Emma od Austenové je protivná jak činže, navíc žádná krasava. Kina se vracejí. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: CinemArt (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Emmu hraje Američanka Anya Taylor-Joy. Na snímku s Harriet (Mia Goth)

FOTO, VIDEO Tak jsme se dočkali a po dlouhé odmlce se u nás, jako v jedné z prvních zemí na světě, otevírají kina. Na své premiéry čeká spousta filmů, které šly v důsledku koronavirové pandemie k ledu. Proběhlo sice pár pokusů uvést premiérové filmy online, tedy na různých streamovacích platformách, ale ty největší trháky vyčkávají na své premiéry na velkých plátnech. Jsou ale i filmy, které se sice objevily ve streamu, nicméně distributoři si od nich slibují alespoň nějaké ty tržby i v kinech. Mezi ně určitě patří nejnovější filmové zpracování románu Jane Austenové Emma.

Provozovatelé kin to ale nebudou mít jednoduché. Nemohou si dovolit naplnit celou kapacitu filmových sálů, protože diváci mohou sedět jen ob jednu řadu a navíc, mezi každými dvěma místy musí být volné sedadlo. Navíc se budou muset diváci obejít bez prodeje občerstvení. Tahle omezení přiměla řadu kin odložit start na pozdější dobu, protože by se jim prý promítání pro tak malé množství diváků nevyplatilo. Argumentuje tím například i největší český řetězec multikin Cinema City, který vyčkává, až budou všechna omezení zrušena.

Mladá americká herečka Anya Taylor-Joy, už má za sebou celkem slušnou hereckou kariéru, hrála například v posledních dvou filmech od M. Night Shyamalana, Rozpolcený a Skleněný

Podruhé a určitě ne naposled

Ale teď k zpět k filmu Emma. Ne že by červená knihovna Jane Austenové byla mým šálkem kávy, ale donutil jsem se film zhlédnout jen z toho důvodu, že jde o první kinopremiéru, která zahajuje návrat diváků do kin. Znovu a už poněkolikáté si musím klást otázku, proč se filmové společnosti vracejí novým remakem k námětům, které už se dočkaly na filmových plátnech slušných úspěchů a jejich nové zpracování téměř nic nového nepřináší. Právě mezi tyhle filmy Emma částečně patří. Pokud bych měl srovnat původní filmovou adaptaci s tou dnešní, asi by zvítězila verze z roku 1996 s Gwyneth Paltrow v hlavní roli.

Gwyneth Paltrow ve filmovém zpracování Emmy z roku 1996

Emma plná rozporů

Gwyneth Paltrow sedla v původním filmu role Emmy jako ulitá, dokázala dokonale ztvárnit onu bohatou a značně naivní dívku ze zámožné rodiny, která se snaží splnit si sen o tom, že je dokonalou dohazovačkou, spojující lidská srdce. Dokázala přesně ztvárnit onu rozpolcenou mladou dámu, která umně skrývá své city, je hravá a dokáže být vtipná, i když její ostrovtip někdy dokáže, byť neúmyslně, jiným lidem pořádně ublížit.

Nová Emma v podání Anye Taylor-Joy, až na úžasně výrazné oči, zrovna nevyniká oslnivou krásou, jak ji popisuje Austenová ve svém románu, ale postrádá i vtip, určitou dávku sarkasmu a v neposlední řadě i trochu rozpustilosti své předchůdkyně. Jak první, tak druhá adaptace byly distributory uváděny jako komedie. To se o novém zpracování příliš říci nedá. Emma působí po celý film, snad s výjimkou závěrečné scény, vyloženě jako studený čumák a nějaké ty city jsou pro ni zbytečností.

Emma se svou ´schovankou´ Harriet, kterou hraje českým divákům neznámá britská herečka Mia Goth

Možná, že představitelce Emmy Taylor-Joy křivdím, možná se až příliš dokonale vžila do role sobecké dívky, která se vůbec nesnaží být rozkošná, jak se tehdy u mladých dam předpokládalo. Její chování, které je někdy děsivě chladné a nepříjemné, může být jen fasádou, za kterou se snaží najít svou vlastní cestu v tomto světě, v němž je téměř vše dokonale naplánováno. Přestože je Emma vždy středem pozornosti, je opatrná, aby se nikdy nestala předmětem rozhovorů ostatních lidí.

Herecké obsazení – trefa vedle

Produkce se příliš netrefila ani do obsazení dalších postav. Josh O'Connor v roli vikáře Eltona působí jako úlisný úchyl, číhající před školou s pytlíkem bonbonů na nevinné dívky a jeho neustálé přehrávání působí děsně násilně. Čtenář promine, ale připomínal mi Upíra z Nosferatu, z dob počátků klasického černobílého filmu. Podobně mi nesedl ani představitel zámožného pana Knightleyho v podání Johnyho Flynna, působícího značně nevýrazně. Potěšil mne naopak Bill Nighy v roli Emmyna otce, kterého jsem si oblíbil hlavně z filmu Neřízená střela, kde si zahrál roli nelítostného zabijáka s citlivým srdcem. Bohužel se mu tady nedostalo většího prostoru. Líbilo se mi i obsazení naivky Harriet mladičkou herečkou Miou Goth, která daleko lépe vystihla svou postavu než Toni Colette v první adaptaci a bezstarostně osciluje mezi naivitou, nejistotou a nevázaností. Celkové se ale z tohoto zpracování kamsi vytratil jemný humor a špičkování v dialozích mezi Emmou a panem Knightleym.

Josh O'Connor jako vikář Elton

Nepovedené milostné intriky

Ocitáme se v Anglii kolem roku 1800, kde žije Emma Woodhouse na panství svého otce jako dobře vychovaná, ale sobecká mladá žena, jejímž koníčkem je organizovat milostné životy svých přátel. Je krásná, inteligentní a bohatá a ve své společenské třídě obdivovaná, zkrátka partie k pohledání. Je přesvědčená, že její dohazovačské schopnosti nemají konkurenci a neuvědomuje si, že svými intrikami může způsobit jiným i velkou bolest. Ujímá se Harriet (Mia Goth), osiřelé dívky neznámých rodičů. Harriet se zamilovala do pana Martina (Connor Swindells), skromného farmáře ze sousedství, a její city jsou Martinem opětovány. Emma ji ale přesvědčí, aby ho odmítla, přeci jen je to obyčejný sedlák a ona má pro ni výhodnější partii, jíž má být místní vikář Elton. Z naplánovaného vztahu ale sejde, když vyjde najevo, že Elton nemiluje Harriet, ale Emmu.

Johnny Flynn jako pan Knightley s Emmou

Konec, jaký má být

Samotná Emma se ve svých citech moc nevyzná, přitahuje ji atraktivní, ale rozmařilý Frank Churchill (Callum Turner), který se vrací do rodného kraje, ale vidí, že má soupeřku v podobě krásky Jane Fairfax (Amber Anderson). Jako hlas svědomí se občas objevuje Emmy přítel z dětství, pan Knightley. Ten si může dovolit, vzhledem k jejich dlouholetému přátelství, Emmu kritizovat, upřímně jí vytýkat její slabosti a nedostatky. Emma jej zprvu bere pouze jako přítele, ale ve chvíli, kdy vidí, jak věnuje svoji pozornost jiným ženám, uvědomuje si, že k němu cítí mnohem víc než jen přátelství. Všechno pak rychle spěje k nevyhnutelnému konci červenoknižních románů, k happyendu a svatbě.

Tatínka hraje Bill Nighy, slavný britský herec (vtipný rocker v Lásce nebeské, nebo padouch Davy Jones z Pirátů v Karibiku, anebo, do třetice, ministr Rufus Brousek v Harrym Potterovi)

Kamera a kostýmy na jedničku

Na druhé straně režisérka filmu Autumn de Wilde, původně fotografka, která má za sebou jen pár krátkometrážních filmů, dokumentů a videoklipů, měla šťastnou ruku při výběru kameramana, jímž je Christopher Blauvelt. Ten má za sebou už poměrně bohatou filmografii a při natáčení Emmy si s kamerou, nořící se často do snového světa romantických obrazů, doslova vyhrál. V prvním filmu Emma z roku 1996 kamera příliš nezaujme, ale v této nové adaptaci je jedním z největších kladů filmu. Bohatost pastelových barev krásné venkovské krajiny s příběhem dokonale ladí.

Pak jsou zde kostýmy, které skutečně oslní. Kostymérka Alexandra Byrne, která pracovala pro filmy jako Marie Stuartovna, královna skotská, ale také pro některé marvelovské blockbustery, se tady opravdu vyřádila. Téměř v každém záběru má Emma na sobě jiné šaty a bohatá je i kostýmní výbava u ostatních herců. Ke kladům filmu je třeba přičíst i šarm, s jakým zachycuje režisérka život na panském sídle, zdůrazňovaný do těch nejmenších detailů, jako jsou šustící šaty, velké klobouky, pláště s kapucí, procházky po dokonale sestřiženém trávníku nebo čajové dýchánky, což byla tehdy, mimo drbů, asi jediná zábava, jíž se mohly ženy v té době věnovat.

Režisérka Autumn de Wilde (na snímku druhá zprava) se svým hereckým ansámblem

Hudba mne fakt dostala

Prostředí Anglie 19. století se nám ve filmu prezentuje jako přísné, plné pravidel a společenských konvencí, které je třeba dodržovat, pokud si nepřejete být z příštích slavnosti a společenských dýchánků vyloučeni. Příjemným překvapením je i hudba, v které se střídají dobové motivy se současnými hudebními prvky. Provází nás celým filmem, uvádí každou scénu, rytmicky podkresluje i dialogy a dokáže reagovat i na takové detaily, jako je třeba změna výrazu ve tváři hlavní hrdinky. Klobouk dolů, protože málokdy jsem se setkal s tak dokonalým souzněním filmového děje a doprovodné hudby.

Cenné je i to, že se tvůrci nesnažili o jakékoliv moderní prvky, ale zůstali u klasické adaptace literárního díla, kterou se snažili pečlivě dodržet. Celkovým dojmem z filmu je docela příjemná jízda, která sice funguje po celou dobu ve stejném režimu, a ne vždy je tak svěží, jak má být. Není bez zajímavosti, že film byl natáčen v anglických lokacích Chavenage House, Gloucestershire, Firle Place v Sussexu a na Wiltonském panství, tedy na místech, kde vznikaly i filmové adaptace dalších románů Jane Austenové, jako Rozum a cit, nebo Pýcha a předsudek, natáčel se zde i britský seriál Koruna.

Vložil: Pavel Přeučil