Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Sklářův román Anděl smrti snese ta nejpřísnější měřítka

27.05.2020
RECENZE Sklářův román Anděl smrti snese ta nejpřísnější měřítka

Foto: archiv

Popisek: Richard Sklář

Zhruba před týdnem jsme na těchto stránkách recenzovali aktuální Sklářův počin s názvem Krátký proces. Dali jsme mu úctyhodných 80 procent. V úvodu jsme se ovšem chytili za hlavu a přiznali, že jsme o tomto ostravském spisovateli, publicistovi, fotografovi, marketingovém a reklamním pracovníkovi dosud neslyšeli. Jenže konec recenze přinesl nový úhel pohledu. „Věříme, že se nám podaří zrecenzovat také něco z minulých titulů, jelikož Sklářův rukopisný vývoj nás hodně zajímá," napsali jsme. Díky Evě Knapové (GRADA Publishing) jsme velmi rychle získali Sklářovy rané tituly u tohoto nakladatele a mohli se pustit do čtení.

Jako první ze dvou starších románů jsme si vybrali ´poeticky´ znějícího Anděla smrti. Mňačka a koncentrační tábory, které titul evokují, pro tentokrát vynechme. Sklář se ve svém románu z roku 2015 pustil do spletité mozaiky osudů, z níž opět vynikl jeho břitký humor a excelentní pozorovací talent.

Hlavní hrdinka Bo, kterou čtenáři znají z románu Vila na Sadové (recenzi přineseme), žena s hodně divokou minulostí a výcvikem ve speciálních jednotkách Ministerstva vnitra, dnes vynikající a dobře placená realitní makléřka, znovu rozjíždí pátrání plné napětí a nečekaných zvratů.

Po návratu z dovolené jede za prvním klientem, který nabízí přes její realitní kancelář k prodeji svou velkou rezidenci. Zdá se, že obchod proběhne bez problémů, přesto z toho nemá Bo dobrý pocit. Se svým parťákem ve firmě – Říďou – se ještě téhož dne vrací do domu, aby získala další podrobnosti. V objektu však nachází něco, co ji doslova vyděsí – ve velkých bolestech umírajícího člověka. Následné pátrání ji vede ke zjištění, že tím člověkem je bývalý vlivný politik, který se na úkor státu pohádkově obohatil. Další úmrtí na sebe nedávají dlouho čekat a Bo se stává hlavní podezřelou. Média ji okamžitě nazvou ´Andělem smrti´ a senzace je na světě.

Tak bychom mohli stručně pohlížet na jednu dějovou linii. Kniha, opět o téměř čtyřech stovkách stran, se pravidelně nese ve dvou vypravěčských rovinách. Ichforma je přisuzována výsostně netypické hrdince Bo, její rodině, strastem a slastem. Erforma, tedy odtažený, obvykle neosobní pohled na věc, nastává u všeho ostatního. Někteří mohou Sklenářovi vyčítat, že je rozvleklý. Jistě, ten pocit jsme měli taky, akorát netrval dlouho. Jeho hodně nestandardní styl totiž boduje především v detailu. Že se tenhle ostravský patriot musel brodit historií regionu, a to včetně zeměpisných poloh, ocení především ti, kteří čtou mezi řádky. Chvílemi jsme si připadali jako na Nerudově Malé straně nebo u Foglara; kousek jižněji směrem k Florenci… Znalci dozajista vědí.

Sklářova forma vyprávění má jednu nespornou výhodu. Zvraty. Když jsme výše uvedli, že se kniha rozjíždí jednou slibnou zakázkou, kdy se Bo dostaví kamsi za město, aby si vyslechla nabídku, jen sotva jsme si mysleli, že na konci příslušné kapitoly zůstane umírající, v bolestech se svíjející muž. Tyhle „maličkosti“, v nichž se Sklář opravdu vyžívá, jsme našli už u jeho posledního díla Krátký proces. Jestli však tyhle popisy něco snesou, adjektivum krátké to zcela jistě nebude. Jak jsou pro někoho pasáže s Bo, její rodinou a jejími myšlenkovými pochody zdržující, je nutné si uvědomit, že identickým způsobem autorem reprodukuje bolest. Jeho snahou není šokovat. Jeho evidentní snahou je jít na dřeň.

Richard Sklář ve svém Andělovi smrti poukázal nejen na běžný život, který mu chválíme, ale poměrně skvěle dokázal vystihnout mentalitu hned několika postav. Dokonce za četné pomoci jednoduchých vět holých a rozvitých.

Klíčová postava v našich očích zůstává ta, jež se jmenuje Osvoboditel. I v tomto případě nastal zvrat. Znovu jsme byli překvapení a posledních asi sto stran jsme si pro jistotu dali znovu. Mají grády, aniž bychom tímto freudovským lapsusem prvoplánově velebili prestižního nakladatele.

Měli jsme radost, že se nám po delší době (naposledy u Stručovského) podařilo najít velmi nespecifického autora, který má na prvním místě literaturu a volnou formu vyprávění. Až na tyhle dva faktory se přibaluje děj a jeho okolí. To je skutečně důležité nejen pro místní. Že je těch mordů hodně, to nám nevadilo. Hodně je i stran, které se vám postupně dostanou prostřednictvím sítnice do hlavy. A že tam chvíli pobydou, o tom nemůže být sporu. Další výborný kus Richarda Skláře, který opět hodnotíme osmdesáti procenty.

Vložil: Zdeněk Svoboda