RECENZE Pryč s tím, co nás učili. Přečetli jsme Novákovu kritizovanou knihu o Milanu Kunderovi. A hodně se nám líbila
02.10.2020
Foto: Nakladatelství Paseka
Popisek: Kundera; Český život a doba
Jestli něco o knize Jana Nováka zůstane platné ještě za řadu let, bude to ta kontroverze, která ji celkem zbytečně doprovází. Jen za poslední týden jsem mohl číst (a četl) řadu textů, Milanem Uhdem počínaje a Ladislavou Chateau konče, jež se vůči pozoruhodné publikaci Paseky a Arga staví. Důvod?
Je to prosté. Osobní inklinace k Milanovi Kunderovi, snaha o jeho ochranu. Ve všech případech zůstává merit titulu, obohacení Kunderou, zcela mimo zájem. Do popředí těch všech kritik Reflexu, Tvaru, ĎASu a dalších se staví vždy jen určitá marginálie, na níž se následný text točí. Špatný autor, senzacechtivý, bulvární, drzý a opovážlivý, nechápavý…
Mou snahou zcela jistě nebude hodnotit autora, proč bych to dělal, ale knihu jako celek.
Hned úvodem řeknu, že Milan Kundera je pro dnešní mladou generaci téměř zapomenutou postavou. Jistě jim jeho nacionále něco řeknou, ale o žádný hlubší prožitek se nejedná. Úroveň znalosti typicky vzdělaných lidí bude asi na té úrovni, že Mácha se proslavil sepsáním Kytice. Proto je víc než nutné být upřímný v tom duchu, že Novákova touha vytvořit takto hodnotné dílo byla dána nejen jistou provokativností, ale především potřebou vyplnit temná místa. Úmyslně nepíšu, že se jedná o místa prázdná či neznámá.
Kundera byl jistě významnou postavou za samizdatu, kdy k němu vzhlíželo zahraničí, kdy se o něm hovořilo jako o nositeli myšlenek. Zvítězil Havel. Tahle Kunderova prohra je bezesporu zakořeněna nejen v autorovi, ale rovněž v jeho okolí. Ale ani o tom kniha není. Jde o zevrubného průvodce, o jakýsi bedekr života Kunderovy rodiny, o interpretaci jeho díla. Jakkoli může být nepřesná nebo neúplná, cením zejména snahu, čas strávený v archivech, a především u rozhovorů s lidmi, kteří Kunderu znali. Samostatný zdroj pro vědeckou práci v podobě „rozhovorů pořízených pro potřeby této knihy" je okouzlující pramen.
Navíc bych ještě podotkl, že ačkoli je autor pranýřován pro předem daný a promyšlený pohled, jenž má Kunderovi ublížit, není tomu tak. Pasáže, kde Novák neví, uvede přesně tímhle slovesem. Prostě neví, nepodařilo se mu to zjistit, netuší. Ale nestydí se za to. A ještě jedna poznámka; jestli je neautorizovaná biografie ´Kundera; Český život a doba´ příliš osobní, jak někteří tvrdí, nerozumím, proč nedají rovnítko nebo jakékoli porovnání s fantastickou knihou ´Prezident lidskosti: Životní příběh Emila Háchy´ Víta Machálka. Ta je svým rozsahem srovnatelná, vědeckým přístupem (primárními zdroji) je ovšem mnohem preciznější, obtížnější a cennější. I přesto se Machálek nebojí uvodit a uzavřít knihu tím, jaký podle jeho názoru (a znalostí) Hácha byl. Proč se to u jednoho odsuzuje a u druhého přehlíží, tomu nerozumím.
Osobně jsem Milana Kunderu nezažil, neučil se o něm nikterak hluboce, vždy mne míjel. Jeho knihy jsem četl všechny, ale zase si položím ruku na srdce a zeptám se, kdo se dnes podívá na Jirešův Žert. Ano, moc těch lidí nebude. O Kunderovi, který od roku 1975 žije ve Francii, se toho napsalo hodně.
Nejvíce pozornosti (od roku 2008) přineslo jeho udání západního agenta Miroslava Dvořáčka. Kundera to odmítl, řada jemu nakloněných vědců také. Respekt, který s touto informací přišel, nikoli. ÚSTR, co si vybavuji, také trvá na platnosti policejního záznamu. Má zkušenost ze čtení zhruba čtyř tisícovek dokumentů StB a SNB je taková, že policisté tehdy příliš nechybovali. A když, vždy daný nonsens po čase podtrhli a rukou přepsali. To se dělo ve všech případech; od vesnických donašečů po akci Kanál, když už jsem u toho samizdatu.
Dojem z Novákovy knihy na mne udělal nejen obsah, ale i vazba, fotografická a dokumentární příloha, obsah, rešerše. Všechno slouží k dalšímu pátrání po osudu Milana Kundery všem, kdo o něj stojí. Pro ostatní budiž povzbuzením, že titul lze číst odkudkoli. Kapitoly jsou svižně psané, jsou stavěny epizodně, tedy mají svůj začátek a konec. Pakliže se prý Novák otírá o Kunderova otce, moc si to nemyslím. Novák drtivou většinu textu shrnuje a popisuje, nehodnotí. Jestli si myslí, že Kundera onoho Miroslava Dvořáčka udal, tak ať si to myslí. Já na Kunderově místě nestál a hodnotit ho nebudu, nepřísluší mi to.
Velmi přínosná kniha, jejíž recepce se scvrkla na souboj zastánců a odpůrců dnes už žijící legendy, má ještě jedno pozitivum. A tím je fakt, že jak už jsem řekl, Kundera je bohužel víc a víc zapomínán. Nesnesitelná lehkost bytí je z roku 1984 a výše uvedený románový debut Žert vyšel roku 1967 v nakladatelství Československý spisovatel. Po revoluci vydaná Pomalost, Totožnost a Nevědomost mne minuly, francouzsky bohužel nehovořím. Na novinku Slavnost bezvýznamnosti (2020, čeština) se ale těším.
P. S. hodně zajímavá a trpká je kapitola o Philipu Rothovi a jeho návštěvách v Praze. Tam začněte, abyste si o Milanovi Kunderovi udělali obrázek. Pokud vás jeho přístup k Rothovi a své osobě neodradí, vyhráli jste. Dokázali jste totiž získat odstup a zapálit se pro obsah. Tím je totiž život nezastupitelného Milana Kundery, nikoli, jak se řada odborníků mylně domnívá, Jana Nováka.
Vložil: Zdeněk Svoboda