lidem ve složitých životních situacích, kteří nemají koho požádat o pomoc.

 

Bez duše

 

Marta Kučerová prostě potřebuje ochránit před bývalým přítelem, jenž se nedokáže smířit s rozchodem a pronásleduje ji na každém kroku. Jenže to, co Mlynář zpočátku považoval za další ze svých rutinních kšeftů, se brzy změní v drsnou hru bez pravidel, v níž jde nejen o život, ale i vlastní duši.

Autor: Martin Stručovský
Žánr:
detektivka
Interpret: Viktor Preiss, Kryštof Hádek
Nakladatelství:
Voxi

Ukázka z knihy:

Petru probudil budík. Manžel se po jejím boku neklidně zavrtěl. „Kolik je hodin?“ zeptal se jí.
„Půl šesté,“ odpověděla.
„To u ž jdeš zase běhat? “
„Jo.“
„Že se na to nevykašleš.“
Petra by mu řekla, že se snaží zhubnout. Věděla ale, že by se zbytečně namáhala. Jako obvykle by poznamenal, že se mu líbí taková, jaká je. Jenže vysvětlujte tohle chlapovi, když neporodil dvě děti.
Vylezla z postele. Natáhla si běžecké kalhoty a mikinu. V chodbě si nazula boty, do uší strčila sluchátka napojená na mobil, kde měla svůj mix písniček od Coldplay přes Imagine Dragons až po One Republic, a vyrazila ven.
Za doprovodu songu Demons od Imagine Dragons zamířila Panskou ulicí do Husových sadů. Touhle dobou tu nebyla ani noha. V hlavě dávala dohromady dnešní den. Obstarat děti, odvést je do školy. Také ji čekalo několik schůzek, z toho jedna velice důležitá. Pokud všechno půjde dobře, prodá význačnému klientovi dům Na Palici.
Přeběhla přes Nežárku po Naxerově lávce. Vzpomněla si na doby, kdy kousek odtud s dědou chodila na ryby.
Mertovy sady na ni působily díky všem stromům jako Sherwood. Měla to tu ráda. Krásná příroda. Hřiště. Altánky, kam se kdysi chodila skrýt před světem. Dneska už nebyly tak útulné kvůli výzdobě vytvořené omladinou. Nikdy nepochopila, jak můžou ti spratci všechno posprejovat a zničit.
Byla tolik ponořena do myšlenek, že zakopla.
Sykla bolestí. Sedřela si dlaně i kolena. Při pohledu na roztržené kalhoty zaklela. Neměla je totiž ani týden. A opravdu by ji zajímalo, zda půjdou v obchodě vyměnit. Mobilu se naštěstí nic nestalo.
Její další úvahou bylo, že zakopla o kládu.
Při pohledu na listnatou zem zjistila, že pravda leží úplně někde jinde.
Spatřila lidské tělo navlečené v roztrhaných šatech a silonkách, které ale spíš než kus oblečení připomínaly cáry.
Mertovy sady naplnil křik.
Ptáci opustili své domovy ve stromech, jako kdyby někdo vystřelil z pušky.

„Ještě jednu?“
Eiffel 65 buráceli celým tanečním sálem, jako kdyby jim šlo o život.
Hlas barmana na druhé straně pultu jsem přesto zaslechl bez problémů. Anebo za to prostě mohla skutečnost, že jsem mu ještě zvládl odezírat ze rtů.
Dřív, než jsem stačil odpovědět, mi někdo stiskl pravé rameno. I přes vrstvu oblečení tvořenou košilí a sakem byl stisk pevný.
Pohlédl jsem do tváře modrooké blondýnky v černých šatech. Většině mužů způsobovala vlhké sny. Já z ní měl noční můry. Ale nebýt jí, tak mě už párkrát bral hrobník na lopatu.
„Zase piješ?“
„To bych si přece nedovolil, Diano.“
Diana se podívala na barmana přísným mateřským pohledem, kterým se ho jasně ptala, čím mě tu nalíval. Pak se natáhla po skleničce přede mnou. Spokojeně ji přisunula zase zpátky.
„Hodnej kluk,“ konstatovala Diana.
Jo. Hodnej a blbej kluk, co šel po několika letech na večírek. A nemohl si přitom dát ani skleničku alkoholu. Jelikož jsem podobné akce nesnášel, stal se pro mě tím pádem dnešní večer naprostým utrpením, které jsem proseděl ve společnosti několika lahví minerální vody. Důvod byl prostý: slíbil jsem to Dianě a věřte mi, že ženu, která vám zašívá rány a sem tam dá ruku do sádry, fakt nechcete naštvat.
„Ráda bych ti někoho představila,“ vytrhla mě Diana z přemýšlení.
Super. To poslední, po čem jsem toužil, bylo poznávat nové lidi. V posledních letech jsem nebyl zrovna dvakrát společenský, ale nikdy nevíte, kdy se vám budou některé kontakty hodit. Zvlášť když si vyděláváte na chleba takovým způsobem jako já.
Dovedla mě k páru popíjejícímu šampaňské. On byl kudrnatý čahoun v saku, ona blondýna v tmavomodrých koktejlkách. Výšku dorovnávaly její boty na podpatku. Mohla by je použít k tomu, aby s nimi někomu udělala díru do hlavy.
„Dalibore, Moniko, mohu vám někoho představit?“ oslovila pár Diana.
Podívali se na mě. Pohled nebyl povýšenecký jako u většiny místního osazenstva. Byl prostě neutrální. Jako kdybych je nezajímal. Což bylo vlastně nejlepší, protože oni nezajímali mě. Stejně jako většina z účastníků téhle úžasné párty. Nikdy jsem neměl v lásce fajnovky, kteří jsou přesvědčení o své nadřazenosti jen proto, že mají naditější bankovní konta než vy.
„Jistě,“ odvětil Dalibor.
„Dovolte, abych vám představila pana Mlynáře.“
Potřásli jsme si rukama. Samozřejmě tak, jak radila etiketa. Něco málo jsem si z ní ještě pamatoval, takže jsem nebyl za úplného troubu. Při představování vyšlo najevo, že Monika Vlčková je dcerou Vladimíra Sokola, pořadatele dnešního večírku.
„Diano, kde jsi sehnala tak galantního společníka?“ usmála se na mě Vlčková.
„Stačí zajít do knihkupectví. Prodávají je tam po kusech.“
„Ve skutečnosti se s Dianou známe už od dětství,“ namítl jsem.
„To je pravda. Často mi na písku kradl bábovky,“ přisadila si Diana.
Vlčková mě zkoumavě prohlédla. Zastavila se u očí a pak u mého zarostlého obličeje. „Neprodáváte náhodou v Mlýnici?“
„Náhodou ano,“ odvětil jsem jí s úsměvem na tváři.
„Ráda tam nakupuju.“
„To mě těší.“
„Mlynář, Mlynář,“ zopakovala Vlčková moje jméno, jako kdy by to byl verš básně, kterou se snažila naučit na zkoušení z českého jazyka. „Teď mi došlo, že obchod vlastní paní Mlynářová. Dobře se s ní povídá. A nejen o knížkách. Opravdu sympatická paní.“
„Ano, moje máma je fakt super,“ přitakal jsem.
„A kde je Tomáš?“ zeptala se Diana Vlčkové.
„Brácha se dneska cítí indisponovaný.“
Zajímavé označení pro někoho, kdo si systematicky máchá nos v kokainu a je známý svými skandály.
„Diano, kde se zašíváš?“
Byli dva. Mladí a hnědovlasí. Diana mi je představila jako doktory Štěpánka a Stránského. Pracovali spolu v nemocnici, a jak jsem pochopil, tak by oba chtěli překročit Rubikon kolegiality. To byl ostatně důvod mojí přítomnosti tady. Respektive jeden ze dvou důvodů. Tím druhým byla skutečnost, že nebylo moc vhodné přijít na večírek sám. Zvlášť když ho pořádal Vladimír Sokol, majitel nemocnice a jeden z nejvlivnějších mužů v Jindřichově Hradci.
Stačilo rozhlédnout se kolem po hale o velikosti fotbalového hřiště a člověk zjistil, že si sem pozval opravdu vybranou společnost. Soudci, právníci, majitel pily, hotelu i kasina. Manželky a milenky v luxusních šatech byly samozřejmě povinností a nutným módním doplňkem. Poznal jsem spoustu obličejů nejen z řad hostů, ale i personálu. Když jim prodáváte každý den knížky, není těžké si jejich obličeje zapamatovat…

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace