Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Četba blížící se extázi. S koncentrákem v hlavní roli. Černá a purpurová od Poláka Wojciecha Dutky

27.08.2020
RECENZE Četba blížící se extázi. S koncentrákem v hlavní roli. Černá a purpurová od Poláka Wojciecha Dutky

Foto: Youtube / repro

Popisek: Spisovatel Wojciech Dutka

Milena Zingerová, dívka z respektované slovenské židovské rodiny, je v koncentračním táboře Osvětim odsouzena k smrti. Osud jí však dává šanci: Má zazpívat na narozeninové oslavě brutalitou proslulého příslušníka SS Franze Weimerta. V navenek bezcitném muži se jejím zpěvem Marlene Dietrich něco zlomí, takže se o ni začne zajímat. Milenina počáteční nenávist k mladému nacistovi se pomalu mění, a tak se rodí jeden z nejneobvyklejších milostných příběhů holokaustu.

Wojciech Dutka je znalostmi našlapaný spisovatel, který je českému publiku prakticky neznámý. Tento postgraduální student žurnalistiky a doktorand moderních dějin na Jagellonské univerzitě v Krakově přitom kombinuje beletrii s literaturou faktu tak dokonale, že se ani nechce věřit, že v tom lágru nebyl…

Dutkova dosavadní tvorba přitom nic, čím by se aktuální próze přibližoval, nezdůrazňovala. Zajímal se především o dávnou historii (Krev faraónů) a posléze, což je velmi logické, přešel na Sovětský svaz (Lunatyk, Taniec Szarańczy). Doposud vydaných děl má na svém kontě devět, k čemuž nepřipočítáváme samostatnou monografii (Zapomniany Stańczyk. Rzecz o Stanisławie Koźmianie).

Dílo, které měly KrajskéListy.cz možnost díky nakladatelství Albatros s předstihem přečíst, je prostě a jednoduše úchvatné. Děj je poutavý takovým způsobem, že jsem se od něj těžko odtrhával. Figury, jaké Dutka načrtnul, navíc vycházejí z reálných základů nacistů, bohužel i jejich činů. Zrůdnosti, jichž se dopouštěli, přitom spisovatel hodnotí spíše odtažitě. Není v nich ani jednou zahrnuta osobní rovina, vždy se vžívá do jedné či druhé strany. Míním samozřejmě shora uvedenou Milenu a SSmana Weimerta.

 

„Dvacátého čtvrtého března roku tisíc devět čtyřicet dva Helena Citrónová, pocházející ze židovské rodiny žijící na Slovensku, přijela spolu s dalšími devíti sty devadesáti osmi ženami do Osvětimi. Byl to první ženský transport do tábora, který byl doposud výhradně mužským peklem. Helena byla spolu s dalšími ženami přidělena na vysilující práci při demolici domů v jedné z osvětimských čtvrtí. Náhoda chtěla, že se osud židovské dívky odsouzené k postupné smrti v táboře protnul s osudem mladého, sotva jednadvacetiletého poddůstojníka SS Franze Wunsche. Tento mladý Rakušan byl synem obchodníka. Vstoupil do SS dobrovolně a po absolvování služby na východní frontě, kde byl ostatně raněn, se dostal do Osvětimi," uvádí autor v doslovu.

Detailů, jimž bych se chtěl a mohl věnovat, je bezpočet. Od sugestivního vraždění dětí přes nelidské podmínky (nejsilnější přežili pět týdnů) v lomech až po latríny. Ve všech případech se navíc Dutkovi podařilo brnkat na strunu citu. Nejen toho bezmocného přihlížení… Pokud se 80 procent věcí zobrazených v knize stalo, čemuž vzhledem k autorově erudici věřím, pak jde navíc o hodně objevnou knihu. Málokdy jsem se totiž v podobném druhu literatury setkal se strachem nacistů před vlastními; gestapem.

Jak jsem uvedl, detailů je hodně, ale nemá smysl je samostatně vypichovat. Kniha je úchvatná a strhující od první strany do poslední věty doslovu. A pointa s odstupem několika desítek let od konce války? Velmi, velmi silná… Knihu v polovině září vydává CPRESS, už nyní ji doporučuji objednat.

Vložil: Zdeněk Svoboda