Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová a její debut Zpupnost. Překvapivě dobrá detektivka

22.09.2020
RECENZE Bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová a její debut Zpupnost. Překvapivě dobrá detektivka

Autor: Hans Štembera

Popisek: Adriana Krnáčová je manažerka a politička. V letech 2014 až 2018 byla primátorkou a zastupitelkou hlavního města Prahy, mezi lety 2015 až 2020 byla členkou hnutí ANO 2011

Předsudky zahodit. A zakopat pod zem, chtělo by se mi říct, protože jsem se stal obětí své vlastní blbosti, která mi po delší době zatemnila jinak čistou mysl. Jasně, řeč je o tom, že se mi do Krnáčové knihy vůbec nechtělo. Bál jsem se reminiscencí, ublíženosti, zbytečného času nad četbou. Jenomže nakonec to dopadlo úplně jinak. Její literární debut mě dostal.

Když jsou nalezena v pražské Kolbence dvě ohořelá těla, všichni se domnívají, že jsou to bezdomovci. Mrtvoly není možné identifikovat, nikomu ale nechybí. A vedle toho se na základě anonymního udání spustí vyšetřování dlouholetých korupčních praktik v největší městské firmě, pražském dopravním podniku, vše získává jiný rozměr.

Nikdo však nepočítal s tvrdohlavým a nesmlouvavým primátorem. Ten je trnem v oku všem; svému klubu, své straně a také zločincům. Na pozadí vyšetřování brutální vraždy se tak začne odvíjet příběh odhalující praktiky z prostředí komunální politiky, kde jsou úplatní volení zástupci lidu těsně spojeni s podnikateli a kde je možné si za patřičný obnos naklonit i státní zástupce.

To, že Krnáčová vycházela z reálií, je nejen pravděpodobné, je to spíš jasné. Porady klubu hnutí ANO se konaly přesně tak, jak popsala, šéfem klubu poslanců (jistojistě jde o Jaroslava Faltýnka) byl totožně ´empatický´ muž, kanceláře primátora jsou doopravdy odděleny od zbytku rady města, pražský dopravní podnik je plný historické špíny. A hlavní negativní postava ukrývající se pod přezdívkou Krocan? Asi málokdo pochybuje o tom, že jde o obézního podnikatele Rittiga. Ale i kdyby tomu tak nebylo, nejsem tu od toho, abych opravoval faktické odchylky. Mně šlo především o jednoduchou odpověď na otázku, zdali se Krnáčové kniha bude dát číst. Zdali bych ji doporučil. Odpovědi znějí v obou případech kladně. Ano, četla se senzačně, ano, doporučil bych ji dalším.

Adriana Krnáčová jako pražská primátorka nenechala žádnou negativní pachuť. Co si ale pamatuji, byla její často neuvážlivá a nepřipravená slova. Respektive projevy, slavnostní řeči, výstupy před televizními štáby. O tom víc mě zarazilo, jak dovedně a jistě spojila linie ve své knize, ač se obecně ví, že Krnáčové minulost neměla s literaturou mnoho společného. Nechci moc vyzrazovat, ale něco přeci jen musím.

Kniha, která čítá bezmála tři sta hustě popsaných stran, mě zpočátku dělala potíže. Ocitl jsem se na tenké ploše v tom smyslu, že jsem se neměl moc šancí orientovat. Dostal jsem se k ohledání místa činu, do laboratoře jakéhosi docenta, do PR týmu, k lobbistům, k šéfovi úřadu vyšetřování, na státní zastupitelství. Bylo toho hrozně moc, co mě zprvu odtahovalo. Pak ale nějakým zvláštním způsobem nastal zvrat. Zapříčinila ho ryze mužská orientace v problematice (smrt, vražda, únos) a ryze ženský cit pro detail (ta krev nepůjde vyprat). Poté jsem si vypsal zhruba sedm lidí; od primátora, jehož se někdo pokusil zabít ve služebním autě, přes ředitele DPP (na jehož nominaci během Krnáčové působení měl jednoznačný vliv výše uvedený Jaroslav Faltýnek), až po zmíněné lobbisty či náměstka na vnitru, kde ostatně autorka také působila. Takové lehké naťuknutí by se našlo i v případě jednoho přepisu fiktivních SMS, které zcela jistě patřily do stylu mluvy Andreje Babiše (...tak je odvolejte... to nejde...).

Co ale dominovalo, bylo napětí. Krnáčové se totiž podařilo odstoupit od politiky a vnést do své knihy čistý detektivní žánr. Navíc takový, jež lze pochopit; obchod s bílým masem, touha po prasárnách u lidí, kteří na ně mají. Tímto způsobem spojila dávné a odložené vyšetřování mordu a popsaných praktik v Ostravě a přesunula se do Prahy. Ani mně, který četl tisíce knih, do poloviny románu nedošlo, jak to spolu souvisí. A to především proto, že jsem se soustředil na autorku, hledal, co bych jí vytknul, místo abych sledoval děj.

Když se to všechno nakonec spojilo ve zdánlivý happyend, který se v případě pražského DP nebo podnikatele Rittiga ve skutečnosti nekonal, říkal jsem si, že to byla fakticky dobrá kniha. Pakliže se na ni někdo bude dívat skrz prsty, je to jeho chyba, až tolik nadprůměrných detektivek z českých luhů a hájů totiž nevychází.

Vytknout bych chtěl název – Zpupnost. To slovo se v románu objevilo snad jednou, a přesto mě bouchlo do očí. Osobně takový termín nepoužívám, nemám ho osvojený a nelíbí se mi. Na děj to samozřejmě žádný vliv nemá. Líbila se mi naopak grafická stránka, obálka Jiřího Troskova, která právě výrazu zpupnost dává smysl (rouhání bohů a sochy svatých na Karlově mostě). Svůj kus práce odvedli i redaktoři nakladatelství Kalibr (Euromedia) Tomáš Dimter a Vojtěch Staněk s Lenkou Vávrovou. Nezaznamenal jsem chybu, přepis, věty nejsou rozvleklé, přídavných jmen je mnoho, čeština rozhodně neplakala.

Celkový dojem je nadmíru pozitivní. Jak jsem řekl, byla moje hloupost místo k ději přistupovat k románu jako k politické zpovědi plné křivd...

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace