Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

I za malou chybu se platí vysoká cena. Bylo tohle všechno opravdu nutné?

26.10.2020
I za malou chybu se platí vysoká cena. Bylo tohle všechno opravdu nutné?

Autor: archiv autorky

Popisek: Markéta Plechšmídová

Jen málo stačí, aby se vysněná cesta proměnila v noční můru. Čtivý a současně velmi poučný román, inspirovaný skutečnými událostmi, vydalo nakladatelství Motto.

Příběh české studentky, inspirovaný skutečnými událostmi, ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby se z vysněné cesty za oceán stala noční můra. Marina si chce přes léto v USA vydělat ‘easy money‘ – jenomže načerno. Z amerického snu se probudí do bludného kruhu strachu, který odstartovalo zatčení na bostonském letišti. Ano, podvádět se nemá, ale bylo tohle všechno opravdu nutné?

 

Dneska půjdu spát až zítra

 

Autor: Markéta Plechšmídová
Žánr:
román
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

„Váš cestovní pas předáme v zapečetěné obálce kapitánovi letadla, který jej bude mít u sebe v kokpitu po celou dobu letu,“ řekl přísně policista a vyzval Marinu ke vstupu na palubu.
Ohlédla se přes rameno, aby si zapamatovala jeho tvář. Ostře řezané rysy čerstvého třicátníka vzbuzovaly respekt. Barvy jeho očí si kvůli krátkému černému kšiltu policejní čepice nevšimla. Hlavu měl skloněnou. Veškeré doklady ještě jednou překontroloval a poté vše zasunul do žluté obálky. Pečlivě ji uzavřel a předal kapitánovi.
Měla sucho v ústech. Dala by cokoli za něco k pití. Pouta neuvěřitelně tlačila. Nějak moc to utáhli. Hlava jí třeštila. Najednou ucítila jeho ruce na svých. Zámek cvakl.
„Konečně,“ špitla pro sebe.
Palec a ukazováček obtočila kolem zápěstí a spojila je do tvaru vajíčka. Bezmyšlenkovitě si mnula zarudlou kůži. Byla suchá a svědila. Policista po ní naposled přejel pohledem, pokynul na pozdrav kapitánovi a zmizel v nástupním tunelu. V jeho přítomnosti se dalo dusno krájet, ale jakmile odešel, atmosféra se uvolnila.
Mariny se ujal sympatický stevard, který ji podpíral v podpaží a něco nesrozumitelně švitořil. Francouzům mluvícím anglicky vždycky špatně rozuměla. Kráčeli uličkou mezi ostatními pasažéry a ona si je nepřestávala zvědavě prohlížet. Nemohla se jich nabažit. Konečně normální lidi!
Všichni už byli vzorně usazení na svých místech a netrpělivě očekávali vzlet letadla. Cítila jejich oči, jak ji nekompromisně propichují po celém těle. Vzhlíželi k ní a ani nedělali, že se nedívají. Z pohledů spolucestujících se dalo vyčíst tolik věcí. Stali se z nich samozvaní soudci.
Jak to vypadáš? tázavě popotáhl obočí muž v sedmé řadě.
Není ti trapně? Na tvůj nástup musí čekat celý letadlo! zachytila z druhé strany od kudrnatého teenagera.
Kolik asi stojíš na daních obyčejnýho slušnýho člověka?! vysílala nekompromisně dáma s pigmentovými skvrnami na hřbetech pěstěných rukou.
Marina se cítila jako fackovací panák, ale nebylo to nic v porovnání s tím, co si prožila v posledních pár týdnech.
Minuli nouzové východy uprostřed letadla a cestujících výrazně ubylo. Ulevilo se jí, že už nebude vystavena tolika nepříjemným párům očí. V tentýž moment k ní jako šíp zasvištěl ostrý pohled hubeného knihomola z předposlední řady.
Jeho oči vykukovaly zpoza knihy a stejně jako kulomet pálily náboji ostošest: Jak sis mohla takhle zpackat život? Cos asi provedla? Kolik ti za to zaplatili? Bože! Tak mladá!
Takovou palbu nečekala a zhroutila se do prázdného sedadla. Stevard naznačil, že její místo je ještě o kousek dál, a otcovsky ji popostrčil. Sedačka pro troublemakery byla situována až na úplném konci letadla. Asi pro eliminaci případů potenciální vzpoury.
Marina do ní vklouzla, mile se otočila ke stevardovi a požádala o vodu. V hlavě měla tisíce myšlenek. Když jí podával kelímek s nápojem, všimla si jmenovky na jeho prsou.
„Jean -Pierre – takové hezké jméno.“
Chtěla po dlouhé době navázat konverzaci s normálním člověkem, ale ani nedořekla větu a propukla v urputný pláč. Nabídl jí svoje rameno a něco zamumlal francouzsky. Snažila se přestat brečet, ale nešlo to. Zajíkala se jako malé dítě, které v noci volá maminku.
Po dlouhých oficialitách, které byly nedílnou součástí jejího transportu, adrenalin rush ustoupil. Potřebovala dát průchod svým pocitům.
Jean -Pierre byl profesionál se silným citem pro empatii. I kdyby převážel Charlese Mansona, choval by se k němu uctivě. Prostě stará dobrá škola Air France. Na sedadle potížistů převezl už spoustu lidí. Zloděje, podvodníky, imigranty. Když ale viděl tuhle mladou dívku, která měla tak daleko do těch všech hispánských zločinců, nechápal, kde se stala chyba. Seděla tam naprosto odevzdaná. Vypadala tak zranitelně…

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace