Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE memoárů, velkoryse povznesených nad ´pěnu dní´. Alexander Goldscheider, Cílené náhody

04.09.2020
RECENZE memoárů, velkoryse povznesených nad ´pěnu dní´. Alexander Goldscheider, Cílené náhody

Foto: repro Youtube.com

Popisek: Alexander Goldscheider

Pokud máte rádi historii, pokud se zajímáte o umění, pokud nejste liknaví k osudu desítek milionů lidí během 20. století, pak se vám autorova kniha dostane pod kůži už během prvních deseti stran. To si totiž budete připadat jako někde na výstavě a ani si nevšimnete, čí ruka vás vodí od jednoho exponátu k druhému. Když potom zjistíte, že se nejedná o fikci, ale o dokonale a fakticky zpracované události, zůstanete paf. Ostatně jako já.

E. F. Burian, Jana Dítětová, Jan Cmíral, Stella Zázvorková, Karel Linc, Stanislav Fišer, Josef Topol, Aťka Janoušková, Luděk Kopřiva, zapomenutý Jindřich Zloský, nezapomenutelné terezínské plakáty, letitá PFka, fotografie prarodičů z října roku 1922, latinsky uvozený dizertační diplom „mocí nejvyšší…“, od Svatopluka Čecha přes Vítězslava Hálka až po George Orwella. Od téměř jarní Prahy dubna 1923 až po chladný Londýn února 2020.

To je jen drobounký zlomek obsahu, jež Goldscheider dokázal vtěsnat do několika stovek stran v rámci své překrásně graficky i tiskařsky zpracované knihy. Listovat v ní lze odkudkoli a jakýmkoliv směrem, vždy se dozvíte něco, co jste neznali, uvidíte fotografie, které vás přenesou jinam, ale především se zamyslíte. Protože jestli je něco nad smyslem slov v knize obsažených, je to právě všudypřítomné memento. Vzhledem k událostem 20. století jistě není třeba, abych více rozváděl, čeho se to týká.

Alexander Goldscheider, publicista, skladatel a producent žijící v Londýně, vzpomíná ve svých sedmdesáti letech na útlé dětství a mládí v socialistické Praze, na mámu herečku, tátu novináře a jejich pracovní prostředí, na barvité osudy ruských prarodičů, emigrantů z Kavkazu a Petrohradu, na tragický úděl tátovy rodiny a desítek Goldscheiderů, kteří nepřežili holocaust, na hledání vlastní identity a poznávání světa kulminující životem v New Yorku a dramatickým návratem do Prahy v roce 1969.

Jenomže to jeho vzpomínání se nepromítá pouze do objetí černobílých fotografií a k nim přisouzeným vzpomínkám. Jde hlouběji. Neumím přesně popsat ten stav, v jakém se čtenář ocitne, je to těžko přenositelné. Vybral jsem proto krátkou ukázku, nikterak zásadní vůči ději, ovšem velmi přínosnou pro osvojení autorova ´nepochopitelně´ pečlivého stylu. Jedná se o Aťku Janouškovou, ano, slavnou Včelku Máju…

 

„Jako malého se mě totiž jednou zeptala na něco stran židovství, a když seznala, že absolutně netuším, o čem je řeč, zamlouvala vše tak, až mi to vrtalo hlavou. Ptal jsem se mámy, o čem to vlastně mluvila, ale odpovědi se mi dostalo až za pár let od táty, když už mi nedokázal své židovství dál tajit. Aťčina maminka přežila pochod smrti. Její táta, přestože nebyl židovského původu, šel nicméně také do lágru a zahynul v Dachau. Aťka se za války musela jako Židovka vzdát účinkování v Národním divadle, ale dokázala díky smíšenému původu a snad i drobounké postavě koncentráku uniknout."

Podobných jakoby nahodilých scén a situací je v knize mnoho. A ještě víc. Hodně. Hrozně moc. Čím si autor při korekci faktů pomáhal, vážně netuším, ale jeho brilantní paměť spolu s fotografickým a obrazovým materiálem skutečně bere dech. O tom, že je vše vyzdrojované, netřeba pochybovat.

Jak mě v minulosti mnohokrát nudil Proust i Joyce, pak tuhle odyseu si dám časem znovu… Vřele doporučuji nejen po všech stranách, ale i všechny strany.

Za pomoci čtenářů vydala Pointa.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace