TV RECENZE Znepřátelený domov, zmizelá dcera nebo ukrajinští mafiáni. ČT věnuje týden současné slovenské kinematografii

Foto: ČT (stejně jako další fota v článku)

Popisek: Asi nejznámějším slovenským filmem, který bude ČT vysílat, je Čára. Čili Čiara Petera Bebjaka, jeden z nejnavštěvovanějších filmů u našich sousedů. Po letech se v něm objevila i Emília Vašáryová v roli maminky hlavního hrdiny

FOTO, VIDEO Příští týden ve všední dny bude hlavní vysílací čas na ČT 2 patřit současným slovenským filmům. Ve výsledku se tak dočkáme pěti různých filmů od tří slovenských a jednoho ukrajinského režiséra. Pojďme se podívat blíže alespoň na první tři snímky. Na co se tedy můžeme těšit?

Slovenský týden odstartuje v pondělí snímkem Marka Škopa Budiž světlo (2019). Komorní drama pojednává o muži středního věku Milanovi pracujícím v Německu, který se na Vánoce vrací za svou rodinou na Slovensko. Během pobytu doma postupně zjišťuje znepokojivé skutečnosti nejen o dění ve své rodině, ale i v jeho rodné vesnici, o kterých neměl díky své delší nepřítomnosti ponětí.

Budiž světlo: Milan Ondrík v hlavní roli

Morální dilemata na slovenském venkově

Film se snaží kromě psychologické roviny, ve které se soustředí na vztahy uvnitř Milanovy rodiny, poskytnout divákovi i o něco širší sociálně kritický komentář. Zde je v centru zájmu izolované společenství Milanovy rodné vesnice. Tvůrci ho zde vykreslují jako uzavřené, ne moc tolerantní prostředí, ve své křesťanské morálce často pokrytecké. Zakořeněné konzervativní hodnoty obce zde narážejí na hodnoty moderního globálního světa, vůči kterému, jak se zdá, zaujímá spíše nepřátelský postoj. Jakmile se někdo vzpříčí místnímu hodnotovému systému, nemilosrdně jej ze své komunity vyloučí a nedostane se mu dalšího zastání, ať už se mu děje příkoří sebevětší. Hlavní hrdina se tak spolu se svou rodinou dostává před morální dilema, zda zůstat v komfortní zóně, kde se bude starat jenom sám o sebe a svou rodinu, nebo poslechne své svědomí a přispěje k dosažení širší spravedlnosti i za cenu vyčlenění z bezpečí obecního davu.

Rodina, nebo společenská angažovanost?

Film ožehavé téma zpracovává poměrně decentně a nenápadně. Začínající vztahové drama vygraduje v disputaci na téma morálky relativně přirozeně. Nevím ale, jestli minimálně v případě postavy faráře nakonec nevyhrocují tvůrci jeho náboženskou zaslepenost až příliš. Je také škoda, že vedlejší postavy reprezentující vesnický mikrokosmos nedostávají více prostoru. Tato kondenzace sice prospívá psychologické rovině rodinných vztahů, ale už ne tolik globálnější rovině sociálně kritické.

Slovensko je, alespoň mimo velká města, stále silně katolické

Formální stránka filmu je taktéž velmi decentní, nijak na sebe neupozorňuje a snaží se zůstat neviditelnou, k tomu dopomáhá také absence hudebního doprovodu. Vše se zde soustředí především na herecké výkony, které jsou dostatečně civilní a v jejichž čele stojí působivý herecký výkon Milana Ondríka v hlavní roli.

V druhém snímku Sklep (2018) se dostáváme lehce do žánrových vod kriminálky a thrilleru, i když půdorys tvoří znovu vztahové drama. Ze všech pěti filmů je Sklep projektem s největším mezinárodním přesahem. Na režisérskou stoličku zde usedl ukrajinský režisér Igor Vološin, před kamerou potom můžeme v ústředních rolích vidět jednak ukrajinskou herečku Olgu Simonovou, ale především francouzského herce Jeana-Marca Barra, kterého můžeme znát například z dnes již kultovní Magické hlubiny.

Ústřední dvojice, Ukrajinka Olga Simonova a známý francouzský herec Jean-Marc Barr

Zmizení dcery na pozadí manželské krize 

Ústředním bodem snímku je kriminální zápletka o pohřešované mladé dívce, která se ztratí při cestě z diskotéky. Za nedlouho poté se rozbíhá vyšetřování, v jehož centru ale nefigurují ani tak policejní vyšetřovatelé, ale spíše rodiče zmizelé dívky. Samotný kriminální děj není nijak zvlášť objevný a jeho rozřešení vám pravděpodobně velké překvapení nepřinese. Vyšetřovací syžet zde ovšem ani nemá být tím nejdůležitějším. Kriminální linie je totiž odkrývána velmi pozvolna a velká část dění se pak soustředí na problematický vztah ústřední dvojice rodičů. Tragická událost funguje jako katalyzátor proměny jejich vztahu. V poslední třetině pak dostávají dramatické události větší spád a od psychologického dramatu se začneme více přesouvat k thrillerovému žánru. Ve výsledku se však stále věnujeme především psychologii hlavních postav a jejich konečnému smíření nejen s tragickou událostí, ale i se sebou samými.

A proč se film jmenuje Sklep, slovensky Pivnica... 

Jak už jsem naznačil, děj plyne velmi pomalu a navzdory námětu operujícímu s motivem otce beroucího spravedlnost do vlastních rukou, se nejedná o žádnou strhující thrillerovou jízdu. Formální stránka je záměrně velmi střídmá. Převážně ruční kamera Martina Žiarana dopomáhá atmosféře syrového venkovského prostředí. Doprovodné hudby zde není mnoho a když se objeví zůstává dostatečně minimalistická a nenápadná. I když snímek pro mne osobně při své celkové zádumčivosti zůstával místy zbytečně enigmatický a neujasněný jak v rovině psychologie postav, tak v rovině celkového vyústění, dokáže prodat několik emociálně intenzivnějších scén a jeho postavy vám tak nejsou zcela lhostejné. Na tom mají velký podíl také slušné herecké výkony. V samotném závěru se pak trpělivý divák dočká katarze i určitého myšlenkového přesahu.

V případě filmu Čára (2017) zůstaneme na poli thrillerového žánru, a to v čistší podobě, než tomu bylo u filmu předešlého. Zápletka se točí kolem pašovaní cigaret a ilegálních imigrantů skrze hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou v mezní době, kdy měli naši sousedi vstoupit do schengenského prostoru a začalo se zpřísňovat zabezpečení hranic. To mělo logicky kriminálním živlům výrazně znesnadnit jejich počínání. Hlavní postavou snímku je hlava slovenského gangu pašeráků Adam, který musí splatit dluh bossovi ukrajinské mafie. Následně se rozehrává nebezpečná série událostí, které mají pro mnoho postav fatální důsledky.

Čára je plnokrevná gangsterka, která vypráví o Adamu Krajňákovi (Tomáš Maštalír), který se kromě svých tří dětí, ženy Alexandry (Zuzana Fialová) a ovdovělé matky (Emília Vašáryová) stará o chod organizované pašerácké skupiny

Gangsterka na slovensko-ukrajinský způsob

Peter Bebjak natočil v podstatě gangsterský film se všemi jeho proprietami. Máme zde ambivalentního hlavního hrdinu, který, ačkoli stojí mimo zákon, má svůj vlastní morální kodex a díky tomu s ním můžeme alespoň částečně sympatizovat. Máme zde taky dobře známé mafiánské praktiky jako stříhání prstů nebo házení lidí do řeky s šutrem přivázaným k noze. Postavy také často pronášejí nejrůznější floskule o důležitosti loajality a rodiny. To všechno k mafiánskému filmu patří, ale můžeme tyto prvky vnímat také jako přežité klišé. To ovšem nemusí být vůbec na škodu, pokud ve výsledném filmu fungují. Řekl bych, že v případě Čáry z velké části fungují, ale občas něco drhne. Někdy zkrátka působí ono ostentativní mafiánství až příliš chtěně. Také by nebylo na škodu více prokreslit některé charaktery, přesněji řečeno jejich vzájemné vztahy. Fatální peripetie, kterými si jednotlivé postavy procházejí by potom mohly mít na diváka daleko větší emoční dopad, zvláště když v rovině režijní inscenace Bebjak dokáže tyto dramatické vrcholy zpracovat vcelku působivě a nápaditě.

Ve filmu se logicky objeví i kriminál

Tím se tedy dostávám ke kladům tohoto filmu. Tím hlavním je především celkově kvalitní formální stránka. Režisér se společně s kameramanem Martinem Žiaranem postaral o působivý vizuál, který do velké míry spoléhá na, ač syrové, tak atraktivní okolí slovensko-ukrajinské hranice a dokáží z něho vytěžit maximum.

Pašeráci

Kolorit a svéráz tohoto prostředí a jeho obyvatel dává filmu zásadní přidanou hodnotu ve formě unikátní atmosféry. Hlavní dějová linka je tak záměrně prokládaná specifickými rituálními obřady od křtin přes svatbu až po pohřeb, což dopomáhá komunitní charakter lépe postihnout. K tomu také přispívá doprovodná hudba, pracující se slovanskými folklórními rytmy.

Horor a satirický thriller na konec

Pokud vás žádný z výše jmenovaných snímků nezaujal je zde ještě možnost, že by se vám mohl líbit jeden ze dvou zbývajících, na které se v tomto článku nedostalo. Buď horor Trhlina, další film Petera Bebjaka, nebo thriller s prvky satiry Kandidát Jonáše Karáska. Každopádně za sebe musím říct, že ačkoli ke každému ze tří rozebíraných filmů jsem měl nějaké výhrady, obecně lze říct, že se jedná o kvalitní filmová díla. I současná slovenská kinematografie má co nabídnout a byla by škoda nestrávit s některým z těchto filmů alespoň jeden filmový večer.

Vložil: Tomáš Vahala