Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Hodně sexu, vtipu a... absence literatury. Převážně zdvořilý Leopold, novinka Michala Viewegha

20.09.2020
RECENZE Hodně sexu, vtipu a... absence literatury. Převážně zdvořilý Leopold, novinka Michala Viewegha

Autor: stránky spisovatele

Popisek: Michal Viewegh

Jestli někdo po revoluci kráčel mílovými kroky na Olymp šoubyznysu a skutečné literatury, pokud tedy něco podobného existuje, pak to byl Michal Viewegh. Sebejistý, popudlivý, místy domýšlivý, ale vždy přesvědčivý a okouzlující spisovatel, jehož Báječná léta pod psa anebo Andělé všedního dne mají stále vypovídající hodnotu; jsou vynikající. Ano, pak nastal zvrat, prasknutí aorty, trpký a krkolomný návrat do normálního života. A spolu s tím taky návrat ke kořenům, k románové tvorbě. Jestliže totiž hodnotím autora jako spisovatele, fejetonům a povídkám bych se raději vyhnul, jde o nebe a dudy.

Leopold, novinář ve středním věku, s mírným pupkem, trochu plešatící a žijící ve stereotypním manželství s Nelou, má až nutkavou potřebu vyjadřovat se ve verších a za všech okolností zůstávat zdvořilý, což ho občas dostává do velice prekérních situací. Ani v nejčernějším snu by ho však nenapadlo, že když se rozhodne doprovodit svou ženu, povoláním učitelku, její dvě kolegyně a tchýni na hudební festival Sázavafest, podstoupí jeho život zatěžkávací zkoušku.

Tak zní oficiální anotace titulu, jenž zdobí překrásná obálka i vazba. Když jsem vzal tu knížku Ikaru do ruky, měl jsem z ní radost. Četba samotná, na to, že ho jako autora sleduju snad dvacet let, už tolik radosti nepřinesla.

Michala Viewegha nemusíme představovat. Zlom v psaní, které kdysi vyučoval, ano. Poté, co byl operován (2012), musel se naučit prakticky všechno znovu a zřejmě i dnes zůstává závislý na své rodině. Jde o skutečnost, jakou nelze vymazat a ani přehlížet. Viewegha to do jisté míry svazuje a vnitřně ničí. Je to cítit z mnoha bilancujících textů, nejvíce mě snad zaskočil v knize Bůh v renaultu (2017), kterou jsem ostatně recenzoval.

Autor se zkrátka nesmířil s údajnou křivdou, která se mu stala. Nemohu ho, jak správně uvádí Talmud, hodnotit, pakliže jsem nestál na jeho místě. Co však hodnotit chci, je stávající próza.

K ní jako první pozitivum mohu nadnést, že jde o vtipnou knížku, kdy se autor konečně vyhnul zdůrazňování svého utrpení a palčivého osudu. Neopominul sice typickou sebekritiku (vlasy, břicho, penis), ale v tomto duchu bych ho pochválil. Stejně tak odskakují dialogy, sazba mi vůbec nevadila, neviděl jsem jedinou gramatickou chybu, což není běžná praxe. Nejpodstatnější ovšem je, že se přiměl dopsat dlouhý a jednotící text. Zase musím připomenout, že Viewegh má často problémy s tak banálními věcmi, jako jsou klíče v zámku, a sepsat román je pro něj stejně složité, jako pro nás simultánně překládat zápas amerického fotbalu. Ne, opravdu to nechci shazovat.

Fakt, že po fejetonech a povídkách (Povídky o nelásce, Mým vrstevníkům a jiné fejetony, Muž a žena…), zkrátka po kratších literárních útvarech, vyplodil takhle dlouhý a srozumitelný text, je na metál. Za snahu, za píli, ale především za vůli.

A nyní negativa, ač jich nebude tolik. Jak jsem zvyklý od autora čekat propletené zápletky a místy i pointu (Mráz přichází z Hradu, Biomanželka), tady mi to něco navíc chybí. Když budu velmi upřímný, Převážně zdvořilý Leopold je literárně o ničem. Jde o povídání na pozadí čtyř osudů, které se mísí, proplétají. Slovy, činy, milostnými akty. Zcela přesně rozumím tomu, že si Viewegh pomáhal dialogy, jelikož se na ně snáze navazuje (ženy, voda, profesor), ale příště určitě doporučím i rozsáhlejší češtinářské útvary.

A to je vše zlé, co bych chtěl říct, tedy napsat.

Knížka je to hezká, čte se rychle a sama, několikrát jsem se u ní zasmál. Problém byl jen v tom, že ji napsal Michal Viewegh, jehož jsem poprvé potkal před těmi osmnácti lety face to face a od kterého jsem vždycky čekal víc. Každopádně jsem moc rád, že na té knize není absolutně vidět, jak složitě musela vznikat, což je kumšt hodný mistrů.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace