Vydejte se na výpravu za záhadami, které holýma rukama nepolapíte
07.09.2020
Foto: albatrosmedia.cz
Popisek: Patrick Svensson
Je až neuvěřitelné, jak málo toho o nich vlastně víme. Bestsellerová senzace ze Švédska vás zve na dobrodružnou plavbu vodami plnými vzpomínek, existenciálních záhad a… úhořů. Knihu, která získala Augustovu cena v kategorii literatura faktu za rok 2019, vydalo nakladatelství Kniha Zlín.
Od útlého dětství chodil Patrik s tatínkem chytat úhoře. Celé hodiny mlčky číhali na tuto nejpozoruhodnější rybu světa. Proč se úhoři rozmnožují zásadně jen kdesi v Sargasovém moři? Jak je možné, že na dlouhé cestě z Evropy nezabloudí? A co by nám rozluštění úhoří záhady mohlo prozradit o domovu, světě a lidském životě?
Je podivuhodné, jak málo toho o úhořích víme. Odkud pocházejí? Co jsou vlastně zač? Ryby, nebo nějaká zvláštní stvoření? Po tom pátrali vědci i filozofové po staletí, od Aristotela přes Sigmunda Freuda až po současné badatele. Avšak ani dnes, v době vyspělé vědy a techniky, neumíme zaznamenat jejich páření nebo vysvětlit, co je pohání, když se po desítkách let žití ve sladké vodě vracejí do oceánu umřít.
Švédský novinář Patrick Svensson vyrostl na maloměstě nedaleko pobřeží, kterému se často přezdívá úhoří, odmalička se zajímal o přírodu a zvířata a chodil s otcem chytat ryby. Studoval jazyky a literaturu, jako novinář psal nejprve o kulturních, společenských či politických událostech, ale časem přibyla témata z vědy a výzkumu. Věda ho fascinuje především tím, že i přes svou exaktnost nezná odpovědi úplně na všechno.
Tak vzniká prostor pro představivost a tak také vznikla Svenssonova první kniha Tajný život úhořů, která okamžitě uchvátila čtenářskou veřejnost, ovládla žebříčky prodejnosti v naučné literatuře a získala nejprestižnější švédské literární ocenění, Augustovu cenu v kategorii literatury faktu za rok 2019. Svensson ve své knize zvolil neprobádanou cestu a zkoumá úhoří otázku nejen skrze fakta, ale i osobní vzpomínky a úvahy. Vydejte se s ním na výpravu za záhadami, které – stejně jako úhoře – holýma rukama nepolapíte.
Autor: Patrick Svensson
Žánr: příroda, poznání, vzdělání
Nakladatelství: Kniha Zlín
Ukázka z knihy:
Každé ráno se setkává s rybáři, kteří se vrací do přístavu s denním úlovkem, s koši plnými tučných úhořů z Jadranu, poté se vydává do laboratoře a pouští se do práce. Silbersteinovi vysvětluje, v čem jeho úkol spočívá, a přikládá jednoduché poznámky: „Znáš přece úhoře. Lidé dlouho věděli jen o samičkách těchto tvorů, ani Aristoteles netušil, kde se samečci berou, a tvrdil proto, že úhoř vzniká z jílu. Ve středověku, a dokonce i v moderních dobách, se na úhoře mužského pohlaví pořádal hon. V zoologii, kde nám schází jakékoli rodné listy a kde to spolu živočichové dělají – zcela podle Panethova ideálu –, aniž by je předtím někdo prozkoumal, neumíme určit samce a samici, pokud tvor postrádá rozdílné vnější pohlavní znaky. To, že u nich mezi pohlavími existuje rozdíl, se musí nejprve dokázat, a to může jedině odborník na anatomii (protože úhoř si nevede žádný deník, z něhož by se dalo o jeho pohlaví cokoli vyvodit), ten je pitvá a buď objeví varlata, nebo vaječníky. [...] Zrovna nedávno se jeden zoolog v Terstu dušoval, že našel varlata, a tím pádem objevil úhořího samce, ovšem protože patrně ani netuší, co je to mikroskop, nepodařilo se mu pořídit jejich přesný popis.“
Den za dnem sedí Sigmund Freud u svého stolu v laboratoři, rozřezává úhoře a hledá, dívá se do mikroskopu a poznamenává si, pátrá po odpovědi. V mikroskopu se přece musí vyjevit pravda, na to věda přísahá, a pokud se člověk nemůže spolehnout ani na to, co mu potom zbývá, čemu jinému by vůbec mohl věřit?
Žádná varlata se však ne a ne ukázat a Freuda to čím dál víc frustruje. Každý večer v půl sedmé se vydá na procházku Terstem a jeho úzkými uličkami, kolem obchůdků a zahrádek restaurací, k moři, kde zapadající slunce mění hladinu vody v zrcadlo a skryje veškerý život tam dole, slyší, jak si přístavní dělníci povídají německy, slovinsky a italsky, cítí vůni koření a kávy, sleduje, jak prodejci ryb balí poslední kusy z dnešního úlovku, pozoruje ženy, jak si to s nalíčenýma očima šinou k hospůdkám na náměstí. To všechno vidí... a myslí na úhoře.
„Mám od té bílé a rudé krve mořských živočichů flekaté ruce, před očima jedině třpytivé mrtvé tkáně, které se mi neustále vracejí ve snech, a myslet dokážu pouze na důležité otázky, na ty, které souvisejí s varlaty a vaječníky – univerzální a zásadní otázky.“
Téměř celý měsíc pobýval Freud v jednoduché laboratoři, pohlcený jednotvárnou a neplodnou prací, až si nakonec musel přiznat neúspěch. Nenašel to, kvůli čemu přijel: samčí pohlavní orgány úhoře a odpověď na úhoří otázku. „Mučil jsem sebe i úhoře bláhovou snahou objevit samce, ale u žádného z exemplářů, které jsem rozřízl, nebylo pohlaví patrné.“
Jednalo se o první skutečný vědecký úkol mladého Sigmunda Freuda, takový si tedy zvolil osud. Několik týdnů stál u svého stolu, cílevědomě kuchal úhoře a hrabal se v jejich studených, bezvládných tělech v honbě za rozmnožovacími orgány. Dlouhé dny, zapáchající rybinou, umazaný lepkavým úhořím slizem. Aniž našel jediné varlátko. Freud prozkoumal na čtyři sta úhořů a žádný z nich nebyl prokazatelně mužského pohlaví. Věděl přesně, kde má v úhořím těle pátrat, dokázal i popsat, jak by různé orgány měly vypadat, přesto se mu nikdy nepodařilo najít, co hledal.
V jednom dopise Eduardu Silbersteinovi nakreslil úhoře proplouvajícího textem. Vypadá to, jako by měl na rtech opovržlivý úsměv. V tomtéž dopise nazývá úhoře stejným slovem, jakým dříve označil jiného, pro něj stejně záhadného tvora: „las bestias“…
Vložil: Adina Janovská