Síla lásky, hrdinství, ale i ztráty, těžká rozhodnutí a zbabělost. I romance zkrátka může být napínavá
27.10.2020
Foto: Facebook
Popisek: Alan Hlad
Je září 1940 a britská armáda spouští tajnou operaci. Neuvěřitelný příběh uznávaného autora USA Today, inspirovaný skutečnými událostmi, vydalo nakladatelství Fragment.
Je září 1940. Německé bomby dopadají na Británii a strach z blížící se invaze roste. Nepřátelské letouny křižují í i nebe nad Eppingem, kde Susan Shepardová a její dědeček Bertie trénují poštovní holuby a připravují je na důležitý úkol. Současně tisíce kilometrů odtud nechce mladý americký pilot Ollie Evans nečinně přihlížet hrůzám, které se dějí, a vydává se do Británie s úmyslem nabídnout pomoc Královskému letectvu.
Odhodlání přivede Olliho do Eppingu právě v okamžiku, kdy zasvěcení vojáci se Susan a Bertiem spouští tajnou operaci s krycím názvem Columba. Jejím cílem je vysadit v okupované Francii stovky poštovních holubů a využít je k předávání šifrovaných informací o pohybech německých vojsk.
V den, kdy Ollie na misi odlétá, je oběma mladým lidem jasné, že mezi nimi vzniká víc než jen přátelství. Když je Ollieho letadlo za nepřátelskou linií sestřeleno, šance na to, že se znovu setkají, klesne na nulu. Nečekaným pojítkem se však stane Susanina milovaná holubice Vévodkyně. Její neuvěřitelná houževnatost a oddanost se promění v naději, že nic nemusí být ztraceno…
Autor: Alan Hlad
Žánr: romantika, love story
Nakladatelství: Fragment
Ukázka z knihy:
„Není třeba.“ Susan ho popadla za ruku a ucítila příjemné teplo jeho kůže. Dovedla ho ke schodišti a opatrně mu položila ruku na zábradlí.
Společně vyšli po schodech na odpočívadlo. Okna byla zatemněná a na chodbě byla tma jako v jeskyni.
„Najdeš svůj pokoj?“ zeptala se.
„Doufám.“
Susan uslyšela zachrastění knoflíku na dveřích.
„Našel jsem ho,“ hlásil.
„Ollie?“
Zastavil se. „Ano?“
„Asi jsem toho napovídala moc.“
„Rád jsem tě poslouchal.“
„To je milé. Ale není slušné, že jsem nemohla přestat.“ Odmlčela se. „Co se stalo s tvými rodiči?“
„Automobilová nehoda.“ Vrátil se do tmavé haly. Prkna pod jeho kroky zaskřípala. „Nemám žádné sourozence ani příbuzné. Myslím, že když jsem sám, bude jednodušší připojit se k boji.“
Susan polkla a popošla o krok dopředu. „Kdy se stala ta nehoda?
Ollie zaváhal. „Minulý měsíc.“
Zalapala po dechu.
V předsíni se rozhostilo ticho. Pak začaly ječet sirény.
Ollie nahmatal její rameno. „Zdá se, že jsi měla pravdu s tou další vlnou bombardování.“ Zlehka jí stiskl paži. „Dobrou noc, Susan.“
Cítila, jak se jeho ruka odtáhla, a pak se zavřely dveře. Zůstala stát sama v tmavé hale, dokud ji dunění palby protiletecké obrany nezahnalo do jejího pokoje.
Susan nemohla usnout. Otřásl s ní osud Ollieho rodičů i dunění bomb. Krátce po půlnoci oznámily sirény na letecké základně v North Weald konec náletu. Oblékla si župan a pantofle a sešla do přízemí. Doufala, že ji šálek teplého čaje uklidní. Když zamířila ke kuchyni, všimla si, že jsou pootevřené vchodové dveře. Na dřevěnou podlahu dopadalo měsíční světlo. Vykoukla ven a zjistila, že na schodech verandy sedí Ollie.
„Nemůžeš spát?“ zašeptala.
„Ne,“ odpověděl.
„Já taky ne.“
„Myslím, že dneska v noci se už nevrátí.“ Ukázal vedle sebe. „Držím ti tu místo.“
Susan si přitáhla župan a posadila se. „Je mi líto tvých rodičů.“
„Díky,“ řekl Ollie. „I mně je líto tvé maminky a otce. Na to, abys o ně přišla, jsi byla příliš malá.“
Susan přikývla. „Naštěstí jsem měla prarodiče.“
Ollie se na ni podíval. „Řekl bych, že Bertie a Agnes je skvěle nahradili.“
Jeho pochvala ji potěšila, stejně jako skutečnost, že nezapomněl babiččino jméno. Jméno ženy, se kterou se nikdy nesetkal.
Ollie si zapnul zip bundy. „Nevadilo ti někdy, že nemáš žádné sourozence?“
„Bože, to víš, že ano.“ Zvedla ruce. „Jednou bych chtěla mít velkou rodinu.“
„Já taky,“ řekl Ollie. „Spoustu dětí.“
„Kluky nebo holky?“
„Obojí. A co ty?“
„Dvě holky a dva kluky.“
„Velice konkrétní,“ zasmál se Ollie a kolenem ji šťouchl do nohy. „Jak se budou jmenovat?“
Susan se zamyslela. „Kluci nejspíš Peter a Ian. A holčičky dostanou jména po květinách.“
„Třeba Iris nebo Rose?“
„Možná. Nebo něco ne tak běžného, aby se vždycky cítily jedinečné.“ Dýchla si na prochladlé ruce. „Moc jsem mluvila?“
„Vůbec ne.“ Ollie si sundal bundu a dal ji Susan přes ramena.
„Ještě tu nastydneš.“
„Budu v pořádku“…
Vložil: Adina Janovská