RECENZE Chyby se našly, ale pocit nekazí. Thriller Závislost od Paola Roversiho
25.04.2020
Autor: Facebook
Popisek: Krev, ilustrační foto
Velmi krátká a čtenářsky přívětivá, taková je kriminálka Knihy Zlín, již jsme měli přečtenou za necelý den. Ty dvě stovky stran jsou fajn, tak akorát. Ačkoli jsme už po prvních nalezených mrtvolách tušili, oč jde, dojem to nezkazí. Kniha se čte skvěle a má momenty, které jsme dřív neslyšeli, ani neviděli.
Rebecca Starková je vynikající londýnská psychiatrička, která vyvinula inovativní metodu, s níž je možné úspěšně vyléčit lidi z nejrůznějších závislostí a obsesí. Metoda Stark je tak účinná, že se ruský magnát Gregorij Ivanov, někdejší pacient vyhlášené lékařky, rozhodne pověřit ji vybudováním a vedením kliniky Sunrise, první z řady plánovaných pokrokových léčebných zařízení, které budou po celém světě pomáhat lidem zbavit se závislostí.
Média odstartují celosvětovou reklamní kampaň.
První centrum se otevře v jihoitalské Puglii, ve starobylé odlehlé usedlosti uprostřed venkovských polí a olivových hájů. Pro pacienty, kteří musí v rámci léčby pracovat, vařit si a uklízet, je to dokonalé místo. Jako malá komunita tady budou žít v naprosté izolaci. Ze stovek došlých žádostí je pečlivě vybráno sedm kandidátů z různých zemí: fyzickou dokonalostí posedlá Lena Weberová, webový designer a hacker trpící voyerismem Jian Chow, dívka se závislostí na přístrojích Rosa Bernasconiová, mladík s nutkavou potřebou hazardních her Claudio Carrara, nymfomanií postižená manažerka Julie Arnaudová, burzovní makléř závislý na kokainu Tim Parker a Jesicca De Grootová trpící sebepoškozováním.
Ani tím nemůžeme výčet událostí ukončit. Kniha je pojata celkem známou syntetickou metodou, kdy se slévají dva zdánlivě neprovázané konce. Ten první bychom shora popsanou klinikou měli. Druhý je složitější a morbidnější. Vyústěním i okolnostmi, věrnými a logickými. Píše se rok 1994, kdy policista uprostřed mýtiny Černého lesa najde zohyzděné tělo. Když píšeme zohyzděné, myslíme to doslova. Během krásně zachycených pasáží se vydává spolu se svým průvodcem na místo, kde by snad někdo mohl žít a poskytnout odpovědi. Najdou chatu, v ní dvě ustrašené děti...
Roversiho krátká kniha je poutavá nejen uvedeným splynutím dvou konců, ale hlavně detaily a psychologickými postupy. Tento pětačtyřicetiletý Ital vydal zhruba deset detektivek, přeložených do osmi světových jazyk, přičemž řada z nich zjevně právem získala ocenění. Jmenujme známou italskou cenu Premio Bancarella. Nás v knize zaujaly především jeho pozorovatelské schopnosti. A nešlo ani tak o sexuální touhu jedné z pacientek, jako o stoprocentní prožitek při pozorování boxu nebo šňupání kokainu. Obě scény nebudeme rozvádět, ale je jasné, že je autor zažil. Rukopis života je evidentní. Naopak odbytá nám přišla ústřední scéna, kdy jsou pacienti v klecích, je jim blbě, teplo, mají mluvit o svých závislostech. Ta byla zbytečně krátká.
Za zbytečný považujeme počet mordů, které lze lehko dovodit. Jenomže to hlavní nepředstavují. Motivem totiž není zbořit projekt super psycho-kliniky, jako spíše regresivní přístup do lidské osobnosti. Ten je zachycen perfektně. Důvody, proč někdo vraždí, stejně jako propojení toho roku ´94, byly výborně zvládnuté, spisovatelsky neodfláknuté a čtenářsky vděčně přijaté. Jen tak dál. Sedmdesát šest procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda