Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ve spleti paragrafů

Koronavirus ve spleti paragrafů

Společně s advokátní kanceláří Vodák, Jehne probíráme pandemii z hlediska práva

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Stačí jediný špatný krok a temnota vás pohltí… Nenechte si ujít třetí detektivní příběh s Matějem Mlynářem

22.05.2020
Stačí jediný špatný krok a temnota vás pohltí… Nenechte si ujít třetí detektivní příběh s Matějem Mlynářem

Autor: Facebook

Popisek: Martin Stručovský

Po osobních tragédiích sice není soukromý detektiv právě funkční, tak naléhavou prosbu ale nedokáže odmítnout. Kdyby tak věděl, co ho čeká… Napínavou detektivku V temnotách vydalo nakladatelství Motto.

Matěj Mlynář se po smrti dcery a zjištění pravdy o svém otci uzavřel do sebe. Jeho život stagnuje a on nejeví zájem vůbec o nic. Pak ho ale jednoho dne osloví neznámá žena s prosbou o pomoc. Najme si ho, aby jí pomohl najít dceru, a Mlynář se tak opět vrací do hry.

V temnotách

Zatímco sleduje stopu, ulicemi města se plíží zlo, s nímž on ani Pavla Králová nikdy neměli tu čest. Cesta je oba pomalu stahuje hluboko do podzemí, do děsuplné temnoty plné bolesti, kde jeden chybný krok znamená záhubu. Vědí jen jedno: spolehnout se můžou zase jen sami na sebe a vzájemné parťáctví, které tentokrát čeká jedna z nejtěžších zkoušek.

Autor: Martin Stručovský
Žánr:
detektivka
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

S Hřebíčkovou jsme se usadili u Černýho ptáka. Teď odpoledne tu bylo relativně prázdno, z kuchyně se linula vůně připravovanýho jídla a z repráků zněli U2, poznal jsem jejich starý song With or Without You.
Hřebíčková se dotkla hrnečku s kávou a upila.
Byla to její první reakce od chvíle, co jsme sem dorazili. Jako kdyby neustále přemýšlela, odkud má začít. Jako kdyby se bála, že ji odmítnu.
Popravdě by nebyla daleko od pravdy.
To poslední, po čem jsem teď toužil, bylo hledat nezvěstnou holku. V poslední době si celý Hradec asi myslel, že nemám nic lepšího na práci. Jenže když jsem se do podobnýho vyšetřování pustil naposledy, úplně mi to nevyšlo.
Rebeku se podařilo najít.
Jenže už bylo příliš pozdě. Nejen pro ni, ale i pro mě. Jak jsem se totiž při pátrání po jejím vrahovi dozvěděl, byla to ve skutečnosti moje starší dcera, což mi její matka nikdy neřekla.
Lži.
Měl jsem je kolem sebe jako pavučiny. Lhala mi nejen Rebečina máma, ale i ta moje. A to všechno kvůli tomu, aby mě chránily.
Chránily.
Při tom slově jsem se musel ušklíbnout.
Máma a Sára se mnou jednaly, jako kdyby mi bylo pět a nedokázal jsem se s ničím porvat.
„Pane Mlynáři.“
Hřebíčkova má vytrhla z přemýšlení.
Podíval jsem se na ni. Podíval jsem se na hrnek před sebou.
„Promiňte, zamyslel jsem se.“
V poslední době se mi to stávalo čím dál tím častěji. Přemýšlel jsem o životě a o tom, jakým směrem se vydám.
Zvláštní. Po smrti ženy jsem se k tomu nikdy nedostal.
Nejspíš s tiím mělo co dělat to, že jsem se snažil uchlastat k smrti.
Což se mi zase tak úplně nepodařilo. Holt některý plány občas nevycházej tak, jak si to člověk nalajnuje.
Takovej už je zkrátka život.
„Co se stalo s vaší dcerou?“ vrátil jsem se zpět do hořký reality všedního dne.
„Zmizela,“ odvětila smutně a bylo vidět, že nemá daleko k pláči.
„Kdy? Jak?“
„To nevím. Před několika týdny se přestala ozývat. Napřed jsem tomu nepřikládala velký význam. Až v posledních dnech…“
„Vy nejste odtud?“
Zakroutila hlavou. „Jsem ze západu. Z Plzně.“
„Z Plzně,“ podivil jsem se. „Vaše dcera v Hradci studovala?“
„Ano. Fakultu managementu.“
„To byla dost daleko od domova. Proč nestudovala třeba na Západočeský univerzitě?“
„Protože se tak rozhodla,“ odvětila Hřebíčková. Z její odpovědi jsem cítil obrovsky hněv vůči celému světu. Nejvíc jako kdyby ale byla naštvaná sama na sebe, že tomu nedokázala zabránit.
Podívala se na mě. „Promiňte. Já…“
„V pořádku,“ pokrčil jsem smířlivě rameny.
„Mám hrozný strach.“
„Chápu… chápu vás.“ Očima jsem střelil za bar. V polici stála vyrovnaná řada s několika lahvemi tvrdýho alkoholu. Byla tam mezi nimi i Tullamore Dew. Tahle holka mě nikdy nenechala ve štychu a já měl najednou nutkání do její přívětivé náruče zase po dlouhý době zavítat.
Bylo by mi dobře.
Ale jen na malou chvíli. A pak by to bylo ještě horší a to mi za to fakt nestálo.
Věděl jsem to. Věděl jsem totiž, jak zrádná tahle mrcha dokáže být.
Slíbil jsem sám sobě, že tohle všechno zvládnu bez chlastu. A já to prostě musel dodržet. Nesměl jsem zklamat sebe. A už vůbec jsem nesměl zklamat Pavlu. Byla mojí poslední nadějí na novej život. A já o ni nechtěl přijít. Nikdy. Za žádnou cenu.
„Fajn,“ podrbal jsem se na obličeji. „Vzpomenete si, kdy jste s dcerou mluvila naposledy?“
„Na Vánoce.“
„Na Vánoce,“ zarazil jsem se. „Před chvílí jste mi řekla, že…“
„Psala mi dopisy,“ sekla po mně. „Poslední dorazil před měsícem. Tak jsem se o ni bála.“
„To jsou čtyři měsíce,“ spočítal jsem si rychle. „Vy jste svoji dceru neviděla skoro půl roku.“
„Jo. Byla tady a já v Plzni. Nejsme zase tak bohatí, aby mohla holka každý víkend jezdit domů.“
„Co mobily?“
„Co je s nimi?“
„Používají se, když chtějí dva lidi spolu hovořit na dálku,“ vysvětlil jsem jí definici. Bylo mi jedno, že to teď asi hraničí s drzostí. Koneckonců jsem pro ni nepracoval, takže jsem si to mohl dovolit.
„Nepoužíváme je. Já ho nemám a moje dcera taky ne.“
Přejel jsem si po čele, na němž se mi už rosil pot.
„Fajn. Takže vám psala dopisy.“
„Přesně tak. A před měsícem najednou přestala.“
„Zničehonic?“
„Jo.“
„Do školy jste volala? Co kolej?“
„Nic.“
„Nevíte, nebo jste nevolala?“
„Nemam telefon.“…

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace