RECENZE Vlasta Burian na scénu! Novinka o králi komiků ukazuje i hercovu málo známou tvář
19.10.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Vlasta Burian s Jaroslavem Marvanem
Není to tak dávno, co jsem s gustem přečetl Taussigovu útlou knihu (PLUS, 2017), která se setkala s výrazným ohlasem veřejnosti. K Burianovi to patří, není divu. Autor tehdy mapoval jak život, tak očitá svědectví, nevyhnul se ani té temné části, kdy byl slavný herec pranýřován za údajnou kolaboraci s nacisty; později vyvrácenou.
V podobných šlépějích kráčí také legendární nakladatelství Olympia, proslulé především Rychlými šípy. Novinka Ivana R. Černého (*1949) se nesnaží objevit svět. Snaží se vložit do života Vlastimila Buriana řadu okolností, dobových a málo známých fotografií ze soukromé sbírky Pavla Šmidrkala i dalších, stejně jako jeho vášeň pro kopanou.
Je dobře, že autor zvolil lineární způsob vyprávění. Je dobře, že čtenář vůbec poprvé uvidí dosud nepublikované snímky z natáčení Přednosty stanice. Asi málokdo by věřil, že jde o film z roku 1941... Už jen tahle noticka svědčí o tom, že Burianova sláva nezapadla, jeho jméno nezmizelo, filmy neztratily na oblibě. Je to dobře? Určitě ano.
Některé pražské deníky přinesly strohá oznámení, že Revoluční scéna v Adrii zaniká. Jako důvod se uvádělo, že byla Longenovi odebrána divadelní koncese z „bezpečnostních a zaměstnavatelských důvodů.“
Kniha, která čítá bezmála tři stovky stran, začíná svou pouť zjara roku 1891, kdy se prý po největším severočeském městě povídalo, že pan Antonín, mistr cechu krejčovského, čeká přírůstek do rodiny. Otočíte list a chvíli potrvá, než vám dojde, že ten mladík je skutečně „Vlastík Burianovic z Liberce". Podobných, a řekl bych téměř osvětových poznámek je hodně. Jak se řada spisovatelů snaží dostat Burianovi pod kůži, sledovat jeho filmovou a přehlíženou divadelní kariéru, tak novinka Ivana R. Černého přistoupila k tématu mnohem obšírněji, Burian je de facto vedlejší postavou dějin.
Přihrnul se jako by nic, snad si ani neuvědomoval, že jeho vinou to všechno začalo. Sáhl do kapsy pršipláště, vylovil z ní láhev koňaku a hlaholil na celý svět: „Arturku, ty můj kluku zlatej! My dva se přece ve světě neztratíme! Nepovídej, že takovýho starýho piráta něco mrzí...“
Zpočátku mi přišlo, že čtu něco jako kroniku rodiny Burianových. Matka byla hodná, urostlý otec se kvůli jménu pohádal s knězem… To vše bývá proloženo svědectvím, výpovědí, historkou. Kapitoly odskakují, vše je takřka zalité sluncem. Pak přijde protektorát a velmi stísněný nečas. Jemu v knize dominuje kapitola „Byl Burian vinen?"
Víc než cokoliv je důležité a zásadní, že autor do posledního slova citoval hercovu obhajobu. Nebudu ji přepisovat, to si musí každý přečíst. Kontrast mezi smíchem, kontrast mezi piedestalem, kde se Burian roky vyhříval, a následné zostuzení a poplivání, to bylo něco, co se těžko vysvětluje. Nemohu ani srovnat osud Baarové a Mandlové, Burian je docela jiná kapitola. Pomáhal, ukrýval, orodoval, bojoval. Jmenovitě a konkrétně. Ty dvě kapitoly, které se jeho údajným přečinům proti čemusi věnují, jsou důsledné a pro knihu zcela zásadní. Ani mi tak nevadí, že neobsahuje filmografii, šlo by o zkopírování běžně dostupných podkladů, ale pokud by tam nebyla tahle pasáž, ztratila by nejen glanc, ale především tvář.
Titul je psaný pečlivě, našel jsem jen několik drobných chyb gramatického rázu, ale na kráse to nic nemění. Každá kniha, jaká o Burianovi vyjde, musí být s povděkem přijímána. V záplavě kuchařek, thrillerů a osobních diářů je to zcela jiný druh literatury. Doporučujeme, chválíme.
Nikdy jsem se nestýkal s SS anebo gestapem… Prohlašuji, že si nejsem vědom žádné viny… Prosím o spravedlnost a o vrácení cti a povolání…
Knih o Vlastovi Burianovi je mnoho. Mezi první se řadí Longenův Král komiků, jenž vydal Adolf Synek v roce 1927, druhé vydání je datováno roku 1979. V roce 1969 vyšla v nakladatelství Orbis kniha Vlasta Burian. Mezi další díla se řadí stejnojmenná kniha Vlasta Burian od Jiřího Hrbase z rohu 1983 či Vlasta Burian na každý pád od Ondřeje Suchého z roku 1989, stejný autor vydal o dva roky později titul Vlasta Burian – Komik století. V roce 1991 také vyšla kniha Jaromíra Trejbala Co jedl Vlasta Burian? a také Z hotelu Ritz do kuchyně Vlasty Buriana. Z těch novějších můžeme jmenovat dílo Vlasta Burian hodující od Pavla Holíka z roku 2012 či excelentní V brance Vlasta Burian od Ivana Vápenky (2011).
Vložil: Zdeněk Svoboda