Jako mrtvola si člověk neodpočine, říká Saša Rašilov po zkušenosti, kdy prodělal zástavu srdce. TV glosář Ely Novákové

Foto: FTV Prima (stejně jako v článku, není-li uvedeno jiné)

Popisek: Saša Rašilov v seriálu Sestřičky Modrý kód. I leckdy adrenalinové služby na urgentu jsou pro jeho doktora Michala Tomáška slabý čajíček, a tak raději přešel k záchranářům.

Když je doktor nemocný, musí k doktorovi. Když je nemocný herec – doktor - v roli, starají se o něj kolegové herci, maskéři, ale také odborní poradci, a to je tak trochu pomotaný případ. Když vám nic není a přitom jste skoro mrtvola, bolí z toho celé tělo. Alespoň tak prožil úraz a následné léčení Saša Rašilov jako doktor Tomášek v seriálu Sestřičky – Modrý kód.

Je známo, že doktor Tomášek miluje adrenalin. Teď, když vychovává dospívající dceru a žije s vrchní sestrou Mery, musel skončit s ježděním na nebezpečné zahraniční mise. Dal se alespoň k záchrance a nakonec museli zachraňovat kolegové jeho. Zranění sice vypadalo nevinně, pak se ale místo pouhých pár škrábanců v obličeji projevila zlomená žebra a vnitřní zranění a na chvíli se dokonce ocitl mimo tento svět, protože se mu zastavilo srdce. Kolegové z rubavské nemocnice ovšem rychle přispěchali na pomoc a doktora Tomáška z maléru vytáhli. Musel ale podstoupit operaci. Tak se Saša Rašilov ocitl v nehybném stavu na lůžku i na operačním stole.

Zranění doktora Tomáška zpočátku vypadalo jako banální, pak se ale projevily komplikace

Čtyřicet pět minut nehybnosti

Herec prožil zvláštní okamžiky, které nebylo úplně snadné ustát, nebo spíš v tomto případě uležet. Bere to ale s humorem. „Je to zvláštní, když můžete jen ležet a kolem vás se to všechno děje. Jsme vděčný za možnost si to vyzkoušet, ale jsem ztuhlý a rozlámaný za tu tři čtvrtě hodinu. Pak jsem ještě dostal intubaci, která samozřejmě není pravá, takže nevede až dolů do krku, nicméně ani tak to není úplně příjemné,“ řekl Rašilov v rozhovoru pro Showtime. „Během toho dnešního natáčení jsem se přesvědčil, že i při takovéhle práci se dá usnout, což se mi na chvíli stalo.“

Co na to kolega, který operoval?

Roman Zach alias doktor Vilkin musel na place předvádět kousky se skalpelem, zatímco Rašilov se jen tak povaloval. Pak si všiml, že kolega dokonce pospává. „Já jsem mu to přál,“ říká. „Ono to není úplně příjemné, když se nemůžete ani hnout. A on tam tak ležel skoro hodinu. Když se dělala masáž srdce, tak jsem ho vždycky zlehýnka probudil, tak jsem viděl, jak udělal takové to 'ehhh', jak vás najednou někdo vyruší ze spánku... Ale jo, hrál to dobře,“ usmívá se nad kolegovou proměnou z operatéra v nemocného.

Kdo jiný by měl zachránit život kolegovi, než nejlepší chirurg rubavské nemocnice, doktor Roman Nikolajev Vilkin alias Rasputin v podání Romana Zacha

Seriálová resuscitace nebolí

Skutečná masáž srdce není žádné hlazení, hrudník je při ní třeba promačkávat opravdu důkladně. Jak to zahrát, aby to herce nebolelo? Odborná poradkyně Magdalena Kučerová chválí, jak se Roman Zach naučil trik, který mu doporučila: „Masíroval něžně, my to kamuflujeme prací ramen, potřebujeme, aby lokty byly napnuté, aby to nevypadalo moc laicky. Roman je už tak nacvičený, že nasadí správný výraz a jede.“ Ve skutečnosti je tahle kamufláž fyzicky také dost náročná. Při hraní doktorů na sále se zkrátka herci nejednou pořádně zapotí.

Saša má s úrazy osobní zkušenosti

Jako kluk byl Saša s bratrem Václavem poměrně častým pacientem na zbraslavské pohotovosti. Pády z kola i z výšek se pravidělně opakovaly, kluci trávili hodně času venku a byli věčně někde po výškách. „Ne že bychom byli bez dohledu. Naopak. Maminka byla velmi starostlivá až úzkostlivá, bála se o nás. O to víc jsme využili každou chvíli k tomu, abychom nějak posouvali hranice. Byli jsme lezci. Věčně jsme měli rozbité hlavy. Venku jsme realizovali různé experimenty, ve kterých hrála roli třeba střecha nebo strom. Byli jsme ale dost vynalézaví na to, abychom se dokázali rozsekat i v obýváku. Lezli jsme třeba po nábytku,“ vzpomínají na dětství, prožité na tehdy poklidné vesnické Zbraslavi.

Herectví je v rodině Rašilovových osudem, kterému podlehli i zástupci prozatím nejmladší generace, bratři Saša a o tři roky mladší Václav. Občas se potkají i před kamerou, například v pohádce Sofie a ukradený poklad; foto ČT

Děti si mají vyzkoušet, co chtějí

Saša má dvě dospělé dcery z prvního manželství a malou Marušku z druhého, čtvrté dítě je na cestě. Václav má syna Vincenta a dva nevlastní syny Matěje a Jonáše. Všichni žijí v rodné vile na Zbraslavi, dokonce i s maminkou a sestrou. Dětí jako smetí. Jak dva kdysi divocí kluci zvládají výchovu svých potomků? „Zrovna nedávno jsem se bavil se ženou o tom, co povolujeme dětem a co nám povolovali rodiče. A já jsem jí říkal, že v tomhle ohledu jsme mohli dělat hodně věcí. Pokud to bylo plus minus bezpečné, mohli jsme si půjčit cokoliv, i za tu cenu, že jsme to zničili. A nedělal se z toho problém, pokud to nebylo záměrné, a nerozmlátili jsme to pro zábavu. V tomhle smyslu jsme měli dost volný prostor,“ říká Václav Rašilov v rozhovoru pro iDnes.

Mantinely být musí

„Nedá se to asi použít jako univerzální návod. Nechte nůž na stole, a až se dítě řízne nebo podřízne, zjistí, že to nemělo dělat. To je kravina. Nicméně my jsme si k věcem nějak přirozeně vybudovali vztah se zodpovědností. Věděli jsme, na co nemáme sahat. I když pokušení tam bylo. Jeden z nejděsivějších nástrojů byl poříz s dlouhým ostřím jako břitva. Před tím jsme měli respekt,“ doplňuje Saša. Oba shodně tvrdí, že jsou tolerantní otcové, i když nějaké mantinely se občas vytyčit musí. Maruška zatím na pohotovosti nebyla. Možná holčičky nejsou takové kaskadérky, možná je na divoké kousky přece jen ještě malá. Držme palce, ať bratři Rašilovovi i jejich ratolesti dál vše přežívají ve zdraví.

Vložil: Ela Nováková