Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

I když se svět do pekel řítí, tak lze pořád šťastně žíti

21.10.2020
I když se svět do pekel řítí, tak lze pořád šťastně žíti

Autor: Facebook

Popisek: Halina Pawlowská

Co si počala Halina Pawlowská, když ji koronavirová karanténa uvěznila na tři měsíce v jedné domácnosti s dcerou, zetěm, vnukem, přítelem, tchyní, synem, sestřenicí a dvěma psy? Začala si vést deník o tom, jak bez úhony přežít i situace, které jsou na zabití. Její Zážitky z karantény vydalo nakladatelství Motto.

Koronavirová karanténa zastavila kolotoč pracovních povinností také známé moderátorce a spisovatelce. Najednou seděla tři měsíce doma, a tak o tom napsala deník, ze kterého vznikla tato knížka. Jsou v ní veselé povídky o její dceři, zeti, vnukovi, příteli, tchyni, synovi a o situacích, které byly nezapomenutelně trapné. A taky připsala pár receptů a fíglů a návodů, zaručeně ověřených, jak všechno vydržet!

 

Zážitky z karantény

 

Autor: Halina Pawlowská
Žánr:
humor
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

19. března
Šunkenfleky aneb Hlad je tvrdohlavý kuchař

Už jsem prozradila, že mé tchyni je devadesát dva let. Je nesmírně čilá. Už v šest ráno si u nás v obýváku, který je spojený s kuchyní, dělá kafe. Ještě v deset večer je v obýváku. Stará se o dva psy a je schopna uvařit jídlo pro sedm lidí. Dnes jsem na ni řvala. Tlak se mi zvýšil na sto sedmdesát na sto a srdce mi tlouklo ne v pravidelných úderech zhruba sedmdesátkrát za minutu, ale rychle a poplašeně, jako kdybych běžela maraton. I když to je asi blbost, protože vím, že trénovaní běžci, jako byl třeba Emil Zátopek, měli pulz nízký – kolem padesáti ... No... prostě jsem málem měla z babičky kolaps. A o co šlo? O šunkenfl eky!
Před dvěma dny jsme totiž měli fazolačku s uzeným, a protože ho bylo hodně, nakrájela jsem ho a připravila na fleky. Babička fleky ráda a umí je perfektně připravit, navrhla mi, že se nemusím o nic starat, že se dnes obědu ujme.
Problém nastal, když jsem chtěla vědět, kdy oběd bude. Babička řekla, že ve dvanáct. No jo, ale kromě babičky u nás teď všichni vstávají až kolem deváté, pomalu snídáme ve dvanáct nemá ještě nikdo hlad. Jen babička. Navrhla jsem jí, abychom jedli až v půl druhé. Babička mi oponovala, že jsme zvyklí jíst dřív. „Kdo je zvyklý?“ chtěla jsem vědět. A babička řekla, že ona a moje matka. Moje matka je už skoro sedm let mrtvá. A když jsem to babičce vmetla do obličeje, tak řekla:
„A mě už to nebaví se s tebou bavit!“ A tahle slova ve mně odstartovala reakci, kterou lze vidět snad jedině v aréně, když toreador bodne býka a před očima mu vykroutí piruetu s rudou muletou.
„Jste stará a mám z vás respekt, ale takhle se mnou mluvit nebudete!“ zahulákala jsem. „To si ke mně dovolit nemůžete!“ pištěla jsem a jen silou nadlidské vůle jsem nedodala, že sedí na mém křesle v mém domě a má všeho dostatek za mé peníze.
A pak se mi začala zvětšovat hlava, až byla jak meloun a pak dýně a pak balón, co se vznáší na obloze. A pak babička kapitulovala, řekla, že si vezme v deset svačinu, aby hlady nezkolabovala, a že budeme obědvat klidně až ve dvě.
A já si vzala neurol a vyčítala jsem si, že jsem na stařenku zlá a že je to možná i proto, že je ve mně vůči ní nelogická, dětská výčitka, že žije, zatímco její syn, můj muž, už tady není.
Ach jo.
Jeden můj kamarád jazzman mi vyprávěl, že v jejich tříčlenné kapele zavládla jednou, když byli v cizině, tak silná ponorková nemoc, že na sebe půl roku nepromluvili.
To u nás nemůže nastat. U nás se mluví dost. Můj problém ale bude, abych někdy neřekla něco, čeho bych musela litovat.
Protože slova jsou mocné zbraně. Tak i v karanténě – pozor na ně!
P.S. Kolik je hodin? Teprve dvanáct?! Hm. Ale... ne, nepletu se, tchyně volá: „Oběěěěd!“

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace