Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Hezčí svět Barbory Šťastné. Hodně jiná kniha

14.10.2020
RECENZE Hezčí svět Barbory Šťastné. Hodně jiná kniha

Foto: Facebook

Popisek: Barbora Šťastná

Barbora Šťastná (*1973) vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka v časopisech Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie, kde byla šéfredaktorkou. Nyní je editorkou Paměti národa, nejrozsáhlejší sbírky vzpomínek pamětníků v Evropě. V letech 2010 – 2018 zachycovala postřehy z každodenního života ve svém Šťastném blogu, který se stal inspirací pro její prvotinu Šťastná kniha a knihy Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. Po nich následoval humoristický román Láska pro samouky a rodinný příběh Hezčí svět. Krajské Listy.cz měly možnost číst její novinku Hezčí svět.

Začátkem května 1986, když se nad naši zem pomalu sunul radioaktivní mrak z Černobylu, bylo Zdeně šest let. A tenkrát se stala věc, která změnila osud celé její rodiny. Co se událo? Proč nechce její matka mluvit o minulosti? A kdo je tajemná imaginární přítelkyně, kterou Zdena oslovuje Dede? Hledání odpovědí ji zavede do maringotky v sudetském pohraničí, do temné garáže přebudované na bunkr, ale i na pobřeží v daleké Bretani.

Kniha, rozdělená do tří částí, by se mohla jevit jako ryze ženský román. Moc pěkná obálka Terezy Janákové svědčí o tom, že by opravdu mohlo jít o pohodové čtení na odpoledne. Jenomže tak to opravdu není.

Už první kapitola dává mým slovům za pravdu. Před čtenářem se otevře svět jedné rodiny, kterou tvoří matka, dcera a vnučka. Role mužů chybí a do děje vstupuje výhradně formou reminiscencí (nebo vztahu s bratrem). Takových velmi zvláštních návratů do vypravěččina dětství. A co víc, a co bych chtěl fakticky zdůraznit, několikrát se autorka vydala ještě před své knižní narození. Tyhle části mě dostaly, nečekal jsem je a po dlouhé době přiznávám, že mě konečně něco překvapilo.

Román je psán v ich-formě a de facto se týká jednoho osudu. Ten osud však nedrží v rukách hlavní postava, ale ta vedlejší. Zmíněná Dede, jejíž přínos se ukáže až v druhé části titulu. Prozrazovat nebudu. Sugestivní scéna, ve které je odhalena pravá identita, stejně jako její poslední minuty. To se mi hodně líbilo, pokud lze vůbec o tom, co si přečtete, takto hovořit.

 

Stejně syrově jsou popsány vztahy s nevlastním otcem, které očima malého dítěte vyznívají násobně křiklavěji. O to víc se dramatický oblouk uzavírá ke konci vyprávění, kdy dochází k jakémusi naplnění. Ti, jichž se hlavní hrdinka bála, prázdně civí do stropu a mlčí. Jiní, kteří se během četby skoro neukázali, otevírají dveře maringotek, zatímco matka, ona figura na titulní straně, se vrací do svých dětských let, kdy chtěla být strážkyní majáku.

Vybrat by se z té prózy dalo ještě víc věcí. Rozevlátý přístup k životu ze strany matky, nezkreslená realita práce v módních magazínech, a to včetně zmínek existujících žen: Nora (Grundová), Sabrina (Karasová), exekuce, nastupující demence, a tak podobně. Jde však o dokreslení spíše než o zápletku.

Největší kouzlo jsem našel zejména v těch návratech. Jakkoli se Barbora Šťastná vrací do minulosti, ta není nikterak uzavřená, ale slouží pro již uvedený dramatický oblouk, pro literární vyvrcholení.

Velmi okouzlující prózu vydává Motto.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace