RECENZE Golem Gustava Meyrinka. Víc říkat netřeba
17.09.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Gustav Meyrink
Oskar Baum, Max Brod, Franz Janowitz, Franz Kafka, Paul Leppin, Gustav Meyrink, Hugo Salus, Egon Erwin Kisch, Ernst Weiss a konečně Franz Werfel zakončuje seznam německých spisovatelů žijících v Praze. Pokud lze některé z nich vypíchnout, pak to po Kafkově boku bude právě Werfel a Meyrink. Brodův přínos pro literaturu vnímám především v péči o Kafkovu pozůstalost, a to navzdory jeho přání, aby se to nikdy nestalo.
Protentokrát jsem si v KrajskýchListech.cz připravil legendárního (der) Golema z roku 1915 (první ukázka z rozpracovaného románu vyšla už roku 1911 v časopise PAN), jehož české vydání spatřilo u Topiče světlo světa v roce 1917. Od té doby se dostal na knižní pulty mnohokrát, vždy vděčně přijímaný fanoušky četby, jelikož Golem patří mezi skutečné legendy světové prózy.
Nejnovější vydání navíc provází původní překlad Hanuše Karlacha. Kdo neví, o jakého barda v oboru se jedná, nechť hledá. A najde. Pro znalce německé literatury snad jen vsunu Güntera Grasse…
Karlachův překlad má to kouzlo, že plyne krásně, volně, až tak čapkovsky hravě, a přitom nepomíjí původní sílu a magii Meyrinkova rodného jazyka. Jestli je totiž něco, s čím se Golem (ve vydání LEDY správně uvozen malým g) souzní, je to magie, mysticismus, až foglarovsky tajemná zákoutí, po nerudovsku vykreslené postavy (jež nemají mnoho společného s tehdy vlivným ruským realismem). Je hrozně moc možných přirovnání, jež by Golem snesl. Anebo lépe řečeno; je hrozně moc věcí, v nichž je Meyrink přetištěn, převtělen, zachycen. Abych nevynechal ani grafickou stránku, pak zdůrazním, že text doprovází nenahraditelné ilustrace Hugo Steinera, na něž autor vzpomínal ještě za oceánem, kde ostatně i zemřel.
Meyrinkův slavný román podle oficiální anotace připomíná bolestnou zpověď člověka, který je přesvědčen, že mu bylo v životě strašlivě, nespravedlivě ublíženo. Hlavní postavu – Athanasia Pernatha, rytce drahokamů žijícího v židovském ghettu – pronásleduje jedna noční můra za druhou. Jako by ho řídily temné bytosti, ovíjela neproniknutelná chapadla úřední moci a pronásledovali zasvěcenci tajných spiknutí.
Pod pláštěm tmy působí záhadné a neproniknutelné síly, z tajemných důvodů sledují hrdinu cizí osoby, dochází k matoucím děsivým setkáním. Životní události jsou připravovány a řízeny bytostmi, jež rozum nedokáže analyzovat. Před očima běží expresionistické melodrama, hororová evokace magické Prahy a jejího ghetta, jež navštěvují duchové; snová próza se proplétá po dláždění temných, úzkých uliček. Pernath přitahuje groteskní zážitky jako můry jdoucí za smrtí v plamenu svíčky. Všude kolem je archaický svět alchymistů, mystiků a podivných tvorů, již se dávají bezvládně unášet životem.
Osobně nacházím Golemovo kouzlo v něčem jiném, méně popsatelném, přeci o to víc uhrančivém. Je to právě ta kombinace absolutní touhy po vykreslení a proti tomu stojící mysticismus. Troufnu si říct, že šlo o jasný autorův záměr, který díky depresím prožíval. Pakliže čtete na několika stranách až scénáristický popis domů (oxymórony) a v touze po pointě uleháte vedle hlavní postavy, aniž byste byli přesvědčení, že sníte, o čem jiném přeci čtete. O stavu mezi žitím a bytím, o odosobnění, o vtělení do něčeho nadpřirozeného. Pověst o golemovi se nabízela prakticky sama.
Meyrink svým (raným, a přeci) vrcholným dílem plným představ a divných obrazů (od voskové panny po rybí oči) dokázal zaujmout tolik čtenářů, že nezbývá než závidět. Titul vydává výše uvedené nakladatelství LEDA a my ho doporučujeme všema deseti.
Vložil: Zdeněk Svoboda