Matáskův Polda tomu německému nestačí. Česká verze příliš spoléhá na původní seriál

Foto: FTV Prima (stejně jako v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: David Matásek v české verzi seriálu Polda

TV RECENZE Každý pátek v 20:15 můžeme na hlavní stanici televize Prima sledovat reprízu 3. série úspěšného seriálu Polda (2016 - 2020) s Davidem Matáskem v ústřední roli. Brzy bychom se měli také dočkat avizované 4. série. Zároveň Prima krimi do nedávna uváděla seriál Poslední polda (2010 - 2014). Původní německý televizní formát, ze kterého česká mutace vychází. Prima nám tak dala unikátní možnost srovnání obou pořadů.

Svérázný policista Michal Bříza (David Matásek) se po dvaceti letech probouzí z kómatu, do kterého upadl, když byl postřelen. Krátce po procitnutí se vrací do služby a k ruce dostává mladého a upjatého kolegu Andreje Křížka (Igor Orozovič). Identickou výchozí situací si prochází i Michael Brisgau (Henning Baum) s kolegou Andreasem Kringgem (Maximilian Grill) v německém originálu. Polda i Poslední polda těží především z anachronického hlavního hrdiny, který dává přednost intuici a ´policejnímu čuchu´ před moderními policejními praktikami.

Henning Baum, foto IMDB

... a David Matásek

Oba seriály skrze zastaralou optiku ústřední postavy nahlíží současnou společnost a poukazují na její nešvary, mezi které patří například přehnaná korektnost nebo nahrazování přímého lidského kontaktu kontaktem virtuálním. Zároveň však sledujeme postupnou adaptaci hlavního hrdiny, který chtě nechtě musí některé ze svých postojů přehodnocovat. Výše jmenované však neslouží předně k nějaké seriózní diskuzi o tom, který hodnotový systém jaké doby je správnější. Vytváří se zde především půda pro množství třenic mezi zpátečnickým policistou, jeho kolegy, rodinou a zbytkem moderní společnosti. To potom produkuje pro seriály nezbytný humor.

Z německých 13 českých 8 epizod

Při porovnávání obou titulů zarazí nejvíce fakt, jak věrně se čeští tvůrci na úrovni scénáře drželi německého originálu. Nejenže jsou beze zbytku přejaty náměty jednotlivých zločinů, ale i celková konstrukce vyprávění a obsah jednotlivých scén jsou si podobné. Postavy také často odříkávají identické repliky jako jejich němečtí kolegové. Pokud k nějaké změně dochází, tak je spíše povrchního rázu a nemá ve výsledku velký vliv. Pokud divák viděl určitý díl z německé produkce, náš domácí klon ho moc nepřekvapí. Navíc česká mutace disponuje menším počtem epizod na sérii. Nejsou tedy zadaptovány všechny díly, které můžeme vidět u našich západních sousedů. V rovině kriminální to nepředstavuje problém, neboť jednotlivé případy stojí do velké míry samostatně bez návazností na další díly. Určité úskalí to ovšem představuje pro linii osobní, která se line napříč epizodami i sériemi. Zde se museli čeští tvůrci uchýlit k určitým dramaturgickým úpravám a tuto linii zkondenzovat tak, aby ji byli schopni odvyprávět na poli osmi epizod namísto původních třinácti. Vzhledem k tomu, že se ale rozhodli zároveň zachovat většinu klíčových událostí, tak především první série působí docela uspěchaným dojmem. Jednotlivým událostem není věnovaný dostatečný prostor (rozvod, svatba, Andrejův vztah) a také není tolik času seznámit se s postavami, jak to umožňuje německá verze. Ke konci druhé sezóny se naštěstí čeští tvůrci rozhodli některé události či postavy originálu úplně vypustit a operovat s takovým jejich množstvím, které jsou schopni do omezené stopáže lépe vměstnat.

V Poldovi se objeví i Eva Jeníčková

Výrazně pomalejší tempo

Po formální stránce nalezneme mezi seriály už zásadnější rozdíly. Bohužel podle mého názoru ne úplně ku prospěchu věci. Nejprve bych u českého Poldy ocenil výběr atraktivních lokací, které dokážou tvůrci vizuálně vytěžit (např. luxusní rezidence). Navíc bych řekl, že režisér občas ve správném prostředí dokáže vytvořit scénu, která nepostrádá správnou atmosféru (např. noční kluby). Zde ovšem má chvála končí. Koncepce původního seriálu jakožto víceméně odpočinkové zábavy v našem pojetí nepůsobí úplně přesvědčivě. Inscenační postupy českých tvůrců se od těch německých liší. Německá verze působí dynamicky a zábavně. Česká verze oproti tomu příliš staticky, místy až unyle. Netvrdím, že pomalejší tempo je objektivně vzato chybou, ale k původnímu příběhovému materiálu více sedí německé dravější pojetí. Myslím si ovšem, že důležitou roli zde hrají také produkční hodnoty, které mají Němci nepochybně vyšší a můžou si dovolit věci, které my v našem malém českém rybníčku nemůžeme.

Německá verze prostě šlape rychleji. Foto IMDB

S otázkou tempa souvisí i jedna důležitá atrakce seriálu a totiž hudební dramaturgie. Poslední polda funguje zároveň jako takový jukebox osmdesátkových a devadesátkových hitů. Ty téměř permanentně podkreslují každou z epizod a mají velký podíl na svižném tempu celého seriálu. Dále podtrhují náladotvornost scén a často korespondují i s jejich obsahem. Můžeme tento způsob využívání populárních ´songů´ považovat za lacinou berličku, nicméně německému originálu prokazují službu. Retro písní si sice užijeme i v tuzemské variaci, ale o poznání méně.

Česká verze kopíruje i jednotlivé detektivní případy

Unavený padesátník nestíhá Baumova macho poldu

V neposlední řadě je třeba zmínit hereckou složku. Pokud existuje nějaký smysluplný důvod existence tuzemské variace, tak ho nalezneme zde. Mám tím na mysli hlavně to, že jako správní patrioti slyšíme na jméno Matásek nebo Pavelka daleko silněji než na nějakého Henninga Bauma. I na tomto místě musím být ale bohužel kritický. David Matásek v hlavní roli jistě disponuje určitým charismatem, ovšem ústřední postava v jeho podání oproti té Baumově ve spoustě věcí zaostává. Zjednodušeně řečeno, německý představitel je prostě větší ´mačo´, což je v případě této seriálové značky nezanedbatelná kvalita. Vzhledem k tomu, že role původně napsaná pro tohoto árijského svalovce se pro českého herce nijak zvlášť nepřizpůsobovala, působí Matásek v některých scénách trochu nepatřičně. Už jenom prostý fakt, že při prvním představení v této roli byl Matásek o 15 let starší než Baum, může leccos napovědět. I když na pokraji středního věku, Michael Brisgau je na první pohled daleko vitálnější a jeho toxická maskulinita otravuje vzduch všude, kam přijde, daleko silněji (myšleno v pozitivním slova smyslu). Na rozdíl od Břízy u něho nemáme takový problém uvěřit, že mu sem tam nějaká z žen v jeho okolí bezmyšlenkovitě podlehne. Michal Bříza oproti tomu působí dost sešle, unaveně a několik let za zenitem. Jeho nižší fyzická kondička možná lépe koresponduje s faktem, že strávil předešlých dvacet let v kómatu, ale na realističnosti tohoto dějové obratu se ani v jedné z verzí stejně nestaví. Bříza se navíc občas zdá být až nesnesitelným mrzoutem. Baum v roli Brisgaua disponuje větším nadhledem. Kringge oproti Křížkovi působí také o něco sympatičtěji, i když oba charaktery jsou si opět dost podobné. Kringge i Křížek jsou stejní nerdi posedlí pravidly, na které jejich neurvalý parťák naopak z vysoka dlabe. Orozovičův charakter to ale s tím „šprťáctvím“ někdy přehání a dlouhou dobu působí, že nemá vůbec smysl pro humor. To je z části důsledkem toho, že jsou v naší verzi herecké výkony obecně často přepjaté. Charaktery jak hlavních, tak vedlejších postav potom někdy působí až moc karikaturně a tím pádem i plošeji než v původním seriálu.

David Matásek s parťákem, kterého hraje Igor Orozovič

A původní, německá dvojice Henning Baum s kolegou Andreasem Kringgem v podání Maximiliana Grilla. Foto IMDB 

Zde se ještě nabízí vyjádřit se ke stránce humoru. Ta má v domácí lokalizaci velké kvalitativní výkyvy. Nejde ani tak o přímý humorný obsah scén, který je opět z velké části převzatý, ale spíše o jeho inscenační provedení. To často působí nepřirozeně a sklouzává ke křečovitosti a afektovanosti. Na druhou stranu, tvůrci zde občas přidají alespoň něco málo vtipných hlášek, které v originále nenalezneme.

Přesto – Polda pomalu přestává být jen klon německého originálu

Nakonec chci uvést, že přes veškeré výhrady, které k české verzi mám, si myslím, že má Polda kvalitativně stoupající tendenci, a zvláště v druhé půlce třetí série začne být, co do komplexnějšího zážitku, uspokojivější. Postavy i humor přestanou působit tolik křečovitým dojmem a všechno začne líp šlapat. Navíc kdyby se v budoucnu tvůrci vydávali častěji cestou odvážnějších dramaturgických řešení tak, jako tomu je například v epizodě Jed v srdci, kdy se nejvíc odchýlili od původního materiálu, přičemž se jim podařilo ještě mezi postavy dodat novou dynamiku, dostál by celý projekt větší relevance a nezůstával by víceméně klonem s rozporuplnými přidanými hodnotami.

Vložil: Tomáš Vahala