Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE vůbec poslední Bondyho prózy Dlouhé ucho aneb myšlenková závěť filozofa undergroundu

30.05.2020
RECENZE vůbec poslední Bondyho prózy Dlouhé ucho aneb myšlenková závěť filozofa undergroundu

Foto: Guerilla Records

Popisek: Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer (1930-2007). Žil v Praze, na sklonku života v Bratislavě, pohřben je na pražských Malvazinkách. Jeho epitaf zní: Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer

Rukopis, respektive autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997) byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v roce 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla.

V úvodu ke čtení této útlé, meditativní a smířlivé knihy doporučíme jedno; čtěte ji odzadu. Klíčem k textu je interpretace a popis perem Martina Machovce, jenž se (nejen) o Bondyho literaturu zajímá jako editor dlouhodobě. K samotnému autorovi prózy, tedy ke Zbyňku Fišerovi alias Egonu Bondym, řekněme snad jen fakta. I ta budou pouhým opakováním.

Bondyho láska k literatuře a vědění pochází už z jeho raných let, kdy mu podle vlastních slov rodiče četli. Ve školním věku tak znal prakticky dokonale celou klasiku, na níž mohl posléze, a rovněž podle přístupnosti, navazovat. Celým svým životem byl spjat s protiproudem. Ať už názorovým, kdy se odvážně opíral do Hrabalových knih, které považoval za slabý odvar spisovatelových začátků, přes lásku k neznámému (Vincent Venera) až po hluboká studia marxismu a buddhistických a taoistických přístupů k základní struktuře skutečnosti.

Jestliže byl Bondy čelním představitelem undergroundu, pak rozhodně ne vlastním přičiněním. Stejným dílem náhody můžeme hodnotit až bratrské setkání s explozionistou Vladimírem Boudníkem nebo shora uvedeným Bohumilem Hrabalem. Jejich jízdy Prahou, nekonečné debaty na bázi až neuvěřitelné Bondyho a Hrabalovy paměti, vešly prakticky do dějin.

Kromě častých pitek a filosofování má ovšem Bondyho odkaz ještě hlubší charakteristiku. Cennou literární pozůstalost. Od překladové literatury (Lao-c', Christian Morgenstern) přes filosofické statě (zejména Poznámky k dějinám filozofie) až po vlastní prozaickou a básnickou činnost, o niž se starala především Pražská imaginace.

Dlouhé ucho lze považovat za autorův ´filozofický životopis´, jímž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých myslitelů a jejich názory jsou konfrontovány s dneškem a s autorovými vlastními filozofickými reflexemi. V této próze, již možno považovat v jistém smyslu za Bondyho ´poslední slovo´, za jeho myšlenkovou závěť, jde o příběh pololegendárního čínského filosofa Lao-c‘, zakladatele filozofické koncepce taoismu. V příběhu sledujeme odchod Dlouhého ucha, jemuž je Lao-c‘ předobrazem, pryč od civilizace, nejprve do polobarbarských pohraničních končin, a pak ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt.

Propojení čínské historie z 6. až 5. století před Kristem bravurně doplňuje Bondyho fyzická bolest (nespavost, tělo) a duševní blaho (hudba, jíž se věnoval především v Bratislavě). Celý text je psán nádherným jazykem, plným obdivu k přírodě a lidem, a čtenáři se skutečně nemusí obávat husserlovského pojetí jsoucna…

Dlouhé ucho vyšlo v únoru 2020 v nakladatelství Akropolis, jemuž děkujeme za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu jednoznačně doporučujeme.

Vložil: Zdeněk Svoboda