RECENZE Další znamenitý Dán, který neslábne ani po letech. Nevíš dne, nevíš hodiny
07.07.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Dominik Dán
Každá další kniha, kterou jakýkoli autor dodělá, nese prvky jeho předešlé tvorby. Na tom by určitě nebylo nic špatného, natož pozoruhodného, pokud by neplatilo, že nejlepší je tvorba raná. Stalo se to všem, české a slovenské spisovatele nevyjímaje. Jenomže v případě Dominika Dána mohu hovořit tak jedině o tom, že s každou další knihou je lepší a lepší. Neslábne, neopakuje se. A to by se dalo očekávat, že zločin v tolika proměnných nemůže snad ani existovat.
V Bibli najdeme poučné sdělení o tom, že člověk vůbec netuší, kdy se přiblíží jeho konec. Když se však někdo postaví osudu, jsou z toho obvykle jen problémy. A detektiv Richard Krauz je tu od toho, aby osudové problémy řešil. Tak tomu bylo i v památný den na přelomu tisíciletí – na silvestra 1999.
Dvě hodiny před půlnocí zavolali Krauze na hřbitov k náhrobnímu kameni postříkanému krví. Krev nebyla na hrobě jediná zvláštnost, záhadnější bylo čerstvě vytesané datum úmrtí – zítřek, první den nového milénia. Na první pohled hloupý vtip, ale detektiva mordparty přejde smích ve chvíli, kdy mu z operačního střediska ohlásí, že majitel hrobu hodinu po půlnoci opravdu zemřel. Osud si s ním krutě zahrál, ať plánoval svoji smrt jakkoli precizně, někdo ho předběhl. Muže střelili do zad způsobem vylučujícím sebevraždu. Oddělení vražd má před sebou další hlavolam, ale zdaleka ne jediný. Magická noc dělící dvě tisíciletí jim přinese vícero překvapení, a překvapení na oddělení vražd většinou stojí někoho nevinného život.
Jako vždy, Dánova kniha v sobě nese hned několik příběhů. Tím prvním je skutečně mord staršího majitele firmy, jehož aktivity nebyly nijak mapovány. Chlap, který má dceru, vcelku úspěšnou firmu, přeci jen tak nezemře. A už vůbec se nelze domnívat, že si nechá jen tak z plezíru vytesat svoje úmrtí na místním krchově. Nebo to tak fakt bylo?
Na zmíněném přelomu tisíciletí však dojde ještě k další nešťastné události. Stačí, aby rodiče odjeli slavit mimo domov a jejich děti si pozvaly kamarády. Baví se, pijí. Usínají, zvrací. Když najedou se ozve rána, byt začne hořet a zabere to jen několik desítek minut, než se na pitevním stole ocitne nahé tělo dívky. Záhada číslo dvě. Ačkoli byla v bytě, který prakticky vyhořel a řada z osazenstva je ještě na popáleninovém oddělení, její plíce jsou čisté. Žádné známky požáru, inhalace škodlivin. K tomu navíc přeražená jazylka, výrazná kost v krku mezi bradou a hrtanem. Zdá se, že ani tato mladá slečna nezemřela tak, jak by se mohlo zdát.
Třetí dějovou linkou je samozřejmě život na oddělení. To má Dán zmáknuté a opět mu nemohu vyčíst ani písmeno. Dokonce se nezajídá ani opakovaně barvitý popis na pitevně. Nástroji počínaje, lesklou kulkou, co se přilepí na Petriho misku, konče. A taky dlužno podotknout, že ačkoli má autorova novinka přes 300 stran, jen stěží se od ní čtenář odtrhne.
Rád bych zdůraznil, že tohle spojení je unikátní. Kombinovat život policistů, s nimiž čtenáři žijí už přes patnáct let, modry a jejich pozadí, fakticky není zcela běžné. Pozoruhodné mi přijde snad jen to, jak málo se Dánova prozaická tvorba dostává do recenzí. Ačkoli autor chrlí dvě knihy ročně, obě jsou pilíři žánru, jako by to u širší veřejnosti nemělo jakýkoli odraz. A přitom tahle hovorová čeština v bezvadném překladu Jana Hanzlíka je tím, co ji staví před ostatní. Slangová slova, zkracovaní sloves, sem tam citoslovce, vulgarismy, to je přesně koření kriminálek. Šeď Bratislavy, osobní životy, prakticky ustavičný dosah, hecování, zaskakování jeden za druhého, přijatelný šéf.
Pokud jste Dánovu tvorbu nikdy nečetli, směle do toho. Začít se dá kdekoli. Charaktery se nemění, neměnné zůstává i prostředí. Rukopisy Dominika Dána jsou skvělé, nápadité a za ty roky, kdy jej KrajskéListy.cz recenzují, jen sotva můžeme mluvit o opakování motivů. Osobně ty knihy doporučuji jak kvůli pointě, tak kvůli takříkajíc obyčejnému, až Čapkovskému životu, kdy se do popředí nehrnou osobnosti ani skutky, ale logika a mravenčí práce. Ještě v půlce recenzované novinky bude mít 95 procent čtenářů problém určit, co se vlastně stalo. Výtečný román nezbývá než pochválit. Vydává Slovart.
Vložil: Zdeněk Svoboda