Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

S dějinami není něco v pořádku. Ani v té Americe nebyl Kolumbus první

28.06.2020
S dějinami není něco v pořádku. Ani v té Americe nebyl Kolumbus první

Autor: espanol.radio.cz

Popisek: Zdeněk Kalkus

Amerika byla odnepaměti navštěvována příslušníky různých národů světa. Proč ale byly zprávy o těchto cestách utajovány? A kdo vlastně jako první Ameriku objevil? Spoustu informací, o nichž jste nejspíš neměli doposud ani ponětí, najdete v knize Zdeňka Kalkuse, kterou vydalo nakladatelství cPress.

S dějinami, jak jsou nám běžně předkládány, není cosi v pořádku. Minulost byla totiž zřejmě daleko dobrodružnější a úchvatnější, než nám tvrdí učebnice. Amerika byla navštěvována v průběhu celé své historie příslušníky různých národů světa. Proč ale byly zprávy o těchto cestách utajovány? Jak je možné, že se někdo pustil do tak riskantního dobrodružství bez vyspělé techniky? A kdo vlastně jako první Ameriku objevil?

 

Tajné dějiny objevování Ameriky

 

Tradičně se uvádí jméno Kryštofa Kolumba nebo také Vikingové. Kniha však předkládá jinou vizi objevování nového světadílu. Uvádí nás do světa ‘zapomenutých‘ námořních objevů a mořeplavců, hledajících štěstí a nový život v neznámých oblastech za oceánem, často i za cenu vlastního života. Autor, dlouholetý znalec latinskoamerických reálií a historie, nás seznamuje se záhadami, obestírajícími původ starých amerických civilizací, a jejich možné propojení s kulturami Evropy nebo Blízkého východu. Vše dokládá pozoruhodnými příběhy, záhadnými artefakty, pestrou galerií velkých činů a často neprávem opomíjených postav. Chcete se podívat na předkolumbovské období Nového světa jinýma očima? Stačí se začíst.

Autor: Zdeněk Kalkus
Žánr:
historie, literatura faktu
Nakladatelství:
cPress

Ukázka z knihy:

V HISTORII LIDSTVA SE UDÁLO VELKÉ MNOŽSTVÍ KATASTROF, které měly za následek nejen decimaci obyvatelstva, ale také ničení kulturních památek, staveb a výtvorů. Jednu z takových pohrom představuje smutný osud, který potkal svatyni starověkého vědění, slavnou knihovnu v Alexandrii, městě, které založil slavný dobyvatel a které nese jeho jméno. Při knihovně bylo založeno také významné středisko věd – Múseion, z něhož vzešla řada slavných geografů a astronomů, kteří ovlivnili představy o velikosti Země na dlouhou dobu. Věhlasná pokladnice vědění byla založena za panování faraona Ptolemaia I. Sótéra ve 4. století př. n. l. Bylo v ní uloženo na milion papyrových svitků, obrovské množství děl řeckých, egyptských a babylonských autorů. Knihovna však byla zničena v několika etapách. Poprvé shořela při obléhání města římským vojskem Julia Caesara v roce 47 př. n. l. Poté byla restaurována a doplněna svitky z knihovny v Pergamonu. Největší škody však utrpěla v době křesťanské roku 415 n. l., kdy zfanatizovaný dav knihovnu zapálil. To, co z ní zbylo, pak definitivně zničili Arabové za vlády chalífy Omara, kteří používali knihy a rukopisy jako palivo pro vyhřívání lázní. Stejný osud potkal řadu dalších starověkých míst, kde byly uchovávány dokumenty obsahující pradávné vědění. Knihovnu bohyně Neit v Saisu, knihovnu v Pergamenu, v Bagdádu a další zničily barbarské nájezdy. Ztráty jsou nevyčíslitelné a nenahraditelné. Zajímavou skutečností pak je, že se nedochovala žádná mapa světa nebo Středomoří, která by byla dílem fénického nebo punského kartografa. Buď tyto národy žádné nezhotovovaly (což je jen málo pravděpodobné), nebo byly tyto výtvory tak utajované, že se nedochovaly. Tím spíše, že vyhlášená knihovna v Kartágu byla také do základu vypálena a zničena římskými vojáky při poslední punské válce v roce 146 př. n. l. V tomto případě lehl popelem celý poklad fénických věd a technických znalostí jen z pouhého rozmaru a nenávisti nesmiřitelného, ale paradoxně kultivovaného dobyvatele. Nezbývá nám nic jiného, než spoléhat na cenné kartografické a jiné poklady, které ještě možná ukrývá Vatikánská knihovna.
Přes pokročilé kosmografické a geografické znalosti starých Řeků velká část světa stále tíhla k teorii ploché Země. Římané jaksi opomenuli zeměpisné objevy řeckých myslitelů a pracovali s mapou Orbis Terrarum, která se tak stala po následujících třináct století vzorem představy o světě. Jedná se o mapu s nepravidelným tvarem pevniny, která představuje Asii, Evropu a Afriku a v kruhu obepíná Středozemní moře, přičemž na vnější straně je obklopena oceánskými vodami. Východ je umístěn nahoře a sever na levé straně. Jednalo se v podstatě o nabubřelé znázornění Římské říše, v němž zbytek světa figuroval jako vzdálené provincie. Římané se tak odklonili od vědecké koncepce znázornění světa a dali přednost schematickému provedení mapy, kterou používali k vojenským a administrativním účelům.

RANÝ STŘEDOVĚK ROZVOJ KARTOGRAFICKÝCH ZNALOSTÍ NEPŘINESL. Dochovala se řada map v různých provedeních, většinou se ale jednalo o nepodařené kopie Orbis Terrarum. Ve středověké mysli převládala náboženská dogmata nad vědeckým přístupem, takže římská mapa byla podrobena ještě většímu zjednodušení: Vznikla mapa ve tvaru téměř pravidelného kruhu, v níž byla pevnina rozdělena vodami ve tvaru písmene T (tzv. O-T mapa). Ve středu byl umísťován Jeruzalém a v horní části Ráj. Východní část (horní polovina mapy) zobrazovala Asii a dvě spodní čtvrtiny Evropu a Afriku. Z období raného středověku se dochovalo jen velmi málo map. Jednou z nich je „O-T mapa“ španělského mnicha Izidora Sevillského z přelomu 6. a 7. století, která zobrazuje Asii, Afriku a Evropu. „O-T mapy“ se řadí mezi tzv. kruhové mapy světa. Patří k nim i nejstarší česká mapa světa z 15. století v Kronice světové Vavřince z Březové (1370–1437).5 Takové mapy však nepředstavovaly v kartografii pokrok. I když přetrvaly staletí, na rozvoj map, který nastal koncem 14. století, neměly vliv.
Středověk měl jen omezenou představu o zemské rozloze. Když zanikla Římská říše, kultura a věda se uchýlily za zdi klášterů. Tehdejší vzdělaný člověk evropského kontinentu si svět představoval jako souvislou plochou masu země, která je obklopena mořem. Zdálo se, že veškeré dění, včetně mořeplavby, se omezovalo jen na Středomoří a pobřeží západní Evropy. Na otevřeném moři se vyskytovaly pouze fantastické příšery a na samém konci světa trčely bezedné propasti, do nichž padaly zbloudilé lodě. Kartografie upadala. Trvalo staletí, než si začaly prodírat cestu pokrokovější myšlenky. Neznamenají však kruhové mapy, že i ve středověku byla představa o kulatosti Země jaksi v podvědomí jejich tvůrců vštípena?
Vývoj lidského vědění probíhá v cyklických etapách. Historie nám poskytuje četné příklady, kdy pravda a zdravý rozum byly dočasně zatemněny omyly, které byly překonány až po staletích. Ve 3. století př. n. l. ujišťoval jakýsi Bión z Abdéry, že „zná země, ve kterých den trvá šest měsíců a noc dalších šest“. Naklonění zemské osy, známé již v antice a jiných starověkých civilizacích, byla zapomenuta v počátcích středověku. O pět let později se proto křesťanský učenec Lucius Caecilius Firmianus Lactantius (250–325 n. l.) ve svém díle Heretická doktrína o kulatosti Země ironicky ptá, zda „je možné představit si člověka tak hloupého, který by věřil, že na druhé straně země mohou stromy růst korunou dolů a že živé bytosti mohou chodit po zemi hlavou dolů“. Jak je z tohoto příkladu patrné, lidské znalosti se nevyvíjí přímočaře, ale v kruzích a nerovnoměrně. Pochopitelně, že nejzatvrzelejšími popírači protinožců byli současně stoupenci ploché země…

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace