RECENZE Tentokrát slabší Dominik Dán: detektivka ´Nevinným se neodpouští´
29.09.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Dominik Dán
Dominika Dána mám rád dlouhé roky. Čtu ho dlouhé roky a stejně tak dlouho ho chválím. Tentokrát ve výčtu pozitiv uberu. Jeho nejnovější román (Slovart), původně vydaný na Slovensku v roce 2014 jako volné pokračování bezvadné knihy Na podpatcích, byl takový vláčný. První půlka skvělá, druhá už mi přišla hodně natahovaná a chvílemi jsem se dokonce nudil. A to v případě slovenského barda nebývá zvykem.
Říká se, že čím víc máme přátel, tím je život snazší, ale ne vždycky je tomu tak – často lezou řádně na nervy. Zvládnout výstřelky nevázaných kamarádů vyžaduje pořádnou dávku trpělivosti, dokonce se může stát, že svými hloupými nápady mohou dohnat až k sebevraždě. Pak už jen rozpačitě stojí nad hrobem, nechápavě kroutí hlavami a stále dokola si kladou otázku: Kdo za to může? Nikdo nechce být viníkem, nikdo nechce nést zodpovědnost za smrt kamaráda, nikdo nechce cítit vinu. Životní cesty se občas tak nečekaně zkříží, osudy lidí tak neuvěřitelně propletou a zkomplikují, že se i z obyčejné náhody může stát případ. Nakonec musejí přijít detektivové Krauz a Chosé a pomoct při hledání pravdy. Najít ji mohou, to dokážou, ale zbavit někoho viny – na to právo nemají. Některým kamarádům se odpouští těžko, a nevinným se nedá odpustit vůbec.
Tolik k anotaci.
Stejně jako krásná obálka knihy (Dodo Dobrík), i její znění se váže k ústřední dějové linii. V ní jde o partu kamarádů, kteří se znají prakticky od základky. Miriam, Michal, Peter, Ivan, Lucie, Roman, Norbert, Nora... Ti všichni se nějakým způsobem prolínají, autor vykreslil opět velmi dovedně jejich charakterové vlastnosti a leckdy pohnuté osudy (Miriam). Ty obzvláště vynikají ve chvíli jejich společné dovolené v Chorvatsku, a později taky během křížového výslechu. Až po posledních větách téhle slovní přestřelky vám dojde, co se vlastně stalo. A pak nastane překvapení, ticho. Jenomže to jste pořád ještě v polovině knihy.
Jak už tomu u Dominika Dána bývá, i v aktuálně vydané próze je hned několik linek. První se týká mrtvého podnikatele, o němž to vlastně všechno je. Pak tu máme bezvadně vykreslený osud jednoho paragána (Bronka), z něhož se nejprve stane narkoman, později očima zákona vrah a ve finále očima bratislavské mordparty oběť.
Jde o chlapa, ke kterému jsem tolik nepřilnul. V první půlce knihy jsem na něj narazil snad jen párkrát a vždycky jsem se těšil spíš na to, co se děje v Chorvatsku u výše zmíněné party kamarádů. No a pak tu máme samozřejmě i soukromý život policistů. Ten mi protentokrát přišel nejen zdlouhavý, ale i nudný. Nejdřív jsem se zasmál, když kriminalisti řešili, proč jeden z kolegů pošle manželku samotnou do Itálie, neřkuli na čtrnáct dnů, ale pak už toho bylo moc i na mě.
Recenzovaná novinka Dominika Dána určitě nebude v žebříčku jeho tvorby na prvním místě, což bezesporu uzná i on. Jde o lehce nadprůměrnou kriminálku s jednou senzační zápletkou, která ovšem skončila až moc brzy. Jako vždy chválím překlad Jana Hanzlíka, který si stále zachovává tu unikátní kombinaci nespisovnosti, vulgarit, hovorového jazyka...
Vložil: Zdeněk Svoboda