Šarlatán má velké ambice na úspěch, i když televizní obrazovka a seriálová stopáž by mu slušela lépe. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: CinemArt (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostiko­vat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým. Tolik distribuční společnost o postavě Jana Mikoláška, kterého ztvárnil Ivan Trojan a moc bychom se divili, kdyby mu jeho výkon nevynesl Českého lva....

FOTO Tak jsme se dočkali a poloprázdné sály kin snad oživí nový česko - irsko - polsko - slovenský film Šarlatán. Tenhle snímek polské režisérky Agnieszky Holland, považované dnes tak trochu i za českou režisérku (konec konců, studovala v šedesátých letech na FAMU), si získal zaslouženou pozornost už na únorovém festivalu Berlinale. Původně měl mít v našich kinech premiéru už 26. března, ale koronavirus to zařídil jinak, a tak přichází do kin až teď.

Předně musím konstatovat, že Agnieszka Holland, stejně jako scenárista Marek Epstein si vzali možná až příliš velké sousto, když se pokusili zmapovat téměř celý život lidového léčitele Jana Mikoláška, možná člověka zázračných schopností, možná šarlatána. Dílo, které tak vzniklo, působí v některých okamžicích zkratkovitě a jen stěží se dokáže vyrovnávat s časovými skoky. Jde o klasický životopisný film, který by spíš seděl na televizní obrazovky jako seriál, než příběh, nahuštěný do 118 minutové stopáže, pokrývající období od první světové války, první republiky, přes válečná léta a nacistickou okupaci až po hluboký socialismus.

Agnieszka Holland během natáčení

Strmý pád léčitelské hvězdy

Samotný příběh Jana Mikoláška (1889-1973) je bezpochyby fascinující. Tenhle čaroděj alternativní medicíny léčil nejen spoustu prostých a naivních lidí, ale i obrovskou škálu slavných pacientů, za války nacistických pohlavárů, jakým byl například Martin Bormann, až po komunistické vůdce jako bývalého prezidenta Antonína Zápotockého. Jeho příběh začíná v roce 1957, v době nejhoršího post stalinistického útlaku, kdy Zápotocký, jeho ochránce, umírá a do prezidentského úřadu nastupuje Antonín Novotný.

Za Novotného hrozil Mikoláškovi provaz...

Sedmdesátiletý Mikolášek upadá v nemilost, trnem v oku komunistických vládců je nejen přepych, ve kterém si žil, ale i jeho arogance a neochota komunikovat tak, jak bylo tehdy nutné a v neposlední řadě se neslučuje se socialistickou morálkou i jeho homosexualita, která byla v té době čímsi nepřípustným. Přitěžuje mu i to, že je vášnivý katolík, jehož víra dokonce hraničí s fanatismem. Mikolášek tak končí před soudem a hrozí mu dokonce trest smrti. Film má spoustu trumfů, kterým vévodí zejména představitel hlavní role, skvělý Ivan Trojan, mladší vydání Mikoláška si zahrál jeho syn Josef Trojan. To je velké plus filmu, protože skutečně vidíme Trojanovo mladší vydání. Přidáme-li k tomu dobové detaily a rekvizity, kostýmy a dokonalou kameru, dostaví se více než slušný výsledek.

Jan Mikolášek byl vášnivý katolík 

Základem úspěchu byly bylinky jeho babičky

Z každého záběru na nás čiší tyhle polozapomenuté doby, ať už jde o scény, vracející nás do předválečné a válečné éry, nebo o léta budování socialismu. Příběh nás zavede v návratech až do období první světové, s Mikoláškem si prožijeme meziválečné období, kdy se naučil ´obchodním praktikám´, přes jeho ´paktování´ s nacisty společně se svým asistentem Františkem Palkem (Juraj Loj) a jeho podporu partyzánů, až do poválečné doby, v které jeho ´podnikání´ pokračovalo ve stejných kolejích. Mikolášek uplatňoval znalosti, které se prý naučil od své babičky kořenářky a diagnostiku nemocí prováděl například z vzorků moči, osvětlených úzkým paprskem světla. Tady si vyhrál právě se světlem v jinak tmavé místnosti kameraman Martin Štrba, což působí ve výsledku vizuálně jako perfektní scéna ze starých obrazů. Ostatně Štrba si dokáže vyhrát i s kontrastem mezi sluncem zalitými venkovskými scénami a stylově utlumenými interiéry či černobílými archivními záběry z komunistické éry.

Mikoláškovu babičku kořenářku hraje Jaroslava Pokorná 

Možná chybí historické souvislosti

Od babičky se Mikolášek naučil využívat k léčbě nejrůznější bylinky, z nichž vyráběl mastičky a tinktury, ale na rozdíl od ní na tom dokázal vydělávat pořádné peníze. Do jeho venkovské ´léčebny´ se tehdy sjížděli lidé z celého Československa a na svou diagnózu vydrželi stát v dlouhých frontách. Zvláštní pozornost je ve filmu věnována vztahu Mikoláška s Palkem, který určitě nebyl jen jeho asistentem a pravou rukou, ale i milencem, a to bez ohledu na to, že Palko byl ženatý. Onen obraz homosexuality se podařilo podat decentně, takže to ve výsledku nepůsobí aktivisticky v duchu politické korektnosti, jak je dnes bohužel zvykem. I k dokreslení tohoto vztahu však chybí větší nahlédnutí do historických souvislostí, kdy byli homosexuálové pronásledováni a to ve všech režimech, ať už byly totalitní nebo údajně demokratické. Ony souvislosti dokázala ve svých dřívějších filmech Agnieszka Holland dokonale divákovi podat, zatímco v Šarlatánovi na to pro přemíru snahy, zachytit co nejvíce, zkrátka nezbylo místo. 

Mikolášek s Palkem, kterého hraje Juraj Loj 

Na řadu otázek si musí divák odpovědět sám

Přestože jde i přes přemíru flashbacků, tvořících vlastně skládačku Mikoláškova života, bezesporu o silný filmový zážitek, stále se mi zdá, že televizní obrazovka by snímku slušela více. Možná se v tom odráží i bohatá seriálová praxe Agnieszky Holland, viditelná například v seriálech The Wire nebo Dům z karet. Je tady i další problém, protože ani Holland, ani scénárista Marek Epstein nezaujímají vlastní postoj k charakteru Jana Mikoláška. Toho nám jednou ukážou jako sobeckého necitu, podruhé jako dobráka, který dokáže obdarovat chudou ženu.

Mladého Mikoláška hraje skutečný syn Ivana Trojana Josef

Z některých scén vyplývá, že Mikolášek byl ve vztahu k okolí jen podvodník a arogantní hulvát, podruhé nám předvedou jeho soucit. Nějak se nedozvíme, zda jeho rozpolcená a vnitřními děsy zmítaná osobnost je obětí okolností, dobových dogmat či totalitního režimu, nebo to vyplývá všechno z jeho povahy. Nedostaneme odpověď ani na to, zda byl skutečně léčitelem se zázračnými schopnostmi, nebo opravdu jen pouhým šarlatánem a obchodníkem s lidskou hloupostí.

Byl Jan Mikolášek génius, nebo šarlatán? Na to film neodpovídá

Zbývá snad jen dodat, že Šarlatán má velké ambice na úspěch u diváků a podle poslední zprávy jej Evropská filmová akademie (EFA) zařadila mezi nejlepší evropské filmy aspirující na zisk letošních Evropských filmových cen.

Vložil: Pavel Přeučil