Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Léto 85 je plné sentimentu a milostných klišé, s homosexualitou se ale vyrovnává tak, jak nikdo předtím. Premiéry Pavla Přeučila

01.10.2020
Léto 85 je plné sentimentu a milostných klišé, s homosexualitou se ale vyrovnává tak, jak nikdo předtím. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: Aerofilms (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Francouzské pobřeží v Normandii, léto roku 1985. Z rádií a kazet znějí The Cure, Bananarama a Rod Stewart. Šestnáctiletý Alexis potkává staršího, charismatického a tajemného Davida. Začíná přátelství plné plaveb na moři, výletů na motorce, nocí beze spánku, svobody a poznávání dospělého světa. Zážitky rychle nabývají na intenzitě, než se vše osudově zvrtne a Alexis se stává hlavním podezřelým v policejním vyšetřování…

S filmy, ale i seriály s homosexuální tématikou se v poslední době roztrhl pytel. Gayové či lesbičky nesmí chybět téměř v žádném současném seriálu, především americké produkce, ale řada filmů s tímto námětem už vzniká i v Evropě. Divák tak může mít někdy pocit, že příslušníci LGBT komunity nepředstavují ona pověstná 4 %, ale naprostou většinu společnosti. U některých filmů a seriálů vidíme na první pohled, že homosexuální vztah byl zasazen do filmu poněkud uměle, jen aby se vyhovělo současným trendům. Skutečně málokdy se ale setkáme s tím, aby takový vztah měl opravdu svůj smysl, byl upřímný, přirozený a diváka silně oslovil. Film Léto 85 ale přesně takový je a díky za to patří především jeho dvěma hlavním představitelům a autorovi scénáře a režisérovi Françoisovi Ozonovi.

Láska má spoustu podob, dokáže být povznášející, drsná, vypočítavá, hluboce lidská, jemná, vášnivá, ale i smrtící. Tak jako každý rok, na ni umírají i v roce 1985 mladí muži. Někteří na AIDS, jiní sebevraždou nebo při nehodách. Nebo snad při vraždách? Ocitáme se v roce 1985 na pobřeží ve francouzské Normandii a už od prvních záběrů filmu je nám jasné, že v tomhle horkém a vzrušujícím létě sehraje svoji roli i smrt.

 

„Léto 85 je především milostný příběh a teprve pak příběh o lásce mezi dvěma muži. Držel jsem se románu a ten homosexualitu nijak neproblematizuje, vůbec to v něm není téma, což je krásné a na tu dobu velmi moderní. Alex a David se milují a skutečnost, že jsou to dva kluci, není pro pointu nijak důležitá. Přesně proto bych v době svého dospívání takový film sám rád viděl,“ řekl režisér

Příběh lásky v jiné podobě

Režisér François Ozon má za sebou ve svých 53 letech bohatou filmografii a patří k nejvýraznějším postavám současné francouzské kinematografie, je významným představitelem tzv. Nové vlny. Proslavil jej zejména film 8 žen a ve své tvorbě se hodně věnuje lidské sexualitě. Často je mu vyčítáno, že je v jeho filmech příliš mnoho násilí, intimity a sexu. Téma homosexuality ve spojení se smrtí využil už jednou ve svém filmu Čas, který zbývá (2005), příběhu mladého fotografa, který se nečekaně dozvídá, že brzy zemře. Ozon má na kontě celou řadu vrcholných ocenění z filmových festivalů v Benátkách, Berlíně či Cannes, která si odnesl například za filmy 8 žen (2002), Frantz (2016), Dvojitý milenec (2017) nebo Chvála Bohu (2019). Ve svém nejnovějším filmu Léto 85 se vrací k tématu homosexuality a představuje ji divákovi jako skutečnou lidskou lásku, plnou vášně a touhy, která nachází své místo i v tehdejším světě, plném genderové nerovnosti.

 

Pro Françoise Ozona (na snímku uprostřed mezi svými hlavními hrdiny) je Léto 85 hluboce osobní projekt. Sám v 80. letech vyrůstal a film je adaptací jeho oblíbené knihy Dance On My Grave od britského autora Aidana Chamberse. „Četl jsem ji v roce 1985 a naprosto mě nadchla, silně mě oslovila. Je to hravá a nápaditá kniha. Tak moc mě bavila, že když jsem začal režírovat krátké filmy, říkal jsem si, jestli někdy natočím celovečerní film, jako první udělám adaptaci tohohle románu,“ říká režisér. „Filmy vznikají, když přijde jejich čas. A tento příběh potřeboval, abych vyspěl a věděl, jak ho vyprávět“, dodává

Režisér si pohrává s řečí těla

Ozon si věří, že dokáže diváka upoutat a je to vidět na celém filmu, který se už v úvodu, kdy se nevinná scéna během několika minut změní z klidu a pohody v život ohrožující situaci, vrcholící záchranou akcí. Mokrá, lesklá těla dospívajících zaplňující celé plátno jsou pro Ozonovu tvorbu docela příznačná, protože při své práci důsledně využívá mnohem více řeč těla než verbální projev hlavních představitelů. Při sledování Léta 85 tak máte někdy pocit, že mu nejde ani tak o samotný příběh, ale o sentimentální potěšení z toho, že může ukázat důvěrně lidské tělo ze všech stran, přičemž ty nejintimnější partie kamera důsledně skrývá. François Ozon totiž dobře ví, jak filmovat dospívající těla s něhou, rozkoší a decentností současně. Aniž jde do úplné nahoty, natáčí něžnost a lásku teenagera a jeho o dva roky staršího přítele.

 

François Ozon: „Vyobrazení homosexuálů ve filmech z osmdesátých let bylo velmi temné a bolestivé, dokonce ještě před hromadným výskytem AIDS. Při natáčení snímku pro mě bylo důležité držet se postupů typických pro filmy pro mladé. Natočil jsem tento romantický příběh chlapců naprosto klasickým způsobem, bez ironie, jako univerzální milostný příběh.“

Sentiment červené knihovny

Ostatně onen sentiment se prolíná už samotnou knižní předlohou, jíž byl román britského autora Aidana Chamberse, publikovaný v roce 1982 pod názvem Tanec na mém hrobě. Ozon před oním červeno knižním sentimentem neutíká. Pastelové letní barvy, džínové bundy, červené motocykly při západu slunce a soundtrack s Rodem Stewartem a The Cure, to je Ozonovo léto roku 85, které jako by doplnil i vzpomínkami ze svého života. Ona nálada osmdesátých let hraje ve filmu podle mého názoru daleko větší roli než samotná, trochu thrillerová zápletka a rozvíjející se sexualita. Je to léto, ve kterém se odehrává vše, co je pro sedmnáctiletého kluka zásadní a životně důležité. Je to způsob léta, ve kterém je teenager nesmrtelný a smrt je něco jako hra.

 

François Ozon: „S výběrem herců jsem začal dost brzy, ještě, než jsem dopsal scénář. Řekl jsem si, že jestli nenajdu ty správné herce, vůbec ten film nebudu dělat. Velmi rychle jsem narazil na Félixe Lefebvra. Když jsem ho viděl na konkurzu, tu jeho kulatou tvář, dětský úsměv a energii, okamžitě jsem věděl, že to je Alex. Má v očích melancholický pohled, kterým připomíná Rivera Phoenixe, což se k té době i postavě perfektně hodí. Félix je rychlý, bystrý herec, a to bylo pro roli zásadní. Musíme věřit v Alexovu inteligenci a jeho schopnost stát se spisovatelem.“

Láska i hra se smrtí

Film vypráví o žhavé a tragické letní lásce dvou chlapců ve Francii. Alexisovi (Félix Lefebvre) je 16 let, je to blonďatý a modrooký hezounek, který si právě užívá prázdniny a někdy se nudí. Když si vyjede na člunu a chytí ho bouře, zachrání ho výmluvný a charismatický David (Benjamin Voisin), který je o dva roky starší. David je sebevědomý, rád mluví a okamžitě si plachého Alexise oblíbí. Přátelství je vzájemné, a i když je Alexis zprvu zaskočen, brzy se bezhlavě vrhá do bouřlivého vztahu. Léto, slunce, výlety lodí a společné vyjížďky na Davidově motorce jsou na denním pořádku a život by nemohl být krásnější a jednodušší, kdyby nebylo Davida, který tu a tam dělá divné věci. Jezdí nebezpečně rychle, v serpentinách se jen těsně míjí s auty a vysloveně hazarduje s životy obou. Alex se samozřejmě bojí. Pak dochází na poněkud morbidní scénu, kdy David nutí Alexe uzavřít slib, že kdokoli ze nich zemře jako poslední, musí tančit na hrobě toho druhého.

 

Félix Lefebvre (na snímku vpravo): „Když jsem se poprvé viděl s Benjaminem, napadlo mě: Vůbec nevypadá jako David! Navíc jsme si tak podobní, že bychom mohli být bratři. Ale později jsem si říkal, že to byla hloupost, protože od samého začátku mě hraní s ním vážně bavilo. Je zvláštní poslouchat partnera na place, s kterým máte od první chvíle takovou chemii. Taková souhra je velmi uklidňující – hned máte do hraní větší chuť.“

Chybí hlubší pohledy

V téhle chvíli už je divákovi jasné, a nakonec Alexisovo vyprávění to odhaluje už na začátku filmu, že David brzy zemře. Otázkou je, jak a proč a vyvstane i další otázka. Proč by to mělo někoho zajímat? Léto 85 totiž docela extrémně klouže pouze po povrchu věcí a událostí. Obě hlavní postavy, David a Alexis, jsou nepopsanými postavami bez jakékoli hloubky. Jeden je rebel a šílenec, druhý je ten dobrý a plachý se zlatým srdcem. Ačkoli jsou tu a tam naznačena témata, Davidvo úspěšné provozování obchodu jeho nedávno zesnulého otce, Alexisova dělnická rodina, Ozon ve skutečnosti nemá zájem ponořit se hlouběji do jejich postav, aby jim dal více charakterových rysů.

Film neoslní, ale zaujme

Léto 85 je film, který odpovídá svému názvu. Názvu, který naznačuje nekonečný sentiment. Chlapci jsou hezcí, chemie mezi nimi funguje, jak má, ale onen sentiment se táhne filmem jako červená nit, a to je na silnější prožitek trochu málo. Kluci se zkrátka nějak dali dohromady a ona tak proklamovaná, žhavá láska, táhnoucí se celým filmem, diváka neoslní. Tragédie, která celý film ukončí, je jen vyvrcholením klasického a tisíckrát opakovaného příběhu. Smrt, provázející milenecký vztah mladé dvojice je vždy dojemná, ale Ozon z ní udělal napůl tragickou, napůl veselou či irelevantní záležitost.

 

Benjamin Voisin (na snímku vpravo): „David je záhadný mladý muž, je zároveň přitažlivý a přitom zneklidňující. Ještě týdny poté, co jsem roli dostal, mi to celé přišlo trochu vágní – těžko se mi ta postava chápala. S Françoisem jsme o ní dlouze diskutovali a utkvělo mi, jak Davida přirovnával ke škorpionovi, pomalému, zvláštnímu a fascinujícímu tvorovi, který vás na první pohled přitahuje, ale když se podíváte jen trochu lépe, spatříte jeho jedovatý ocas, s nímž je připravený kdykoli zaútočit. Mým cílem tedy bylo stát se takovým škorpionem.“

Na druhé straně jde o film, který vás nenechá chladnými, a to především díky genialitě režiséra, který dokázal i při povrchních pohledech zúročit onu hořkosladkou chemii dvou dospívajících kluků, objevujících svou sexualitu. Velký podíl na tom mají samozřejmě i oba hlavní představitelé, mezi nimiž ona chemie dokonale funguje. Režisér François Ozon se nijak netají tím, že určitým způsobem čerpal i z vlastního dospívání a ze svých vzpomínek na prožitá osmdesátá léta. V každém případě je Léto 85 skutečně výjimečným filmem, který si na homosexualitu jen nehraje a ukazuje ji jako rovnoprávný milostný, i když tragický vztah.

 

Vložil: Pavel Přeučil