Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Generál Heliodor Píka a jeho vrazi. Poučné i náročné čtení

24.07.2020
RECENZE Generál Heliodor Píka a jeho vrazi. Poučné i náročné čtení

Foto: Youtube / repro

Popisek: Tělo generála se po pitvě ´ztratilo´ nepohřbeno a dosud nebylo nalezeno...

Tento román, který vydalo nakladatelství Cosmopolis, prý byl napsán, aby se na minulost nezapomínalo a aby se podobné justiční vraždy už nikdy neopakovaly. Kniha zachycuje místy až neuvěřitelný příběh o lidské nenávisti, ideologické zaslepenosti, naprostý odpor k odlišnosti názoru a až zločineckému způsobu uvažování.

„Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti… Studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl… Přece však rád přinesu tuto násilnou oběť, bude‑li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení,“ pravil před svou smrtí Heliodor Píka, armádní generál, legionář a významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje. V historii československé armády bychom asi jen těžko našli podobně silnou osobnost, respektovanou nejen vojáky, ale rovněž nadřízenými. O mezinárodních schopnostech generála Píky jako zpravodajce ani nemluvě.

Titul je výsledkem práce Ladislava Vrchovského, někdejšího poslance Federálního shromáždění a člena Občanského fóra. Alespoň v to doufám, jelikož absenci jakékoli noticky o autorovi považuju za jednu ze dvou drobných chyb. Nic se o něm nepíše ani v knize, dokonce o něm čtenář nenajde nic na webových stránkách nakladatele. Druhou chybku pak spatřuji v práci s prameny. Ačkoli se nemůžeme na knihu o generálu Píkovi koukat jako na disertační práci, pro náročnějšího nebo důvtipnějšího čtenáře by se jistě seznam zdrojů, primárních a sekundárních, objevit měl.

Ono se totiž hrozně těžko rozlišuje, jestli Vrchovský fabuluje, nebo rozvíjí citované (odtajněné) dokumenty. V obou případech se jedná o mistrně zvládnutou prozaickou tvorbu, ale jelikož je Píka skutečnou osobností našich dějin, bude nutné zachovat nejen dekórum, ale i přesnost. Neumím proto posoudit, zdali jsem přečetl fikci, částečnou fikci nebo rozvinutou prózu na bázi již zmíněných archivů.

 

Tolik ke kritice.

Kniha Generál Heliodor Píka a jeho vrazi má sílu v něčem úplně jiném. Jejímu autorovi se totiž podařilo vtáhnout do děje a udržet pozornost navzdory velmi dávné době a často málo známým jménům. Mladší generace nemá tušení, kdo Heliodor Píka byl, neslyšeli prakticky nic o prokurátorovi Vašovi, Klement Gottwald jim snad něco napoví, ale to bude vše.

Vrchovský se tím, že je novinář, ponořil do osobností ne na základě okolního dění, ale na základě jejich vnitřních přesvědčení. Jakkoli skvěle mapoval život Vašův i Píkův, mně osobně nejvíce okouzlila v mlze (dýmu z cigaret) zahalená postava komunisty Gottwalda. Zejména rozjímaní nad budoucností exilové vlády, vztahy s NKVD (zabývající se rozvědkou a kontrarozvědkou), to byla opravdová jízda. Bezchybná, drsná, zlá.

O Heliodoru Píkovi, respektive o protinacistickém odboji nebo o našich vojácích v rámci poválečných evropských dějin, toho bylo napsáno poskrovnu. Jmenovat bych mohl knihu Zapomenutá elita z roku 2011 (Mézl, Píka, Hájek) nebo velmi obsáhlou Vraždu jménem republiky, která vychází zejména z odtajněných archivů. Vrchovského titul tím, že osciluje na pomezí prózy a literatury faktu, může sloužit jako vstupenka pro mnohem hlubší poznání zjevně nejsložitější etapy naší historie; dění po 2. světové válce.

Knihu, v níž jsme nenašli jedinou hrubku včetně diakritických znamínek (Radka Svobodová), doporučujeme.

Vložil: Zdeněk Svoboda