Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Záhadné dědictví vám může zkomplikovat život i přinést lásku, o jaké jste snili

19.08.2020
Záhadné dědictví vám může zkomplikovat život i přinést lásku, o jaké jste snili

Foto: nuicolamay.com

Popisek: Nicola May

Tohle Rosa vážně nečekala. Obchůdek na rohu obrátí její život vzhůru nohama a nadělí ji nejednu radost, ale také záhadu. Romantický příběh Obchůdek na rohu vydalo nakladatelství Motto.

Rosa Larkinová jednoho dne s překvapením zjistí, že jí někdo odkázal malý obchod v tiché devonské vesnici Cockleberry Bay. V Londýně ji nic nedrží, tak se vydává do neznáma. Vloží všechno, co má, do nového podnikání a před očima maloměsta se snaží uspět. Máme tu pohledného ragbistu, sexy instalatéra, šťouravého novináře a další figurky jako z příběhu slečny Marplové. Ano, Rosa řeší i jednu záhadu – vlastně víc – kdo ujel od vážné dopravní nehody, kam se ztratil vzácný náhrdelník a kdo se skrývá za jejím tajemným dědictvím.

 

Obchůdek na rohu

 

Autor: Nicola May
Překlad: Kateřina Tomcová
Žánr:
čtení pro ženy
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

„Už zase jdeš pozdě, Roso. Tohle je seriózní obchod, žádný dobročinný bazar.“
„Ale no tak, pane Browne, to chce slunce v duši! Už jsem přece tady.“
Její šéf se však oproti svému zvyku neusmál. Místo toho povážlivě rudnul.
„Budu tě muset propustit, Roso. Potřebuju tu spolehlivé lidi a upřímně řečeno se mi zdá, že nemáš ponětí, co to slovo znamená. Několikrát jsem tě varoval. Promluvím si s ústředím, aby ti vyplatili zbývající mzdu.“
Rosa vzdychla. „Vážně?“ Když pan Brown neodpověděl, zvedla z podlahy kufřík a dodala: „Když už budete v tom, tak jim rovnou vyřiďte, že už mně tahle posraná práce stejně nějakou dobu leze krkem. Ať si ji ti páprdové klidně strčí do tý svý naleštěný prdele!“

Když Rosa uprostřed dopoledne dorazila domů, její stará sousedka právě věšela na vchodové dveře věnec z cesmíny.
„Jsi tady nějak brzo, děvenko.“
Rosa jen zabručela: „A cenu za nejvšetečnější frňák roku získává Ethel Beanacreová.“
„Copak jsi to říkala?“
„Nic, Ethel, jenom si tak pro sebe brblám.“
Pohled na omšelý kufřík vyvolal v očích sousedky neklamný zájem.
„Že tys přepadla banku?“ Ethel se přitom skřehotavě uchechtla.
Rosa horečně hledala klíče. „Ne, abyste to někomu řekla.“
Položila si ukazováček na rty a mrkla.
„Takže dnes půjdeš do práce pozdějc?“ Stařena nesouhlasně špulila rtíky. „S tím psem to takhle nejde, vždyť štěká celý dopoledne, dokud nepřijdeš na oběd.“
Rosa si jí nevšímala, zabouchla za sebou dveře, opřela se o ně zády a svezla se na podlahu. V ústrety se jí vrhl její trpasličí jezevčík a nadšeně jí olizoval tváře.
„Nazdar, Párku. Dneska není dobrej den,“ sdělila mu Rosa. „Panička zas dostala padáka.“ Hladila ho po hladké hnědé srsti. „Ale co, nic není ztracený, poněvadž odteďka jsem prej majitelka nějakýho obchodu kdovíkde. Co ty na to?“
„Co to tu plácáš?“
„Šmarjá, Joshi, tys mě ale vyděsil! Co tu děláš?“
„No, já tu tak nějak bydlím.“ Zívl. „Potřeboval jsem se dospat. Včera jsme zapíjeli Vánoce – vždyť víš, my ragbisti už to tak máme.“ Usmál se. „Takže tenhle měsíc zase žádnej nájem, je to tak? Máš štígro, že tě mám tak rád.“
Josh, o šest let starší než Rosa, byl celkem pohledný chlap s medvědí postavou, vysoký a ramenatý. Dnes ráno měl na tváři sexy strniště. Pracoval někde v centru a se svým platem podle Rosy žádného nájemníka nepotřeboval. Brala to tak, že zřejmě potřebuje společnost. Věděla, že tenhle řadový domek v East Endu nedaleko Whitechapelské třídy – v lokalitě kdysi nuzné, dnes však velmi žádané – ho musel stát pěkný balík. A pouhých čtyři sta liber, které mu platila, byl na Londýn hodně nízký nájem.
Josh ji vzal za paži a jedním tahem ji zvedl z podlahy. „Tak pojď, dáme si čaj a ty mi povíš, co se zase přihodilo.“
Párek se rozštěkal.
„Nech toho!“ křikli po něm unisono a jídelnou prošli do kuchyně.
Seděli u stolu, před sebou kouřící hrnky s čajem, a hypnotizovali stále ještě zavřený kufřík, který na ně zahlížel jako nezvaný host.
„Tak co? Musíš mít přece aspoň nějakou představu, kdo ti ho mohl odkázat, ne?“ zeptal se nakonec Josh.
„Kdo jako? Já, Rosa Larkinová, totální nula bez příbuzných? Vychovaná po děcácích a u pěstounů? Z toho člověk asi moc nevytříská, ne?“
„Promiň, Roso. Já to tak ne...“
„To nic, Joshi. Dokonce ani ten advokát nevěděl, kdo za tím může bejt. Je to hrozně divný. Prej jim ten kufřík přišel jen tak poštou do kanceláře. Byl u něj dopis s mojí adresou a peníze na to, aby mě našli a kontaktovali. Bůhvíjak mě ten tajemnej dárce vůbec našel, když nemám ani trvalý bydliště a většinou jsem bez práce. Ani jsem neudělala nic, čím bych si takový dědictví mohla zasloužit. Vlastně se divím, že mě ještě nezabásli za to, že jsem šlohla Párka.“
„Ale vždyť ho někdo mlátil před obchodem! Dobře jsi udělala.“ Josh si zvedl psíka, jehož tělo vypadalo jako malá klobása, do klína. „Chudák malej. Úplně tě vidím, jak si ho cpeš do batohu a utíkáš s ním pryč jako o závod,“ smál se. „Ty bys byla dobrá na ragby. Možná by ses měla dát k nám, někoho jako ty zrovna potřebujem.“ Hodil si do hrnku další kostku cukru a zaúpěl. „Ach jo, je mi nanic! Tak pojď, otevři to. To ti není podobný, takhle se držet na uzdě.“
„Já nevím proč, ale mám trochu nahnáno.“ Párek, který vycítil změnu její nálady, na ni vrhl pohled a tiše zakňučel.
Josh ji vzal za ruku. „Neboj. Jsem přece s tebou. Tak do toho.“
„Ten, kdo mi to odkázal, znal moje datum narození. To je hrozně divný.“ Rosa se zhluboka nadechla a začala otáčet zrezlými kolečky zámku.
Uvnitř našla tři hnědé obálky. Začala je postupně otevírat.
První obsahovala majetkové listiny k nemovitosti v Cockleberry Bay a pár dalších lejster ohledně dodávek vody a elektřiny, daně z nemovitosti a tak dál.
Josh si je vzal. „Tak copak to máme. Na těch listinách by mělo být jméno člověka, který byl registrovaným majitelem... A záhada bude rychle vyřešena... Ach jo.“

QRcode

Vložil: Adina Janovská