Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Vynikající detektivka Michaely Klevisové. Drak spí

28.07.2020
RECENZE Vynikající detektivka Michaely Klevisové. Drak spí

Autor: Youtube / repro

Popisek: Michaela Klevisová

Michaela Klevisová vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a od roku 1997 v tomto oboru pracuje. Za svou prvotinu, román s detektivní zápletkou Kroky vraha (2007), obdržela od české sekce Asociace autorů detektivní literatury (AIEP) Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Stejný úspěch zopakovala i s románem Dům na samotě (2011). Nyní se píše rok 2020, autorka má za sebou tisíce popsaných stran a Krajské Listy.cz měly možnost ponořit se do recenzního výtisku její novinky.

Klevisová je ten typ novinářky a spisovatelky, která se zabývá nejen podstatou, ale především okolnostmi. Její knihy se pyšní uvěřitelným příběhem, a především postavami. Jak se často například u Dominika Dána rozplývám nad až plasticky ztvarovanými situacemi (pitevna, dialogy, mordy), u Klevisové mohu vyzdvihnout i charaktery. Jakkoli se nejedná (například vůči Dánovi, Weaverovi, McBainovi a dalším) o sourodé a kontinuální vyprávění prolínající všechny její knížky, rukopis zůstává neměnný. A co víc, Klevisová má ten dar, že s každou další stranou chcete pokračovat ve čtení. Složitě se ta její próza odkládá, snadno se k ní vrací.

V zapadlé jihočeské vesničce se před čtrnácti lety odehrálo něco, o čem Eliščina matka už nikdy nechtěla mluvit. Dospělá Eliška se teď vrací, aby dávné události pochopila. Po jejím příjezdu však zmizí mladá žena a další je zavražděna. Spojitost zločinu se starým nevyřešeným případem nakonec přivede na scénu Josefa Bergmana. A kriminalista během pátrání po vrahovi zjišťuje, že místní před ním tají temnou minulost i vlastní skříně plné kostlivců.

Anotaci bychom měli za sebou, před sebou máme strukturu. Kniha je rozdělena do dvaadvaceti kapitol, naštěstí se nese v jedné časové ose a čtenář se jí velice rychle přizpůsobí. Problém mi během nočních čtení dělaly snad jen postavy. Do třetiny knihy jich bylo tolik, že jsem si je raději všechny vypsal (ne, o Palahniukovo mraveniště naštěstí nejde). Pokud použijete tento tahák, určitě neprohloupíte. Vězte totiž, že ženy měly jiná příjmení za svobodna, jejich křestní jména se často zkracují nebo jiným způsobem přezdívají.

 

 

U mužů zůstává Karel Karlem a Hokr Hokrem. Uf. Takže jsem měl zmatek v tom, o kom vlastně čtu. S výjimkou navrátivší se Ely, zmizelé servírky Báry a dvou zavražděných. Když už tak přemítám nad obsahovou částí, musím ještě říct, že mi zprvu přišlo hodně dialogů zbytečných. Děj nikam neposouvaly, až bych řekl, že mě nudily. Paradoxně to však bylo tím, že jsem nevnímal jejich nositele; postavy. Jakmile mi došlo, kdo ke komu promlouvá, dalo se dovodit, kam autorka míří.

Vzájemné propletení vztahů se začalo rýsovat až od druhé poloviny, navzdory tomu, že ústřední ves(nice) má snad jen pět domů a minimum obyvatel. Těch původních zbylo ještě míň, dvě. Od druhé půlky ovšem začala spanilá jízda. Klevisová výborně držela napětí, sem tam ťukla nápovědu, ale pokorně přiznávám, že podstatu zločinu se mi odhalit nepodařilo. Vyústění je opravdu vynikající, nečekané a promakané. Stejně jako rázovitá krajina České Kanady, kde mi místy autorčiny popisy připomínaly Foglara. A ruku na srdce, kdo z vás si na první dobrou vybaví, co je to řopík.

Jak jsem Klevisové chválil postavy, myslel jsem mužské i ženské. Chlapů je poskrovnu a dalo by se říct, že jejich charaktery jsou čitelné. Vyšetřovatele nevyjímaje. U žen je to složitější, ale precizované, domyšlené. Hodně mě potěšilo pár logických banalit, u nichž se spisovatelka zastavila. Nebudu napovídat, jen naznačím – knihovna, dublované tetování, vražedná zbraň, holka ve studni. Detaily jsou totiž rozhodujícím prvkem a ideálním kořením. Nemám moc co vytknout, knížka se četla sama a je znamenitá. Vydává Motto.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace