RECENZE Dopisů přes zeď Josiho Kleina Haleviho
05.10.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Yossi Klein Halevi předčítá ze svých dopisů
Právě vydaný titul nakladatelství Akropolis je skutečným skvostem na poli literatury. A abych byl upřímný, divím se, že takto okrajová záležitost vůbec vyšla. Přídavné jméno okrajová používám zcela účelově proto, že pro české čtenáře půjde o velmi komplikovanou knihu na pomezí beletrie, literatury faktu a také reportáže. Z hlediska literárního přínosu, jak jsem už řekl, se jedná o raritu.
Kniha americko-izraelského novináře, komentátora a spisovatele Josiho Kleina Haleviho (1953) obsahuje deset dopisů imaginárnímu Palestinci, jenž žije na dohled Haleviho domu, „na opačné straně betonové zdi“, která rozděluje jejich společnou krajinu. Tedy za bezpečnostní bariérou, která odděluje Izrael a Západní břeh Jordánu.
V těchto dopisech se snaží přesáhnout nejen zeď konkrétní, ale i tu vnitřní mezi oběma národnostmi. Halevi píše z pozice Izraelce, který uznává autentickou palestinskou identitu a právo Palestinců na vlastní stát, a současně žádá totéž od palestinské strany, tedy aby uznala právo Židů na existenci ve svém státě. Jak říká, svými dopisy chtěl upřímně popsat „sny a obavy každého z nás“, dosáhnout určitého porozumění a odezvy. V listech se zabývá judaismem; židovskou historií; sionismem, židovskou identitou, dvojím narativem ve vztahu k Palestině a Izraeli; významem země izraelské pro Židy, zkušeností holokaustu (i tím, jak je židovská genocida v arabských zemích popírána); zkušeností z doby masových teroristických útoků na izraelské civilisty; izraelskou současností, včetně úvah o možnosti a nutnosti soužití.
Autor nechce poučovat, ale snaží se o vysvětlení, chce zahájit dialog, který umožňuje vzájemné pochopení a dohodu, protože, jak říká, „jednou z hlavních překážek míru je neschopnost vyslechnout si příběh toho druhého“.
Jakkoli jsou dopisy určeny „palestinskému sousedovi“, jako pokus o upřímné, citlivě napsané vysvětlení složité situace v Izraeli zaujmou každého, kdo se o dění na Blízkém východě zajímá. Epilog knihy tvoří ohlasy palestinských čtenářů, kteří mnohdy kriticky a polemicky, mnohdy smířlivě a s nadějí reagují na Haleviho text a snaží se situaci zachytit ze své perspektivy.
Ta kniha se čte opravdu sama. Je to způsobeno nejen překladem (Alice Marxová, Jitka Jeníková), ale už samotný úvod, předmluva k českému vydání, slibuje zážitek. Autor na několika stranách, které sepsal v červnu v Jeruzalémě, vzpomíná na svou návštěvu Prahy krátce po Sametové revoluci. Upozorňuje nejen na odkaz Václava Havla, ale také na přínos malé, ovšem těžko zapomenutelné židovské komunity v české metropoli. Už jen tím bylo jasně definováno, že je spisovatel a novinář Josi Klein Halevi za aktuální vydání rád.
Samotné dopisy mohou sloužit jako sonda pro pochopení (pro nás) velmi neuchopitelné problematiky. Ustavičné boje a často do morku kostí vžitá (a předávaná) nenávist mezi muslimy a Židy je něčím, co nelze popsat. Chce to prožít. Autor se o to snaží nejen kvůli své víře, ale rovněž kvůli budoucím generacím. Jelikož každá budoucnost vychází z historických kořenů, provede čtenáře řadou klíčových událostí (nejen) státu Izrael. Zmíní zničení jeruzalémských chrámů vojskem babylonského krále Nebukadnezara II. a později císařem Titem. Neopomene rezoluce OSN, nárokovaný Hebron, dynastii Hášimovců nebo židovský poutní Svátek stánků Sukot. Už jen z tohoto krátkého výčtu je zřejmé, že jde o výsostně specifickou historii, která nepatří mezi rozšířené znalosti...
Krásný překlad knihy ovšem pomáhá v tom, že ačkoli se čtenář nemusí ve všem lehce orientovat, nebude litovat. Tolik historických konotací, souvislostí a reminiscencí totiž každého, kdo tuto knihu bude číst, posune. Zdali to bude po lince dějepisné nebo religionistické, to si netroufnu odhadnout.
Zapomenout ale nesmím ani na závěrečnou pasáž, kdy Josi Klein Halevi odstupuje od svého textu a přenechává slovo těm, jimž je psaní určeno; pomyslným sousedům. Reakcí je ke dvacítce a co jsem ocenil nejvíc, je identifikace většiny z pisatelů. Ta totiž dává předešlému dopisu nový význam.
Po všech stranách přínosnou, byť velice náročnou knihu doporučuji.
Vložil: Zdeněk Svoboda