Z utajovaných dokumentů. Poznejte přísně tajné operace kontrarozvědky Hitlerovy třetí říše
20.06.2020
Foto: berwickliteraryfestival.com
Popisek: Christian Jennings
Jedním z nejslavnějších příběhů druhé světové války je ten o prolomení Enigmy. Ani Hitlerova kontarozvědka ale rozhodně nezahálela, a to ještě před samotným vypuknutím druhé světové války. Jak německá rozvědka prolamovala tajné spojenecké šifry? Nahlédnutí do utajovaných skutečností historicky největšího válečného konfliktu Třetí říše poslouchá vydalo nakladatelství cPress.
Prolomení kódu Enigmy kryptoanalytiky z Bletchley Park se stalo pro vítězství Spojenců ve druhé světové válce klíčovým. Ale jde pouze o jednu stranu příběhu. Na druhém břehu Lamanšského průlivu pilně pracuje na prolomení britského, sovětského i francouzského šifrování ještě před vypuknutím války německá kontrarozvědka s cílem usnadnit nadcházející snahy třetí říše o podmanění světa.
V originálním podání, které v sobě mísí kapitoly z dějin nejnapínavější epochy 20. století a srozumitelné vysvětlení základních principů používaných šifer, autor vypráví barvitý příběh o neuvěřitelných snahách německých matematiků, špionů, kryptoanalytiků, vojenských důstojníků či námořníků, sloužících na ponorkách v hlubinách mrazivého severního Atlantiku, rozlousknout spojenecké šifry, a obrátit tak válku ve prospěch Německa. Autor vychází z teprve nedávno odtajněných dokumentů, které dohromady vytváří ucelený obrázek o přísně tajných operacích kontrarozvědky Hitlerovy třetí říše.
Autor: Christian Jennings
Žánr: military, historie
Nakladatelství: cPress
Ukázka z knihy:
Již od roku 1935, kdy Mussolini vtáhl Itálii do války s Etiopií, zneužívala třetí říše italských zpravodajských služeb a jejich kryptografického aparátu ve svůj vlastní prospěch. Wilhelm Tranow a jeho lidé pracující v oddělení B-Dienst v dobách jeho počátku používali radiové depeše italských lodí jako vodítka, aby s jejich pomocí prolomili některé části kódů, které používaly lodě Královského námořnictva ve Středomoří a v Rudém moři. Pokud by znali část italských námořních kódů, názvy jejich lodí a jejich pozice, měli by dostatek informací, aby mohli začít luštit zprávy, jež hned poté odesílali Britové, když podávali denní zprávy o pozicích italských lodí do Admirality v Londýně. Italská Servizio Informazioni Militari (SIM) měla jednoho svého příslušníka, co pracoval ve Vatikánu, ve Svaté stolici v Římě. V létě roku 1935 přesvědčila SIM jednoho z italských zaměstnanců, který pracoval v britské diplomatické misi ve Vatikánu, aby vyfotografoval britské knihy kódů.
Na začátku roku 1941 po ad hoc zdvojení svého úsilí, jež doprovázelo invazi do západní Evropy, stále probíhal proces schvalování existence a administrativní struktury signálové zpravodajské služby a kryptografické jednotky pravidelné armády. Jak již bylo řečeno dříve, OKH-GdNA byla zkratkou pro Oberkommando des Heeres/General der Nachrichtenaufklärung, jež bylo před druhou světovou válkou i v jejím průběhu signálovou zpravodajskou agenturou německé pozemní armády – das Heer. V roce 1939 převzalo některé povinnosti od OKW-Chi. Avšak zpočátku, v letech 1940 až 1943, neměla tato jednotka ještě svůj plný a zdlouhavý název, a tak jí říkali Inspektorát 7/VI OKH. To bylo zkráceno na In 7/VI.
Každý pluk pravidelné armády s počtem mužů od 800 do 1 100 měl jednu spojovací rotu, jejíž součástí byla četa pro monitorování a zachytávání zpráv. Brigáda, což byl nadřízený útvar skládající se z více pluků nebo praporů, měla pro sebe celou odposlouchávací rotu. Šest nových signálových zpravodajských pluků bylo páteří pozemní armády pro monitorování, zachycování a dešifrování zpráv. Všechny dostaly název Kommandeur der Nachrichtenaufklärung, zkráceně KONA. Každý pluk byl přidělen některé armádní skupině: První, druhý a třetí byly přiděleny na východní frontu, čtvrtý na Balkán, pátý na západní frontu ve Francii. Šestý neměl stálé umístění, ale působil po celém Středomoří a jeho různé jednotky byly roztroušené po celém tomto válčišti. Každá rota pro zachycování dálkových rádiových depeší se ve všech útvarech KONA nazývala FAK, což byla zkratka pro Nachrichten-Fernaufklärungs-Kompanie.
V březnu roku 1941 dorazila jedna taková rota do severní Afriky. Za neustálého nebezpečí útoků ze strany spojeneckých ponorek a letadel se přeplavila přes Středozemní moře v jednom zásobovacím konvoji. Kapitán Alfred Seebohm, velící důstojník roty, dorazil až 24. dubna a přivezl s sebou další četu určenou pro zachycování rádiových zpráv, rotu pro rádiové zaměřování a skupinu specialistů na šifry. Byli umístěni v Libyi v Syrtě v půli cesty mezi Tripolisem a Benghází. V jednotce, jejíž název byl 3. rota 56. Spojovacího praporu, bylo asi 300 mužů. Teprve později vešla tato jednotka ve známost jako FAK 621 nebo 621. rota, což bylo označení, pod kterým se stala obecně známou po obou stranách frontové linie.
Příslušníci této jednotky již byli nasazeni v Řecku, na Krétě, ve Francii a v Norsku. Byli vybráni ze svých předchozích jednotek na základě různých dovedností a zařazeni do čtyř samostatných skupin. Byli zde operátoři pro zachycování rádiových depeší, jejichž úkolem bylo sedět v nákladních vozech s odposlouchávacím zařízením a prohledávat různé rádiové frekvence. Jakmile zachytili vysílání v morseovce, dejme tomu nějaké roty z britské střelecké brigády, zapsali si skupiny kódů, kterými zpráva začínala, což vedlo k pořízení zprávy v prostém anglickém textu. Pokud by radisté operující u britských lehkých pěšáků odesílali na velitelství svého praporu zprávu o úspěšné hlídce z minulé noci, během níž získali tři německé zajatce, zpráva by začínala volacím znakem velitelství praporu, zašifrovaným pomocí kódu, který používala Osmá armáda. Nějaký čas byl volacím znakem Osmé armády „MXQ“. Těmito písmeny by začínala každá zpráva roty, praporu nebo brigády. Za normálních okolností by byla převedena a finalizována pomocí rešifrovací výplně (nadbytečných znaků), takže to, co by Němci slyšeli v morseovce, by se skládalo z řetězců pěti- či čtyřmístných skupin písmen, ve kterých by byl ukryt vlastní obsah zprávy.
V případě, že by pro daný měsíc byl volací znak 3. praporu britské střelecké brigády GBB, jejich nadřízené brigády SDQ a Osmé armády MXQ, objevily by se znaky GBBSDQMXQ na začátku této zprávy a byly by proložené pomocí krycích znaků dané šifry. Pokud se tedy používal čtyřmístný kód, začátek kódované zprávy by vypadal takto: GFTTUGBBOIYCMSDQMQAEMXQ. Tato skupina písmen byla součástí zprávy a pětimístné skupiny sloužily jako kamufláž použitého šifrování.
Na základě znalostí z předchozích zpráv, že Britové používali čtyřmístný kód, dávali němečtí radisté pozor na sekvence čtrnáctimístných „salv“ písmen v morseovce, aby je ihned zaznamenali. Jakmile měli před sebou v poznámkovém bloku řetězec znaků – spolu s pískem, potem, prachem a mouchami – předali věc odborníkovi na jazyky, s nímž pracovali bok po boku ve stejném autě či stanu. Ti věděli, že mají před sebou skupinu písmen, která představovala nějakou zprávu v angličtině, takže zpočátku hledali ty skupiny písmen, co již dříve dokázali identifikovat na základě minulých zpráv, a jiné, v nichž se opakovala často používaná písmena v angličtině – E, T, A – skrytá pod jinými kódovými znaky. Zatímco se pokoušeli tyto skupiny identifikovat, byly zachycené zprávy odeslány nadřízeným na velitelství pluku, odkud je vzápětí přeposlali dálnopisem na inspektorát In 7/VI. Zprávu tedy současně zpracovávaly dvě skupiny. Protože armáda v severní Africe měla do Německa hodně daleko a stejně tak daleko ležely hlavní strategické zahraniční stanice ve Francii nebo v jihovýchodní Evropě, zařazovala pozemní armáda skupiny kryptografů a lingvistů přímo do polních jednotek. Třetí skupinu v signálových odposlouchávacích rotách tvořili vojáci, jejichž úkolem bylo stavět, udržovat a směrovat antény pro rádiové zaměřování, jež fyzicky přijímaly elektronické rádiové signály. Ve čtvrté skupině byli standardní pěšáci, kteří chodili na stráž a měli na starosti vozidla…
Vložil: Adina Janovská