RECENZE Fin, který po padesáti letech dobyl Hollywood. ´Věrný čtenář´ Maxe Seecka
25.09.2020
Foto: Wikimedia Commons
Popisek: Max Seeck
Co si finské literatury týká, přiznávám bez mučení, že dost plavu. Vybavím si snad jen Arto Paasilinna a Daniela Katze. Zbylá jména, pokud nejde o severskou literaturu jako takovou, mi splývají. Necítím dokonce ani ten lapidární rozdíl mezi tamními vztahy, zejména pak mezi Švédském a Finskem.
Naštěstí na mě není komparatistická studie o Kambanovi či Andersenovi a jejich antropologickém přesahu. Pro recenzi jsem se zaměřil na téměř neznámého (*1985) autora, jehož knize se podařilo nevídané; vybral si ji pro seriálovou adaptaci prosluněný Hollywood. Doplním, že je to vůbec první finské dílo od roku 1954, které poslouží coby předloha pro audiovizuální tvorbu na západním břehu Ameriky.
„Žena slavného spisovatele Rogera Koponena je zavražděna v jejich luxusním domě na břehu zamrzlého zálivu. Na sobě má slavnostní šaty a ve tváři hrůzostrašný škleb. Případu se ujímá mladá inspektorka Jessica Niemi. Brutálních vražd postupně přibývá a záhy je jasné, že je na stopě sériového vraha. Nejedná se přitom o nahodilé vraždy, záhadný pachatel se vždy inspiruje hrůznými činy popsanými v Koponenových thrillerech. Je šílený, nebo jde o něco osobního? Podaří se Jessice zastavit vraha, který zná každičký detail knih dokonce lépe než sám autor?“
Než se dostanu k detektivce, představím autora. Určitě bude dobré ho sledovat i v budoucnu.
Jde o poměrně mladého muže, jehož škála dovedností precizně kopíruje tuto generaci. Tak tedy; marketingový podnikatel, spisovatel, filmový producent a scenárista, který má dosud na svém kontě pět knih. Všechny je vydalo legendární finské nakladatelství Tammi, které je spojováno s úspěchem snad už od konce druhé světové války. Kdybyste se náhodou rozhodli pro hlubší studium, Tammi sídlí v Helsinkách a mezi jeho aktuálně nejžádanější tituly patří právě Seecke (Pahan verkko, Zlá síť) a Leena Lehtolainen, respektive její 15. případ s Marií Kalliovou. Lehtolainen mimochodem přečtete taky v češtině, vydával ji Hejkal.
Seeckova předposlední tvorba, kterou jsem mohl díky nakladatelství Cosmopolis recenzovat, spatřila světlo světa v roce 2019. Do té doby Seeck napsal už tři romány, za které si odnesl Cenu Čestného detektiva Finské detektivní společnosti a rovněž Storytel Awards. Psát umí, to je jasné. Poměrně věrně kombinuje překvapivé zločiny s matnými, až filmovými postřehy (stěrače olizují sklo, na obloze letí letadlo...) a pointa taky nechybí. Věrný čtenář je především o zvratech. Jak se budete posouvat v ději, což díky krásnému překladu a svižnému tempu půjde samo, zjistíte, že ne každá oběť je obětí, a ne každý zločinec bývá tím, za koho jej policie považuje. To tedy klobouk dolů, to Seeck zvládnul excelentně. Šponoval hranici vyšetřování (pátrání) do chvíle, kdy se zkrátka dozvíte, že oběť mohla přežít, a že to vlastně vůbec nebyla oběť, ale strůjce zločinu.
Věrný čtenář je vynikající detektivka. Cokoli dalšího řeknu, vás navede na stopu a připraví o zážitek. Snad jen něco... Kniha je napsána lineární er formou. Od prvního zločinu se šine po cestě, na které nacházíte oběti, potkáváte nové policisty a scenerie. Jedinou odbočku tvoří reminiscence hlavní vyšetřovatelky, černovlasé Jessici. Z té si odnesete vyprahlost po životě... Ten ponurý, pohnutý osud ženy v uniformě mně osobně to dost zaskočil, protože pár scén bylo skutečně drsných, nepředstíraných. Věrného čtenáře proto určitě doporučím. Pozor si dávejte i na hravou a barvitou češtinu vynikající tlumočnice Emy Stašové. Z té by měl radost i Karel Čapek...
Vložil: Zdeněk Svoboda